Byla to jiná cesta než všechny, které jsem absolvoval předtím. Během čtyř dní jsme pětkrát letěli leta dlem a strávili ve vzduchu minimálně hodinu denně. Každý den jsme v jiném koutu světa snídali a večeřeli. Země byla něco jako dětská hračka a letecká perspektiva umožnila dostate čný nadhled. Přenocování za polárním kruhem v ledovém hotelu při venkovní teplotě-17 °C jen sledovalo logiku věci.
ABSOLUTNÍ KOKTEJL
Všechno začalo barmanskou soutěží míchání alkoholických nápojů ABSOLUT CUP 95, která proběhla v listopadu loňského roku. Návštěva ledového hotelu ve švédském Jukkasjärvi byla právě cena pro vítěze. Z celkem asi padesáti soutěžících, včetně barmanských profesionálů, vyhrál sedmnáctiletý Víťa Křivanec, barman hotelu Bavor ve Strakonicích, s drinky, které nazval KAHLUA BEAR a RED CORRIDA. Specializuje se na smetanov é nápoje, i když prý začíná míchat i sušší, a jednu barmanskou soutěž už dříve vyhrál.
ABSOLUTNÍ STOCHOLM
S vedoucí PR oddělení Absolut vody paní Charlottou Beck jsme se setkali v exkluzivním hotelu STRAND ve Stockholmu. Bylo to setk ání o to přínosnější, že reklama Absolut je pověstná tím, že spolu s Coca-colou a Nike tvoří v americké síni slávy ve Washingtonu trojici nejúspěšnějších světových firem co se týče reklamní strategie. Absolut vodka mimo jiné jako první v reklamn ě zaměstnávala umělce form átu Andy Warhola. O tom, jakými cestami se reklama ubírá dnes se můžeme přesvěd- čit z nejnovějších propagačních materiálů. kromě známého kalendá- ře, který připomíná obal na „cédéč- ko“, a kde je symbol lahve Absolut vodky zašifrovaný ve fotografiích světových měst, je to také pohotový plakát, který se u nás vůbec neobjevil: „Když loni Ameriku zasypal sníh, vytvořili okamžitě v reklamním oddělení Absolut obrys lahve této vodky ze šlépějí ve sněhu, které vedly od jednoho domečku k druhému a symbolizovaly tak, že lidé vycházely jenom z trafiky pro noviny a zase zpátky.“ vysvětluje nám Charlotta Beck. Víťa Křivanec zde potvrdil, že je barman duší. Zajímal s o místní specialitu, vodku s bylinkovou pří- chutí. Znalecky přivoněl k nápoji, posoudil jiskru proti světlu stolní lampičky, a pak zkoumal chuť, kter á bává na soutěžích jeho doménou.
ZA POLÁRNÍM KRUHEM
Celý trip začínal na letišti v Kirun ě, které už se nachází na 66° 33´ severní šířky, což je rovnoběžka ohraničující polární vrchlík, nazý- vaná také polární kruh. Je tu nezvykle čisto, chladno a jasno. Teplota báječných -3 °C, což je na místo, kde v tuto dobu bývá až -30 °C, víc než skvělé. Nad Jukkasjärvi slunce jeden den v roce nezapadá a jiný den zase vůbec nevyjde. Ale jak tvrdí místní polárníci, i když je tu polární noc po celých dvacet čtyři hodin, díky sněhu, na kterém se odráží jas hvězd, tu nikdy nebývá úplná tma. Obloha je tu vysoká a jasná, slunce ostré a vzduch voňavý a vlhký. „třicet stupňů mrazu za polárním kruhem je snesitelnější než deset stupňů ve Stockholmu,“ říkají místní znalci. Izoterma nejteplejšího měsíce činí 10 °C, žije tu sob, polární medv ěd, zajíc… Už na letišti čekají pánové z Jukkasj ärvi s laponskými tesáky za pasem. Převlékáme se do teplých overalových kombinéz, huňatou ušanku na hlavu a nohy zabalené do vysokých nepromokavých polárnick ých buf. Psí spřežení parkuje o kus dál než auta. Jízda na saních tažených deseti „husky“ je rychlá a klidná. Asi po půldruhé hodině promrzaj í prsty i přes teplé rukavice, ale to už konečně dorážíme do cíle naší cesty – ledovému hotelu.
TISÍC A JEDNA ARKTICKÁ NOC
Již z dálky je ze psího spřežení vidět vrtulník, kterým si někdo ulehčil dopravu, a také buldozer, který opodál přistavuje další pokojíky ledového hotelu. Jinak na obzoru dominují dvě ledové věže, jakési umělé skály, a stranou od ledového hotelu opravdové kupolovité iglú. Podle toho, co tvrdí informační letáky, jde o největší iglú na světě a proto se tu přirozeně také píše něco o Guinnessov ě knize rekordů. Pověstný hotel spíš připomíná arabsk é paláce z tisíce a jedné noci: pomalu ale jistě se rozrůstá v malé městečko. V areálu opodál nechybějí vytápěné dřev ěné chatky se sprchou a toaletou pro slabší polárníky, kteří se uprostřed mrazivé polární noci rozhodnou ledový hotel opustit. Arktická švédská atrakce pojme až 25 nocležníků v ledov ých pokojích s ledovou postelí, ledovým křeslem, ledov ým krbem, stolkem, a dokonce ledovou skleničkou. Jediné co není z ledu jsou matrace a sobí kožešiny, na kterých se můžete vyspat ve vypůjčeném spacáku, který prý garantuje váš život až do -40 °C. Navíc si tu jako správný světák můžete dát drink v ledov ém baru, zahrát golf se skutečnými míčky, ale v ledov ém pokoji, je tu manželská postel s nebesy, zkrátka veškerý komfort – ovšem až na tu maličkost, že teplota v místnostech se pohybuje okolo -4 °C a po každém výdechu se před vámi udělá obláček páry.
LAPONKA JANA
Večer si k nám přisedne nefalšovaná poloviční Laponka Jana. Chvíli vypráví o tom, jak se setkala se švédským krá- lem, když také přijel do ledového hotelu, jak jí potom pozval na hrad, a když někteří z jeho družiny nad laponskými ukolébavkami ohrnovali nos, tajně jí pod stolem držel palce. Má s sebou slovníček obrázkového laponského písma. Připomíná znaky na indiánských totemech, stejně jako keltské runy. „Zpívám taky techno,“ povídá. „Video s nahrávkami si můžete půjčit na recepci. Je to taková komerce,“ dodává spiklenecky než spustí laponskou ukolébavku. Ono je to tady vlastně celé tak trochu „komerce“, ale přitom to pořád má na rozdíl. od mnoha podobných podnik ů v různých koutech světa jiskru opravdivosti.
DIPLOM POLÁRNÍKA
Na recepci si můžete vybrat z neomezených zásob libovoln ý počet dek, spacáků, oteplovacích kombinéz, ušanek i rukavic. Ale v informacích o nocování, které tu pouštějí v ledovém kině i videu na recepci, se praví, že je dobré si před spaním odložit a jít jen tak nalehko. Když se k tomu okolo jedenácté večer odhodláme, postupně opravdu odhazujeme svršky, neboť pod spacákem je nesnesitelný hic. Odkládáme kalhoty na ledové křeslo, brýle a hodinky na ledový krb a v noci se mimoděk přitisknu k ledové stě- ně. Přes noc teplota venku klesla na -17 °C a tak největším překvapením je, když se druhý den ráno probouzíme všichni živi a zdrávi. Úplně na závěr ještě dostáváme diplom „polárníků“. Zhruba o tři hodiny později s pružností Jamese Bonda vym ěníme overaly a sněžný skútr za nevtíravou eleganci hotelu STRAND uprostřed Stockholmu.
