Třináctého dubna 1995 to bylo již dvacet let od doby, kdy severovietnamský tank “vyvalil” starý pro-americký jihovietnamský režim, kdy se prezidentský palác stal lidovým a město Saigon bylo přejmenováno na Ho Chi Minh Ville. Severní a Jižní Vietnam jsou nyní sjednocené demokratické republiky, vymaňující se z pevné komunistické kukly… Válka se stala historií, alespoň pro obyvatele Vietnamu. Od doby, kdy poslední zbytky bývalého amerického velvyslanectví odnesl poslední americký vrtulník se narodila téměř polovina současné populace. Objevuje se nová generace návštěvníků, cestovatelů a movitých turistů motivovaných představou rozšiřovanou holywoodským plátnem. Přicházejí hledat stopy bojů, bitev a masakrů, které jsou nyní už jen historií uloženou do knih a veteránských pamětí. Snad se snaží znovu nalézt hořkost, jež existovala během konfliktu. Za celou historii to byla první válka mediálně popisovaná s tak neslýchaným nedostatkem cenzury, se svobodou, která se už pravděpodobně nebude nikdy opakovat. Bylo to období zrodu nové reportážní žurnalistiky, a vůbec poprvé, kdy televize pronikla na bojiště a přenesla reportáže z těchto míst do ranních zpráv vysílaných po celé Americe. Byla to média, jež podnítila veřejné mínění proti své vládní vojenské politice neokoloniální doktríny. To přinutilo střední vrstvu Američanů přehodnotit ztrátu svých synů, manželů a milenců a uvědomit si, že se již od samého počátku jednalo o velice nejistou a vrtkavou politiku, o závazek, který nemá konce.
Category:
1997 / 05
