Dlouhotrvající spory o založení města Ústí nad Labem ukončil před čtyřiceti lety brněnský historik Jindřich Šebánek, když objevil darovací listinu krále Václava I., pečetěnou 7. února 1249 v Žatci. Král Václav v ní za věrné služby věnuje svému družiníku Erkenbertovi ze Starkenberka město Ústí nad Labem. Listina potvrzuje existenci Ústí jako města královského, neboť jinak by panovník nemohl toto město darovat. A proto mohli ústečtí radní v neděli 7. února 1999 v kostele sv. Vojtěcha při slavnostním zasedání, jehož jediným bodem byla aprobace historických listin, zahájit 750. výročí královského města Ústí nad Labem.
FALEŠNÉ A PRAVÉ LISTINY
To ovšem neznamená, že by Ústí jako královské město neexistovalo již dávno před uvedeným datem. Dá se předpokládat, že k tomu došlo v rozmezí let 1230 až 1249. Šebánek to dokazuje tím, že ve Václavově dokumentu je použito pro Ústí označení civitas, což ve středověké latině znamenalo společenství lidí rovných před zákonem.
Počátek města však lze podle archeologických nálezů datovat do 10. století. Tehdy vznikla při soutoku Bíliny s Labem slovanská trhová osada a celnice, kde kupci ze středu Čech na cestě do Míšně přepřahali koně a odpočívali. A právě s vybíráním cla souvisí i nejstarší zmínka o Ústí. Je totiž uvedeno mezi zbožím a příjmy, které daroval v roce 993 kníže Boleslav II. břevnovskému klášteru.
Jenomže listina se nedochovala v originále. To, co břevnovský klášter vlastní, je opis původní listiny zhotovený ve 13. století. Benediktini, vedeni snahou rozmnožit počet svých poplatníků, si k původní darovací listině několik jmen připsali. Že se jedná o zřejmé falzum, je prokázáno odborníky v oboru diplomatiky. Z tohoto důvodu byl také zamítnut pokus Ústečanů oslavovat v roce 1993 tisíc let od založení města.
ÚSTÍ NEBO VYHLÍDKA?
Skutečně prvním písemným dokladem o existenci Ústí je zakládací listina litoměřické kapituly z roku 1057, kde je uveden počet lokalit, které budou na kapitulu přispívat. Tam je Ústí označeno jako Ústie, což jasně potvrzuje jeho slovanský původ. Kapitula měla dostat osminu cla vybíraného při přechodu řeky u Ústí. V latinských textech z té doby se setkáváme s přepisem Uzk nebo dokonce Vzk. Při německé kolonizaci pohraničních hvozdů ve 14. století z latinského Uzk udělali Němci Aussig. Pozdější nacionalisticky založení němečtí historikové se snažili dokázat německý původ města tvrzením, že Aussig vzniklo z německého Aussicht (vyhlídka). To je ale holý nesmysl, protože Ústí leží v kotlině.
Ústecké hradiště bylo tehdy, jak ukazují archeologické průzkumy, poměrně rozsáhlé a reprezentativní. Nasvědčuje tomu skutečnost, že český kníže Bedřich se rozhodl v roce 1186 uskutečnit v kostele sv. Vojtěcha svatbu své dcery Žofie s míšeňským markrabětem Albrechtem. Základy kostela jsou také nejstarší historickou památkou města. Rozvoj Ústí počíná ve 13. století s přílivem kolonistů z Míšeňska, kteří budovali město jako středisko řemeslné výroby a obchodu. A již počátkem 60. let 13. století je město opět majetkem krále. Tehdy mu Přemysl Otakar II. uděluje významná privilegia.
DALŠÍ NEUSKUTEČNĚNÁ OSLAVA
Tento fakt se stal příčinou velké blamáže. Podle německé historiografie bylo Ústí povýšeno na královské město v roce 1272 právě Přemyslem Otakarem. Němci převzali tento údaj z listiny Jana Lucemburského z 22. dubna 1325, který se odvolává na privilegia udělená městu “skrze blahé paměti pana Otakara, krále českého…”. Této dezinformace se chytil ústecký normalizační ředitel Domu kultury Alois Hašek a chystal se zorganizovat velkolepé oslavy 700. výročí povýšení města na královské. Vypracoval proto politicko-organizační směrnici, podle níž se mělo oslav zúčastnit 200 těžkooděnců ze Znojma, ve vybraných ústeckých hospodách se mělo obsluhovat v dobovém oblečení a vařit středověká jídla. Perličkou směrnice byla pasáž, kde se oznamovalo, že z balkonu kavárny Sokol budou pozounéři divadla “troubit fanfáry z Vajnarova Tajnhousera”. Normalizační kulturní expert si popletl Richarda Wagnera s dirigentem divadla Františkem Vajnarem a k jeho přepisu opery Tannhäuser není třeba komentáře. Naštěstí ale tehdejší archivář Ivan Martinovský upozornil na problematičnost data 1272, zpochybněného profesorem Šebánkem, a oslavy se nekonaly.
CESTA KRÁLOVSKÉHO MĚSTA K SOUČASNOSTI
Samotné královské město se pak do poloviny minulého století rozvíjelo pomalým tempem. Nepatrný podíl na tom měla bitva Na Běhání (1426), kde husité porazili vojsko saského kurfiřta Fridricha, který dostal město jako zástavu od krále Zikmunda za slíbenou pomoc proti husitům. Ti po vítězné bitvě město zcela vypálili, takže po tři roky tady nikdo nežil. Hlavním důvodem opožděného rozvoje však byla skutečnost, že se Ústí vyhnula první vlna průmyslové revoluce. Teprve od 40. let minulého století začíná v souvislosti s výskytem hnědého uhlí prudký rozmach a město, ve kterém do té doby nepřesáhl počet obyvatel dva tisíce, se začíná zalidňovat. Přicházeli kolonisté z českého vnitrozemí a krušnohorští Němci. Koncem minulého století žilo v Ústí již 50 000 obyvatel.
