autor: Honza | Čvn 16, 2021
Celá oblast divočiny zvané Paria River Wilderness na hranici Utahu a Arizony je součástí takzvaných Vermilion Cliffs, které samy o sobě jsou svým charakterem a tvarem neuvěřitelně pestré. Toto velmi rozlehlé území přitahuje hluboko zařezanými, často úzkými a nekonečně se klikatícími kaňony, nádherně tvarovanými skalními masivy. Svou krásou, pestrostí a barevností. Svou nezkroceností, rozlehlostí, samotou a taky tím, že nabízí dobrodružství.
Oblast zkamenělých písečných dun se nachází v západní části této vmapách málo zakreslované divočiny. Podivuhodná krajina fosilních pruhovaných dun začala do cestovatelského povědomí pronikat teprve od devadesátých let a ještě stále se objevuje na fotografiích a v průvodcích celkem zřídka. Navíc je přístup do oblasti kvůli přísné ochraně velmi regulovaný. Na každý den se vystavuje jen velmi omezený počet povolení.
Oblast zkamenělých dun se dělí na dvě části, severní a jižní, a do každé z nich se může vypravit pouze deset lidí za den. Mimochodem přenocování přímo vterénu je přísně zakázáno. O takzvaný jednodenní permit se dá zažádat již půl roku předem. Jelikož se jedná o opravdový přírodní skvost mezi skvosty, je zřejmé, že dostat se mezi těch několik vyvolených nemusí být zrovna jednoduché.
O štěstí se ale mohou pokusit i náhodní cestující. Pokud je zájemců víc, v předem určenou hodinu se mezi nimi losuje. Na opozdilce se nebere žádný zřetel. Všechny formuláře vyplněné do stanoveného času se složené vloží do plstěného klobouku a z něj se tahají jména vyvolených. Kdo neuspěje, může zkusit štěstí zase na druhý nebo další den, podle toho, jak je kdo vytrvalý.
Šťastlivce pak ranger vybaví permitem a kopií nepříliš podrobné mapy s několika instrukcemi. Kdo pak bude v terénu dlouho bloudit, má smůlu – nemusí najít to, kvůli čemu sem vlastně přijel – a sice The Wave, místo snejkrásnějším tvarem a proužkováním.
Zkamenělé moře
Na cestě severním územím čeká na každého chůze nerovným terénem, divočinou, kde chybějí značené stezky. Musí se přes pískovcový hřeben a napříč skalním labyrintem plným červeně zbarvených pískovcových kuželů. Každý, kdo pak Wave – zkamenělou Vlnu – konečně uvidí, je jí naprosto uchvácen. Může příroda vůbec vytvořit něco tak dokonalého? Dokonalé je na ní všechno – tvar, vrstvení, ladné linie, barevnost. A nakonec i hra světla, jen být u ní ve správnou chvíli.
Vlna není ovšem všechno, co Vermilion Cliffs nabízejí. Škála barev pískovce se pohybuje od bílé přes šedou, žlutou, oranžovou, rezavou, červenou až po nachovou, fialovou a modrou. Zbarvení je závislé na množství příměsí železa, manganu a jiných nerostů, popřípadě nečistot. Jednotlivé vrstvy mají rozdílnou tvrdost, takže zvětrávají nerovnoměrně. Výsledkem je pak zřetelná plastičnost povrchu. Jednotlivé vrstvičky jsou tenké a velmi křehké. Proto musí každý dávat pozor, kam šlape, aby se jemné struktury zbytečně neničily.
Samotný pískovec tvoří zaoblené homole nebo kupy, které podle typu vrstvy místy přecházejí do ladných vln. Na jiných místech bývá usazená hornina hodně rozpraskaná a vytváří iluzi jakýchsi pláství. Skalní hřebeny a rozeklané masivy se střídají s rovnými pláněmi porostlými pokřivenými jalovci. Místy se objeví i kaňon či hluboké rozsedliny. Hledat a najít i jiné zajímavé útvary patří vedle Vlny k těm vůbec nejkrásnějším zážitkům, které mohou člověka na cestě po severoamerickém kontinentě potkat.
Dál na jih
Krajina na jihu je mnohem divočejší než severní a pískovec mnohem rozeklanější.
The Wave je tu také, ale musí se hledat. Snadné to vžádném případě není, protože o této se vůbec neví. A když se ji podaří člověku najít, tak ji vlastně ani nepoznává. Je totiž úplně neporušená a křehká, protože její jemné vrstvičky ještě nikdo neošlapal.
Tohle místo je divočinou, která nabízí pocit naprosté odloučenosti. Až sem míří jen lidé, kteří páskovanému světu propadli. Trasa po nezpevněné cestě je totiž dlouhá několik desítek mil a nebezpečná. Jinak než terénním autem se na jih Vermilion Cliffs nikdo ani nedostane a terén je místy tak obtížný, že hrozí uváznutí v měkkém hlubokém písku. Jinde se musí zdolávat vyčnívající ostré kamenné podloží. A jistotu, že cesta neskončí nezdarem, nedá ani náhon na všechna čtyři kola. Objíždění a hledání správné cesty, uváznutí v písku, proražená pneumatika, tohle všechno se nám tady již přihodilo. Nehledě na to, že ve spleti nezpevněných a neoznačených cest se dá ztratit jedna dvě. Vydat se sem bez topografické mapy je šílenství, naše zkušenosti to jen potvrzují. Když se ale podaří zdolat nerovný terén, čeká na každého nevídaný skalní labyrint nejúžasnějších tvarů a výrazných různě zbarvených vrstev. Jemné, ladné a vyhlazené tvary podobné severní oblasti okolo Wave se tady hledají těžko. Když se ale přece jen najdou, pak vznikají fotografie s názvy jako Spojení snekonečnem.
autor: Honza | Čvn 16, 2021
A nejde jen o odchovy zvířat, která žijí v zahraničí, jako byl třeba návrat adaxů do Maroka (na akci se podílela brněnská i olomoucká zahrada a program skončil v roce 1996). Nebýt odchovů v zoologických zahradách, z přírody v České republice by možná docela zmizela kdysi hojná sova pálená. Téměř dvě stě ptáků už vypustila Záchranná stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích na Moravě ve spolupráci s ostravskou zoologickou zahradou, na odchovu sov pálených pro návrat do přírody se také podílí ústecká zoo, děčínská, ale i další.
Odborníci z brněnské a pražské zoo už nějakou dobu sledují na jižní Moravě ohrožené populace syslů a ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR je v Brně připravováno zařízení pro jejich odchov s tím, že se pak mláďata vrátí do volné přírody. Ostrava připravuje projekt na rozmnožení vzácných orlů skalních. Z chomutovského zooparku byli zase odvezeni na Slovensko a vypuštěni zubři.
Zoologická zahrada ale také bývá místem, na které se lidé často obracejí, pokud najdou v přírodě poraněná zvířata. Ústecká zoo, ale třeba i plzeňská a další se tak mění i v centra pro handicapovaná zvířata. V Ústí se tak do přírody vrátily labutě, čáp, různé druhy dravých ptáků a každoročně tu na jaře vypouštějí desítky ježků, které sem tradičně lidé nosí na začátku zimy.
zpracovala Dagmar Cestrová
foto archivy zoologických zahrad
Zoo Brno – www.zoobrno.cz
Nová chovatelská koncepce této zoologické zahrady chce zdůraznit vliv vybraných geografických oblastí, jako jsou Beringova úžina, Wallaceova linie vIndonésii, poušť Kalahari či Karibik, vznik různých forem živočichů.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Solomouckou zoo se podílela na programu návratu adaxů do přírody Maroka, dva kusy odešly v roce 1996. Spražskou zoo spolupracuje na programu návratu sysla obecného do české přírody. Program řídí Agentura ochrany přírody. Sleduje populace syslů vjihomoravských lokalitách, má připraveno zařízení pro jejich odchov s tím, že nově narozená zvířata budou vypouštěna do volné přírody.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Vlednu se narodili dva klokani rudokrcí, kteří nyní vystrkují hlavu zmatčina vaku a začínají okusovat trávu. Surikatám se v březnu narodila tři mláďata, stejný počet mladých mají i vzácné čtyřrohé ovce Jákobovy. Samičku porodila i velbloudice Izis. Vidět můžete i dubnová mláďata jelenů milu.
Vdětské zoo se od ledna do začátku dubna narodilo deset koz a tři ovce.
V zoo se letos už také narodily tři paovce, jeden pakůň a takin. Jeho narození je vždy považováno za chovatelský úspěch, protože takina odchovávají vEvropě jen čtyři zahrady. Je to kopytník připomínající bizona, jeho nejbližšími příbuznými jsou kamzíci a pižmoni. Zvíře je vzácné nejen vzoo, ale i vpřírodě, kde žije už jen asi 5000 jedinců.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Listopad až únor 9–16 hod., březen a říjen 9–17 hod., duben až září 9–18 hod. Dospělí platí za vstup 60 Kč, rodinné vstupné (dva dospělí, tři děti) je 150 Kč, důchodci, děti do 15 let a studenti zaplatí 30 Kč, děti do tří let mají vstup zdarma. Vstupenka pro psa je 20 Kč.
Zoo Děčín – www.zoodecin.cz
Zaměřuje se na chov méně známých a vysoce ohrožených druhů, které se v ostatních zoo vyskytují zřídka.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Zoo Děčín odchovává mláďatasov pálených, které pak přenecháváZáchranné stanici AVES Kladno. Ta dál řídí jejich návrat do volné přírody. Vloni tak bylo vypuštěnosedm sov pálených. Zoo chce podobně odchovat a vypustit také puštíky bělavé.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Mláďata lamy krotké, sovy pálené, majny Rotschildovy, prasete divokého. V zahradě přibyla i nově dovezená zvířata, jako je outloň malý z parku Monkey v Izraeli, makak chocholatý z londýnské zoo, kakadu žlutolící sumbský z Dublinu.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Od března do dubna 8–18 hod., květen až srpen 8–19 hod., září až říjen 8–18 hod., listopad–únor 8–16 hod. Dospělí platí za vstup od března do října 60 Kč, děti 40 Kč, od listopadu do února dospělí 45 Kč, děti 20 Kč. Držitelé průkazu ZTP mají slevu 50 procent, skupina nad 10 osob 20 procent.
Zoo Olomouc – www.zoo.olomouc.com
Hlavním zaměřením je chov a rozmnožování vzácných druhů zvířat.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Před deseti lety zoo spolupracovala na vypuštění antilop adaxů do národního parku v Maroku. Do přírody vypouští zvířata a ptáky, kteří se léčili ve zdejší stanici pro handicapované živočichy. Ta úzce spolupracuje se sokolníky, kteří v zoo působí.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
V letošním roce se narodila mláďata antilop přímorožců jihoafrických, samička hrošíka liberijského, tři drápkaté opice kosmani zakrslí,devět kotulů veverovitých, dva tamaríni vousatí, lemur běločerný a deset šakalů čabrakových.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Otevřeno je denně od 8 hod. V dubnu až srpnu do 18 hod., v březnu a září do 16.30 hod., od října do února do 16 hod. Dospělí platí za vstup 70 Kč, děti od 3 do 15 let, studenti a důchodci 50 Kč, skupiny nad 10 osob za každého 40 Kč. Děti do 3 let mají vstup zdarma.
Zoo Jihlava – www.zoojihlava.cz
Jihlavská zoo je domovem pro více než sto druhů exotických zvířat včetně druhů ohrožených vyhubením. Specializuje se na chov kočkovitých šelem, plazů a drápkatých opic.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
V současné době se nepodílí na žádném programu návratu zvířat do přírody, jsou tu ale chovány vzácné druhy zvířat, ve volné přírodě ohrožené.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Letos už se narodily téměř tři destíky mláďat od osmi druhů zvířat. Z nejvzácnějších jsou dva kaloni zlatí, jedni z největších létajících savců. Jejich domovem je ostrov Rodrigues v Indickém oceánu. Již tradičně se rozmnožili i miláčci zejména dětských návštěvníků – kozy kamerunské. A daří se opicím, návštěvníci mohou vidět dvojčata drápkatých opiček kosmanů běločelých, dvě mláďata tamarínů vousatých nebo mládě tamarínů pinčích. Přibyla i mláďata lemurů kata a lemurů rudočelých. Dalším přírůstkem opic je malá malpa hnědá.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Od května do září je otevřeno v 8–18 hod., od listopadu do března v 9–17 hod., v dubnu a v říjnu v 9–17 hod. Vstupné pro dospělé činí 60 Kč v letní sezoně, v zimě 50 Kč, děti, studenti a důchodci zaplatí v létě 30 Kč, v zimě 25 Kč.
Zoo Dvůr Králové – www.zoodk.cz
Zaměření zahrady nejlépe vystihuje
její motto: Nejlevnější výlet do Afriky.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Zoo je zapojena do řady programů na návrat zvířat do volné přírody, například v letech 1994–2005 bylo vypuštěno více než sto buvolů kaferských a přes dvacet antilop koňských do jihoafrických rezervací a privátních farem. V rezervaci vTunisku, vmístech, kde byli vyhubeni přímorožci šavlorozí, žijí dvě samice tohoto pohledného zvířete, narozené ve Dvoře Králové v roce 1999. Reintrodukován byl v roce 2002 i pár antilop vraných do národního parku na hranicích JAR a Botswany.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Dvě mláďata vzácných nosorožců dvourohých (narozená v prosinci 2005 a letos v lednu), tři mláďata tygrů ussurijských narozená vloni v říjnu, více než padesát mláďat různých druhů kopytníků narozených v letošním roce, například watusi, kudu malý, vodušky, antilopy losí, nyaly, přímorožci a pak letošní mládě hrošíka liberijského. Novým druhem chovaným poprvé vzoo jsou mangusty liščí.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Otevřeno po celý rok každý den od 9 hodin, zavírací doba je od května do září v 18 hod., v říjnu v 17 hod., v listopadu od doby zimního času v 16 hodin. V prosinci (vánoční zoo) je otevřeno do 19 hod. V únoru až dubnu opět do 16 hod., od letního času do 17 hod. Vstupné je v květnu a červnu 135 pro dospělé včetně denní projížďky safaribusem (o prázdninách vstupenka v této výši zahrnuje i večerní safari, bez něj se platí jen 115 Kč), pro děti 6–15 let, studenty, důchodce a vojáky činí 85 Kč (bez večerního safari 70 Kč), děti 3–6 let 30 Kč (o prázdninách 25 Kč), mladší děti od 1 roku platí 10 Kč. Pes na vodítku 25 Kč (o prázdninách 20 Kč). Vstupné se různě mění podle sezony, je dobré se podívat na internetovou stránku zoo.
Zoo Ústí nad Labem – www.zoousti.cz
Oficiální slogan ZOO …pro každého něco… vystihuje to, že se zahrada snaží chovat co nejširší spektrum zvířat bez speciálního zaměření na určité druhy či oblast jejich výskytu.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Zprostředkovaně se zahrada podílela na vypouštění sov pálených, odchovy byly dodávány do centra, které se zabývá jejich vypouštěním do volné přírody. Zoo také slouží jako centrum pro handicapovaná zvířata z volné přírody, která jsou pak zas vypouštěna zpět – v poslední době labutě, čáp, různé druhy dravých ptáků a každý rok asi 50 ježků.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Návštěvníci by si neměli nechat ujít mláďata zebry Hartmannové, velblouda dvouhrbého, nilgau pestrého, gibona černého nebo kočkodana diadémového, případně vzácné kočky slaništní. Mladé měl i osel somálský, lemur vari – obě barevné formy a jelen bělohubý. Nově do zahrady přibyl lev konžský, irbis a kočkodan Dianin i mara stepní.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Otevřeno je denně v letní sezoně (duben–říjen) v 8–18 hod., v zimní sezoně v 9–16 hod. Dospělí zaplatí za vstupné 70 Kč, děti od 3 do 15 let, důchodci a studenti 35 Kč, za psa na vodítku se platí 20 Kč.
Zoopark Vyškov – www.zoo-vyskov.cz
Specializuje se na domácí a hospodářská zvířata z celého světa
a velké přežvýkavce. Naleznete zde zvířata od morčete po velblouda.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Zoopark se zatím nepodílí na návratu některého živočišného druhu do přírody, v budoucnu se to nedá vyloučit.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Zajímavostí je gayal, zdomácnělá forma gaura žijícího v západní Indii a přilehlých oblastech. Je to jediné chované stádo v ČR. Prohání se zde i největší stádo fjordských koní v republice. Také jen zde je k vidění zakrslý skot zebu a největší plemeno osla poitouského.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
V březnu až červnu a v září a říjnu v 9–18 hod., v červenci a srpnu v 9–20 hod., ostatní měsíce v 9–16 hod. Vstupné v květnu až září je pro dospělé 100 Kč, pro děti, studenty a důchodce 70 Kč (obsahuje návštěvu zoo, DINO, přepravu dinoexpresem, parkování, WC ). Od října do dubna platí dospělí 40 Kč, děti, studenti a důchodci 20 Kč, děti do 3 let mají vstup zdarma.
Zoo Hodonín – www.zoo-hodonin.cz
Zdejší zoologická zahrada vsoučasné době chová přes pět set kusů tuzemské i exotické
zvěře ve více než sto čtyřiceti druzích, přes sedmdesát ohrožených druhů světové fauny.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
V současné době se nepodílí na žádném programu návratu zvířat do přírody, jsou tu ale chovány vzácné druhy zvířat, ve volné přírodě ohrožené.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Odchov tukana obrovského, gibona lar, tamarínů žlutorukých, zebry Chapmannovy, velblouda jednohrbého, antilop a další. Zatím největším chovatelským úspěchem je umělý odchov orangutana sumaterského v roce 2000.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
V dubnu až říjnu je otevřeno v 9–19 hod., v listopadu až březnu v 9–16 hod. Vstupné pro dospělé (od 15 let) je 50 Kč, pro děti (3–15 let), studenty a důchodce 25 Kč, děti do 3 let mají vstup zdarma.
Zoo Plzeň – www.zooplzen.cz případně www.dinopark.cz
Zahrada má zoologicko-botanické expozice, zoogeografické členění, jsou tu plazi, malá vzácná a neobvyklá zvířata.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Zoo a botanická zahrada zatím neuskutečnila žádnou reintrodukci, některé chované druhy by však pro budoucnost připadaly v úvahu, jako například přímorožec šavlorohý.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Vloni a letos se narodila dvojčata tygra ussurijského, lemur kata, jedenáct zmijí gabunských, čtyři varani černí, krajty zelené, makak lví, gueréza angolská, tučňáci, pelikáni, ara vojenský, pásovec štětinatý a naposledy dva velbloudi. Mezi novější druhy v zahradě patří irbis (od roku 2004) a chameleon obrovský (expozice Akva) nebo želvy obrovské.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Otevřeno od dubna do září v 8–19 hod., zbytek roku v 9–18 hod. Vstupné nezahrnuje návštěvu Dinoparku a samostatné expozice Akva Tera v centru. Za vstup zaplatí dospělí 70 Kč, děti od 4 do 15 let a důchodci 40 Kč.
Zoo Ohrada Hluboká nad Vltavou – www.zoo-ohrada.cz
Zahrada je známa především chovem evropských a euroasijských zvířat, která tvoří většinu z dvou set chovaných druhů, přibližně polovina patří kfauně České republiky. Nejvýznamnější chovatelskou aktivitou je specializace na ohrožené druhy. Exotická zvířata jsou pouze malou ukázkou fauny jiných zoogeografických oblastí.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Vypouštění puštíka bělavého středoevropského na Šumavu. Naposledy to bylo devět puštíků vloni vsrpnu (4 ze zoo Ohrada, 3 ze zooparku Chomutov a 2 ze Stanice ochrany fauny Pavlov). Další vypouštění je plánováno na letošní léto.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Letos se tu zatím narodila kůzlata kozy holandské zakrslé, tři jehňata ovce ouessantské, kočkodani husarští, puštíci bělaví, sovy pálené, kalousi ušatí, mufloni, kočky divoké, nosáli červení. Další mláďata se očekávají.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Otevřeno je denně v dubnu až červnu v 9–18 hod., v červenci a srpnu v 9–19 hod., v září až říjnu v 9–18 hod. a v listopadu až březnu v 9–16 hod. Vstupné činí pro dospělé 40 Kč, pro děti (3 až 15 let), důchodce a TP/ZTP 20 Kč, pro děti do 3 let a ZTP/P je vstup zdarma.
Podkrušnohorský zoopark Chomutov – www.zoopark.cz
Specializuje se na chov fauny Eurasie (palearktu, který zasahuje i do severní Afriky).
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Zoopark se podílí na reintrodukčním programuzubra evropského a puštíka bělavého. Pár zubrů byl vypuštěn v říjnu 2005 v národním parku Poloniny na Slovensku, letos se pracovníci zooparku chystají vypustit další tři kusy, pravděpodobně na území Ukrajiny. Zoopark také odchoval tři puštíky bělavé pro národní park Šumava. Podílí se na vypouštění sovy pálené do volné přírody a na posílení populací hohola severního.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
V poslední dobětu odchovali největší počet ibisů skalních (devět) a největší počet zubrů evropských. Narodilo se tu první mládě pižmoně, dvojčata tuleně kuželozubého a mláďata vzácné užovky stromové. Také mláďata orla mořského.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Od dubna do září je otevřeno v pondělí až pátek od 9 do 17.30 hod., v sobotu až do 18 hod., od října do března po celý týden od 9 do 16.30 hod. Dospělí platí za vstup 60 Kč, děti od 3 let a důchodci 40 Kč, rodiny (dva dospělí + dítě) a skupiny nad 10 osob mají slevu 15 procent. Zdarma je vstup pro ZTP, ZTP/P, důchodce a mateřské školky z Chomutova.
Zoo Liberec – www.zooliberec.cz
Zahrada je zaměřena na chov vzácných a ohrožených druhů zvířat světové fauny.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Zoo se zabývá návratem do přírody orlosupa bradatého, v květnu odvezli dvě mláďata do Vienna Breeding Unit v Rakousku s tím, že jedno bude vypuštěno v Andalusii a druhé v italských Aplách. Podílí se na výzkumném programu na záchranu posledních volně žijících oslů somálských v Eritreji a na kampani Zachraňme nosorožce (EAZA).
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Už v lednu přišla v této zoo na svět samička antilopy koňské a vzápětí paviána pláštíkového. Především děti asi budou obdivovat malou samičku takina čínského nebo mládě žirafy Rothschildovy, případně velblouda dvouhrbého. Na svět tu přišlo i několik koz kamerunských nebo malý pony shetlandský.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ
Od dubna do října je otevřeno v 8–18 hod., od listopadu do března v 8–17 hod., dospělí platí vstupné 70 Kč, děti od tří do patnácti let 40 Kč (do tří let vstup zdarma). Studenti do 26 let, senioři a ZTP platí 40 Kč, ZTPP zdarma. Do zoo lze zakoupit i celoroční nepřenosnou vstupenku nebo i zlatou přenosnou vstupenku pro 4 osoby za 5000 Kč. Ceny najdete na internetové stránce zahrady.
Zoo Ostrava – www.zoo-ostrava.cz
Zahrada se zaměřuje na chov vzácných a ohrožených druhů zvířat celého světa v kombinaci s botanickými expozicemi.
PODÍL NA ZÁCHRANNÝCH PROGRAMECH
Podílí se na vypouštění do přírody sov pálených, sýčků obecných a v letošním roce se rozebíhá program na vypouštění orla skalního. Sovy pálené a sýčky vypouští pracovníci zoo ve spolupráci se Stanicí pro záchranu volně žijícíchživočichů v Bartošovicích na Moravěkaždý rok (u sov se jedná už o téměř 200 ptáků, sýčků byly necelé dvě desítky). Vůdčímsubjektem vypouštění orla je záchranná stanice v Bartošovicích.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY, KTERÉ SI NENECHTE UJÍT
Je první zoo v České republice, která získala pár vzácných lemurů Sclaterových a pravidelně odchovává některé vzácné druhy primátů – makaka lvího, hulmana posvátného, kočkodana Dianina.
OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ V dubnu až srpnu je tu otevřeno v 9–19 hod., v březnu, září a říjnu v 9–18 hod., v únoru v 9–17 hod., a od listopadu do ledna v 9–16 hod. Pro dospělé je vstupné 60 Kč, pro děti od 3 do 15 let, studenty, učitele (mezinár. průkaz), důchodce a držitele ZTPP je 40 Kč. Zdarma mají vstup děti do 3 let, ZTPP do 15 let, učitelé v rámci výukového programu.
autor: Honza | Čvn 16, 2021
Japonci se nedívají, klopí zrak. Nesluší se dívat. Ale já nejsem Japonec. Tihleti puberťáci také zcela neodpovídají typickému vzorku japonského obyvatelstva. Potažmo normálnějším, tradičnějším částem Tokia. Jsme voblasti zvané Harajuku – hip district. Šílené, zvláštní, vzrušující a futuristické… Na ulicích japonští bohémové oblečení tak, aby šokovali. Fotografové fotící módu ulice. Turisté, kteří sice nevynikají snahou o exotičnost, ale přesto exoticky působí – svou rasovou a kulturní odlišností. Posedlost po značkovém zboží dokazují svým vzhledem relativně chudí i snobi. Je tu vidět unikátní množství prosperujících butiků světových jmen a značek. Tisíce restaurací, kaváren, top módních kadeřnických a kosmetických salonů.
Čtvrť Harajuku se vyloupla jako oblast, která je absolutně „in“, už vroce 1964, kdy se v Tokiu konaly olympijské hry. Olympijské městečko bylo nedaleko a lidi přitahovala do ulic šance potkat někoho slavného. Známé tváře tu jsou stále kvidění.
„Hello, I am Takashi,“ uvede mě do reality stvoření vedle mě. Japonec neznámou osobu neosloví, ale tady na mostě Jingubashii jsou jiná pravidla. „Fascinuje mě temno…,“ říká. „…Máš kluka?“ Zocvokované černé tašky, ověšené něčím, co vypadá jako pokémoni, vytáhne papírový ubrousek. „Kdy jsi se narodila, který měsíc?“ – „V prosinci,“ odtuším. – „Hm…, ooh!“ diví se a píše na ubrousek své datum narození a jméno. Pak stočí ubrousek do válečku a pečlivě zakroutí. Odhrne vlasy před uchem. Čistí si uši… Tohle a v Japonsku!
Jsou tu davy mladých lidí, extrémně koncentrovaná výstřednost a potřeba zaujmout. Trochu vynikám, mám celkem obyčejné triko a džíny. Japonci mají obvykle vlasy přirozeně černé a rovné. Ale já vidím stovky hlav s nejaponsky zakroucenými účesy. Vlasy různě slepené či vafro stylu, prodloužené nebo hlavy zcela bez nich, blonďaté nebo vmnoha barvách.
Mám rád Nedobedo
Vobrovském kontrastu, pár kroků odtud vzeleném parku Yoyogi, je chrám Meji Jingumae. Zde se právě odehrává tradiční japonská svatba. Je tu mnoho velmi seriózně vypadajících a tradičně smýšlejících Japonců vkimonech, obřad, bubny, hudba, průvod, radost ve vážné tváři, sklopený zrak, ruka před ústy žen, hovoří-li. Posvátné manželství na celý život.
Kontrasty a rozpory, staré tradice versus vzpurné mládí a vlivy ze světa jsou tak viditelné. Doslova místně i myšlenkově žijí bok po boku. Kterou cestou jít? To je téma na dlouhou filozofickou rozpravu. Vracím se ve svých myšlenkách zpět na most.
Dávám se do řeči svelmi vysokou osobou. Je fialová, její pohlaví si nedovedu ujasnit. Vlastně si nejsem jistá ani příslušností národní či rasovou. Asi je to muž, protože si říká Rod. Nadšeně mi povídá o své kapele a zve mě na koncert. „Kup si časák – Gothic Lolita Bible, najdeš nás tam,“ dodává pyšně. Pak se ptá, odkud jsem. „Opravdu, Czechoslovakia?“ Až na malý nedostatek v pojmenování naší země je to úspěch, ví, o jakou zemi jde. „Máte proklatě dobrý fotbalový tým. A tak malá země!“ reaguje. „Mám rád Nedobedo!“ (japonský výraz pro Nedvěda)
Potvrzení pro manželku
Dostala jsem úžasný nápad zbavit svou kolu bublinek a postříkala jsem nechtěně někoho vedle mne. Ve zmatku říkám „sorry“ a ukláním se. Anorektická dívka s obří žlutou mašlí na hlavě, všudypřítomným piercingem a kabelkou značky Louis Vuitton mě sjede zabijáckým pohledem.
Opřu se o zeď, kousek od červenovlasé dívky, a čekám na kamaráda, kterého učím anglickou konverzaci. Makoto přichází přesně o půl, vobleku skravatou, v ruce kožený kufřík. Usadíme se v blízké kavárně. Výhled na lidské hemžení v ulicích Harajuku je nadmíru poutavý. Makoto je velmi zdrženlivý, milý a korektní. Působí poněkud asexuálně. Zčervená a začne mi vysvětlovat: „Já, já…, víš, chtěl bych tě poprosit o laskavost… no, …hm,“ otře si obličej příručním miniručníkem. Každý Japonec má vždy minimálně jeden ručníček (asi 20 krát 20 centimetrů) vneustálé pohotovosti. Makoto pokračuje: „Napiš, prosím tě, dopis mé ženě… Ona, …víš, posledně, když jsem přišel domů z angličtiny, mně strašně vyhubovala… Já, …já potřebuji potvrzení, že chodím na angličtinu. Mám papír.“ A vytahuje řádně připravený, napůl přeložený, úhledný list papíru. „Ona je hodně přísná,“ říká, „a když nepřijdu zpráce hned domů, musím přinést potvrzení.“
Snažím se vypadat nepřekvapeně, netuším, co by se sMakotem stalo vdalší fázi rozpaků. A tak raději píši jeho ženě.
Podle tradičních zvyklostí má být žena vdomácnosti, pečovat o svého muže, zabezpečit mu pohodlí, očekávat jeho příchod ze zaměstnání, obradostnit jeho volný čas a starat se o děti. Muž tvrdě pracuje a finančně zabezpečuje rodinu. Makoto se mě ptá: „Jak vlastně vidíš nás, Japonce?“
Konec tradicí?
Nahlas přemýšlím: „Japonec je vychováván vtvrdé disciplíně, tráví spoustu času ve škole, dril pokračuje i ve volném čase, aby byl výborný a měl šanci dostat se na co nejvýznačnější vysokou školu. Tam musí tvrdě pracovat, aby byl excelentní a měl šanci na co nejlepší pracovní umístění. Získá práci, tvrdě pracuje, nezná nic jiného. Pokud jde na oslavu či posezení, je opět pracovního charakteru. Zestárne, přijde čas důchodu a on má najednou strašnou spoustu času. Neví co si počít, má ztoho stres. Žádná práce, žádné koníčky (nebyl čas je rozvinout), jen ten čas! V některých případech tento cyklus vede ksebevraždě…“
Makoto chvíli nic neříká. Mlčí. Nakonec se na mě zamyšleně podívá a říká: „To jsi nás za tak krátkou dobu velmi správně odhalila.“ Pokračuje: „Se sebevraždami je problém i vmladším věku. Dříve se velmi dbalo na to, že muž dal celý svůj produktivní život práci vjedné konkrétní společnosti. Patří to ke cti a tradicím. Teď můžeš být propuštěn. Je to šok, je to potupa být nezaměstnaný, ztratíš smysl života.“
Dostáváme se tak až na téma pohřbů. Makotův tatínek pracuje ve společnosti, která dodává cukr a saké na pohřby. Pro mrtvé, respektive pro pozůstalé vTokiu a vJokohamě. Vrámci staré japonské pohřební tradice. „Hm, ale vtuto dobu je málo mrtvých. Vzimě umírá víc lidí,“ komentuje Makoto.
Jak pochopit hlubiny duše, rozvraty a pohnutky mladší generace Japonců? Kam patří, kam chtějí patřit?
Jako jiný národ Mladí Japonci mají svou subkulturu, jako by tvořili jiný národ. Udupávají tradiční hodnoty země vycházejícího slunce, nechtějí je. Odmítají oddanost práci vpřípadě mužů a nechtějí oddanost manželovi v případě žen. Chtějí být veselí a jiní, sví. Klíčovými významy jsou emancipace, vlivy západních kultur, nebýt ozubeným kolečkem již sestaveného stroje. Hovoříme-li o snad naivním ideálu některých japonských teenagerů – zeptejte se jako cizinec: „Odkud myslíš, že jsem?“ – „Aach, you are from America, yes?“ (Jsi z Ameriky, že?)
autor: Honza | Čvn 16, 2021
„Vzhledem ktomu, že nemáme stálou expozici starověkých civilizací, snažíme se alespoň jednou ročně uspořádat výstavu, která část tohoto obsáhlého tématu zachycuje,“ říká komisař vznikající výstavy Pavel Onderka.
Než taková výstava vznikne, musí se sejít muzejní rada, což se děje jednou za rok. Ta posoudí a posléze případně schválí nápady na výstavy pro příští rok. Posuzují se tzv. libreta, tedy projekty, které obsahují záměr a téma výstavy, a samozřejmě i to, kolik taková výstava bude muzeum stát.
Pak se musí přichystat scénář, dost podobný scénářům filmovým. Na pravé straně každého listu se nacházejí texty, které si návštěvník přečte na panelech a popiscích, na levé pak informace a instrukce potřebné k přípravě a při stavění výstavy. Pamatuje se v něm na nejrůznější komplikace.
„Některé exponáty jsou například citlivé na světlo, takže se musí vrámci expozice zastínit. Jiné jsou příliš těžké, takže kjejich instalaci je potřeba vyrobit speciální železný podstavec. Na naší výstavě to bude třeba reliéfní blok svyobrazením núbijského krále Taharky. Jen pro přenesení zdepozitáře do expozice budeme potřebovat alespoň tři stěhováky,“ řekl Pavel Onderka
Asi nejzodpovědnějším momentem přípravy výstavy je výběr exponátů. Ne každý se z různých příčin hodí – nezapadá třeba do tématu, neodpovídá časově, případně geograficky. Někdy se i stane, že se exponát do výstavy prostě nevejde. Tentokrát byla ze seznamu vyškrtnuta sfinga zřímské doby.
„Samotná příprava exponátů nezahrnuje pouze jejich výběr a vyhledání vdepozitáři. Musí se očistit, případně restaurovat nebo konzervovat. Při přípravě této výstavy jsme jeden zexponátů čistili ultrazvukem. Kromě našich exponátů, tedy předmětů zNáprstkova muzea, uvidí návštěvníci i některé předměty z Městského muzea v Moravské Třebové,“ dodal Onderka.
Výstavy se sice plánují měsíce dopředu, ale do poslední chvíle je na nich co vylepšovat. Nicméně stojí za to. Ostatně mezi vědecké týmy, které přispěly klepšímu poznání dějin starověké Núbie, patří i čeští egyptologové, kteří mají mezi světovými archeology zvučné jméno. Velké pozornosti se núbijským památkám dostalo v 60. letech minulého století, kdy UNESCO vyhlásilo mezinárodní kampaň na jejich záchranu před stoupajícími vodami Asuánské vodní nádrže. Čeští egyptologové se podíleli na jejich dokumentaci a výsledky byly publikovány vcelé řadě monografií a odborných článků. Núbie byla české veřejnosti v Náprstkově muzeu představena již několikrát.
A co návštěvník vrámci výstavy uvidí? Repliku průčelí núbijského Lvího chrámu z1. století našeho letopočtu, reliéfní blok svyobrazením krále Taharky ze 7. století před naším letopočtem, unikátní plastiku hlavy mytické duše ba a vzácný soubor núbijské keramiky (1.–3. století našeho letopočtu). Nejstarším předmětem na výstavě bude téměř čtyři tisíce let starý skalní nápis se jménem hodnostáře Mentuhotepa.
napsal a vyfotografoval Topí Pigula
výstava se otevírá 17. června 2006
návštěvní doba Náprstkova muzea: út–ne 10–18 hodin celoroční provoz, zavírací den: pondělí
autor: Honza | Čvn 16, 2021
Stačí zavolat „Pepe!“ a známá postava se ochotně odněkud vynoří i s typickou dýmčičkou a zapózuje ve stylu svého mota: Jsem jaký jsem. Pak přiběhne i Olívie a můžete si pořídit další snímek. Obrázky z Pepkovy vesničky stojí za to, jsou jako vymalované.
Jiné ostatně být ani nemohou, protože vesničku původně nechali na konci roku 1979 postavit američtí filmaři, když na Maltě točili hraný muzikál o Pepku námořníkovi. Pro vesničku Sweethaven, kam Pepek přijede, když hledá otce, a potká tu Olívii Olivovou, si vybrali zátoku Anchor. Musela být neuvěřitelně kouzelná už sama o sobě. Vesnička jí na kýčovitosti ještě přidala.
Po skončení filmování se předpokládalo, že se kulisy zbourají. Samotným Malťanům se ale Sweethaven tak zalíbil, že ho nechali stát a dnes ho opatrují jako turistickou atrakci.
„Ale turistů sem jezdí ještě málo na to, jak pěkné to místo je,“ posteskla si žena, která prodávala vstupenky. „Jsme totiž trochu stranou hlavních tras na nejzajímavější místa Malty.“
Na druhou stranu to má své výhody. Alespoň vás tu neruší davy návštěvníků a můžete si v klidu projít všechny domečky, brouzdat se v moři v zátoce a vychutnávat si neopakovatelné kouzlo místa. Kdo chce trochu více vzruchu, může si návštěvu načasovat na den a dobu, kdy se v baru skutečně i hraje nebo se zde koná některé jiné představení.
Na samotné původní kulisy dnes navazují ještě další atrakce pro děti a stavby. Vznikly až dodatečně, sem tam některá i přibude, ale atmosféru Sweethavenu už nemají. Leží až nad zátokou, a tak jim chybí její pohádkovost.
Samotná námořnická vesnička se stavěla sedm měsíců. Dřevo na zhruba dvě desítky stavení se dováželo až z Holandska, protože Malta ho má málo, a jak sami Malťané přiznávají, není tak kvalitní. Šindele na domcích jsou dokonce z Kanady. Spotřebovalo se osm tun hřebíků a dva tisíce galonů barvy. Tou se tu rozhodně nešetřilo. Vesnička byla v době natáčení chráněna speciálním vlnolamem, aby natáčení nerušily rozmary moře.
Filmování na Maltě bylo dokončeno v lednu 1980 a celý film pak v červnu téhož roku.
Muzikál
o Pepkovi
l Tvůrcem
Pepka námořníka
byl Elzie Crisler
Segar, který zemřel
ve věku 44 let už v roce 1938, jeho postavička ho ale nadlouho přežila.
l Film byl natočen v produkci společnosti Lions Gate Films ve spolupráci s Paramount Pictures a Walt Disney Productions. Režisérem filmu byl Robert Altman, natáčelo se podle předlohy napsané Julesem Fiefferem.
l Pepka hrál Robin Williams, Olívii Shelley Duvallová. l Více na www.popeyemalta.com.
