Když se dvojice ochránců přírody Mark a Delia Owensovi vydali napříč jižní Afrikou, aby tu zkoumali podmínky života v přírodě nedotčené člověkem, netušili, jaké komplikace budou muset překonat.
Od roku 1974 až do roku 1980 se Owensovi zabývali životem lvů, hnědých hyen a dalších zvířat v divoké centrální rezervaci Kalahari v Botswaně. V roce 1980 se rozhodli napomoci řešit problém sucha, který ohrožoval život mnoha druhů zvířat. Za podpory botswanské vlády byly totiž před časem postaveny ploty mezi pastvinami domácího dobytka a pastvinami divokých antilop, aby se zamezilo přenosu slintavky a kulhavky. Avšak tyto ploty zamezovaly přístupu divokých zvířat k vodním zdrojům a ta hynula po tisících. Owensovi se snažili pohnout botswanskou vládu k odstranění plotů, ale nesetkali se s pochopením. V Americe o tom pak napsali knihu “Výkřik Kalahari”, která se okamžitě stala bestselerem.Roku 1985 se vydali do Kalahari znovu, aby zde s filmovým štábem National Geographic natočili dokumentární snímek. Nalezení původního tábora, který před lety opustili, a ojedinělé zážitky při sledování chování lvů a hyen zkalilo trpké zklamání a rozčarování, když je botswanská vláda (která jim nemohla odpustit knihu “Výkřik Kalahari”) i se štábem vyhostila. Owensovi se však nevzdali a rozhodli se pokračovat ve výzkumu na novém místě. Producent dokumentu “Africká odyssea” Jim Lipscomb k tomu říká: “Vyhoštění jsme nečekali, ale chtěli jsme se s Owensovými podělit o všechno, tedy i o problémy, které jejich profese přináší, a kterým musí vědci čelit.”Owensovi se rozhodli pro národní park Kafue v Zambii, ale jejich naděje pohasly v okamžiku, když zjistili, že místo divočiny tu nach zejí téměř sterilní prostředí, poznamenané člověkem. Teprve po dlouhém hledání a strastiplné cestě se jim podařilo najít národní park Luangwa v Zambii, kde je skutečn divočina. Dokumentá rní film je vždy plný překvapení, ale vyhoštění byla pro Owensovi i pro štáb velká rána. I to je ale součástí jejich práce.
Prosinec 1996
