TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ
Ty jsi ještě nikdy nebyl v Banjulu? Tak taková otázka překvapí, protože Banjul opravdu nepatří k nejnavštěvovanějším místům světa. Ale v západoafrické Gambii mají jiný názor.
Návštěva hlavního města pidizemičky, která se rozkládá kolem řeky Gambie a je jen jakousi nudlí zaklíněnou do Senegalu, ale určitě stojí za námahu. Oblíbená letoviska, bělostný písek a především stabilní země, což není v Africe vůbec nic samozřejmého, lákají přímo davy turistů, hlavně z Británie. Nejkurióznější na návštěvě nejmenší metropole Afriky je to, že už vlastně metropolí skoro není a víceméně upadá v zapomnění. Sice tu sídlí vládní úřady, ale většina obchodníků i zahraničních diplomatů dává přednost městu Serekunda. To rychle pohlcuje okolní aglomeraci a je docela možné, že jednou spolkne i samotný Banjul. Lidé totiž v Serekundě hledají klid, relax a nekonečné radovánky na luxusních plážích. Ovšem i šedivý Banjul může překvapit, a to díky atmosféře, která tu je o poznání přátelštější než na komerčních plážích. V místním národním muzeu si můžete připomenout historii celého pobřeží, které si Portugalci, po nich i Britové a Francouzi, původně vybrali jako loviště otroků pro americké plantáže. Vlastně, dalo by se říci, že se toho od koloniálního panství Britů příliš nezměnilo. A to včetně centra Banjulu. Jednoduché budovy s podloubími a rezavé střechy jsou snad na každém kroku.
BEZ VODY A ELEKTŘINY
Pokud zvolíte k přespání hotel v budově bývalé německé ambasády, překvapí vás možná inventář, který pamatuje lepší časy. Význam kdysi honosné budovy připomíná i vana s umyvadlem, pouze s tím rozdílem, že v současnosti tu neteče voda, ale používá se klasická kyblíčková metoda. Kdo by čekal v hlavním městě elektřinu, bude zklamán. Rozvody tady sice jsou, ale proud se pouští na příděl, a pokud chcete sledovat televizi nebo pustit v horkém dni větrák, tak se bez agregátu neobejdete. Ve dne, kdy sálá spalující slunce, se do ulic vydávají jen bláhoví cizinci. Všichni ostatní spí a čekají na večer, kdy se jako zázrakem probudí k činům. To už ulice osvětlují jen petrolejky a svíčky drobných obchodníků, kteří vybalí své zboží na kus hadru a čekají na rychlý zisk. Asi největším kouzlem každého večera jsou mamá, dobrácké ženy, které nabízejí z velkých kastrolů to, co přes den uvařily. Vůně se linou všemi směry, někde vařené kuřátko v pálivé omáčce, jinde oblíbená kasava s ohnivou červenou omáčkou, jinde rýže s pečenými rajčaty a vynikající rybou. Co kastrol, to jiná fantazie. Strávníci sedí na rantlu chodníku nebo na lavičce, tedy prkénku na dvou cihlách. Někteří turisté se možná zaleknou takového stolování, ale jídlo u těchto žen bývá často lepší než v hotelu, a je kupodivu také bezpečné. A když zavítáte ke stolu, je to pro mamá čest a postaví před vás ten nejlepší talíř s pořádnou porcí masa. Obávat se můžete jen jediného – velké lžíce majonézy, kterou mamá loví z desetilitrových kbelíků a cpou snad do všeho, přičemž majonéza o lednici zřejmě nikdy neslyšela. Pokud si přivstanete, můžete být svědky nádherného rybářského mumraje. Mnoho místních lidí je závislých na úlovcích. Už od rozbřesku putují ženy v barevných šatech na pláž, každá chce získat co nejlepší místo a tedy i ty nejlepší ryby. Všichni nedočkavě čekají na první bárku, která se objeví na obzoru a přiveze čerstvý úlovek. Někdy přijedou rybáři s prázdnou, a tak jen zakotví a jdou zapít žal palmovým vínem. Když se ale sítě po nočním nebo i několikadenním lovu zaplní, je na nohou celý přístav. Ženy, často agentky restaurací, pasou po těch největších kusech, pro obyčejné lidi zbývají běžné druhy a drobotina. Kolem každé bárky, která dorazí k pláži, vypukne pěkná mela a to je často také jediná možnost, jak zdarma fotografovat, protože jinak se v Banjulu za „ukradení duše“ platí.
BUDIŽ SVĚTLO!
Nastal výjimečný den. Jinak nevyužité lampy se rozsvítily a ozařují město. Kdosi dokonce vyčistil proklatě páchnoucí kanály vedoucí prostředkem ulic. A zmizeli i komáři, kteří ze stok vylétali k útokům. Ba i prorezlými trubkami někdo vehnal vodu do městského systému, a tak místní děti nemusejí vláčet těžké barely kamsi daleko do slumu. Tolik zázraků v jediný den, copak se stalo? Vysvětlení bylo vcelku jednoduché – blíží se volby a prezident musí večer mezi lid na předvolební shromáždění. A protože lidem přinesl světlo a vodu, má velkou naději na znovuzvolení. Před volbami se velkohubě slibuje všude na světě. Celé zástupy lidí si až do rána užívaly civilizační vymoženosti a za svého prezidenta by dýchaly. Ovšem kohoutky vyschly už ráno a proud přestal jít večer. Prezident má přeci mítink v jiném místě, kde na vodu a světlo čekají další zástupy. Při návštěvě Banjulu byste neměli minout Albert market. Je největší tržnicí v zemi a nakoupíte tu snad vše z celé Afriky a zaručeně za nejlevnější cenu. Tedy pokud se zbavíte pokoutních našeptávačů, kteří číhají po celém městě, nejvíc u hlavního vchodu tržnice. Tento člověk se vám vnutí jako dobře placený průvodce, jeho úkolem je dovést vás k předem domluvenému obchodu a vyždímat z vás co nejvíce peněz. Pokud neumíte smlouvat, stáhnou z vás i kalhoty, ale díky jejich sladkému pochlebování získáte pocit skvělého nákupu.
SEX ZA VÍZUM
Na banjulských ulicích snadno najdete spoustu přátel. Lépe řečeno – oni si vás najdou sami. Když pak jako běloši jdete s takovým kamarádem, nikdo jiný se na vás nelepí, nic nenabízí a ani nechce. Váš průvodce by ho totiž bryskně odkopl, inu konkurence. I tak však musíte být obezřetní – někteří společníci jsou opravdu jen zvědaví a chtějí si povídat, ostatní mají většinou postranní úmysly. Mají třeba připravenou historku o umírajícím příbuzném, kterému máte jejich prostřednictvím poslat peníze. Jiní jsou už opravdoví profíci a za vaše hájení dostanete na závěr účtenku a ještě se nechají pozvat na večeři. Nebo jim musíte alespoň slíbit pomoc při získání víza do Evropy, o kterém tu sní každý. V jiné roli jsou mladí, vypracovaní a příjemní hoši, kteří pasou po starších dámách. Těch opuštěných, osamocených nebo korpulentnějších jezdí z Anglie houfy. Často pak spatříte padesátnice nebo i starší v objetí sotva dvacetiletého kluka, který si je doslova hýčká. Často jde i o sex, ale někdy dámám prostě stačí, když jsou na ně hoši milí. Turistky někdy protáhnou pobyt i na čtvrt roku a jejich společníci pak mají vízum do Evropy téměř jisté. Dámy pak ale čeká velké zklamání, protože milí společníci jim v Evropě okamžitě upláchnou.
UKRADENÝ AUTOBUS
Banjul zůstává významným městem hlavně díky přívozu, který je životně důležitou spojnicí pro celou Afriku. Silnice, vedoucí z Maroka přes Dakar, končí právě na břehu řeky Gambie, odkud se čtyřkilometrový veletok dá překonat stále narvanými přívozy. Během plavby se v davu pohybují zdatní šmelináři, ale i skupinky bleskurychlých zlodějů. Tito pobertové vám během chvilky vezmou cokoliv i ze zavřeného zavazadla. Přívoz je životadárnou tepnou, kterou do Banjulu směřuje všechno zboží a také davy turistů. „Autobusové nádraží? To musíte k přístavu, tam staví – tedy tam vždy stavěl autobus,“ radí mi mohutný policista. Jaké bylo naše překvapení, když kolem zrezivělých cedulí a nápisů nebyla ani noha! To je v Africe něco nečekaného, protože na stanicích se tu vždy pohybují davy. Nakonec se dozvídáme, že autobus odtud nevyjel asi rok. Státní společnost provozující linky zkrachovala, kdosi z šéfů zpronevěřil peníze a potom už nebylo ani na naftu, tak autobusy zrezly a pak je někdo ukradl. Teď se jezdí ze Serekundy. Proklatá Serekunda! Ukradla Banjulu už i autobusy.
