PTAL SE: JIŘÍ ŠKODA
Vladimír Karpenko je jeden z mála Čechů, kteří se věnují historii alchymie profesionálně. Jak sám ale říká, je stále na začátku bádání, protože mnohé rukopisy teprve čekají na své vyložení. Svou práci tak může přirovnat k heslu starých alchymistů: „Všechna tajemství znali ti, kdo byli před námi, stačí je jen odkrýt.“ Kde se vzala alchymie? Proč alchymie vznikla a proč jí lidé uvěřili? Dodnes nevíme a zůstává to jednou ze základních otázek výzkumů. Alchymie tu byla zhruba dva tisíce let a skončila až v osmnáctém století. Navíc se na světě vyvinula hned ve třech nezávislých formách – v Číně, v helénistické Evropě a později i v Indii. Jedním z hlavních cílů (byla jich ovšem řada) byla umělá výroba stříbra a zlata. Což ovšem chemicky a metalurgicky nejde a věděli to už ve starověku. Byli schopni rozeznat slitiny od pravých kovů, metody pro jejich určení byly prováděny při zpracování těchto rud. Přesto však lidé věřili, že ta transmutace možná je, proto je dodnes záhada, kde se ta víra vzala. Možná je to přirozený proces na určitém stupni vývoje společnosti? Třeba s rozvojem znalostí zpracování kovů? Nestačí argument, že uměli pracovat s kovy, protože už například v Mezopotámii byla metalurgie na velice vysoké úrovni, a přesto tam alchymie nevznikla. Je totiž potřeba ještě teoretický základ. Tím byla například v helénistickém světě přírodní filosofie, konkrétně Aristoteles a jeho postuláty o čtyřech elementech, z nichž je vše složeno. Říkal, že elementy mohou přecházet jeden v druhý. Když tedy máte kov složený ze čtyř elementů a jeden může přecházet v druhý, máte argument, že se mohou kovy měnit jeden v druhý. A tyto základní předpoklady platily po celou dobu? Ano, ale nebyly tím jediným. Celým evropským středověkem se táhly diskuse, zda je možné dosáhnout téhož jako příroda. Do toho vstupovaly i religiózní otázky. Třeba v Genesis Bůh stvořil svět, každý den jednu část. A každý den, když ukončil svou práci, se podíval na své dílo a řekl: „Bylo to dobré.“ A s tím se samozřejmě objevil argument – když Bůh stvořil tolik zlata na zemi, kolik ho je, můžeme vůbec porušit tento tvůrčí akt a vyrábět zlata víc, než Hospodin zamýšlel? Když se nad tím dnes zamyslíme, tak to úplně zavání inkviziční hranicí. Na tu se však alchymisté nedostávali. Byli trestáni, byli popravováni, ale za to, že se ukázali jako podvodníci, ne pro svou víru. Na jaké úrovni byla alchymie ve středověku? Alchymie prošla složitým vývojem, který se teprve rozkrývá. Ve vrcholném středověku probíhaly učené disputace v církevních kruzích, jestli je transmutace možná. V renesanci byly alchymisty významní metalurgové. Například alchymista saského kurfiřta Augusta přešel do služeb Rudolfa II. jako hormistr v Jáchymově ve stříbrných dolech. V sedmnáctém století byli dvěma nejvýznamnějšími alchymisty Isaac Newton a Robert Boyle. Oba dva shodně tvrdili, že alchymií nelze zbohatnout. Dělali ji spíše jako základní výzkum v dnešním slova smyslu, výzkum, zda je vůbec transmutace kovů možná, ovšem s tím, že věřili v její úspěch. Newton strávil 90 procent svého života v alchymistické laboratoři a fyzikální zákony udělal jen tak bokem. Ale i Newton a Boyle kritizovali podvodníky, kteří dělali alchymii špatné jméno.
Kolik jich bylo? Z filmů má člověk pocit, že hodně. Nebyli to všichni, ale bylo jich hodně. Lidská důvěřivost totiž nezná mezí. Alchymie je jedinečná v tom, že jí lidé věřili, protože chtěli věřit. Kdybych vám za stavu znalostí 16. století řekl, že vám vyrobím zlato, tak mi budete věřit. Potrvá mi to nějaký ten rok, pak teprve zjistím, že to nejde, a pokud neuteču, tak mám smůlu. Ale pokud ano, mohu to samé provozovat někde jinde. Typickým příkladem je kámen mudrců – záhadná substance, kterou nikdo nikdy nepřipravil. Měla vyléčit všechny nemoci, s její pomocí prý bylo možné porozumět řeči ptáků, stát se neporazitelným a podobně. Lidé se často upínali k naději. Víra je hnací síla, která je těžko představitelná. Byla alchymie rozšířená v Evropě? Nebo šlo pouze o naši lokální záležitost? Obecně lze říci, že byla, ale procházela určitými vlnami. První vlna přišla, když se začaly překládat arabské spisy, což je polovina 12. století. Byla tehdy doménou spíše církevních kruhů, i když třeba u františkánů nebo dominikánů to bylo zakázáno. Když ji duchovní neprovozovali prakticky, tak alespoň teoreticky. Byli jediní, kdo uměli latinsky, jediní vzdělanci své doby. Až později začíná alchymie přecházet do širších vrstev. Z jakého důvodu? Když se objevil knihtisk, který významně přispěl k rozvoji alchymie, šlo o úplnou explozi titulů. Alchymií se tak začaly zabývat i jiné kruhy. Šlechta toužila po bohatství, dostávali se k tomu i měšťané. Ta situace byla ještě složitější. Začala sice stříbrná horečka v Krušných horách a do Evropy přišlo množství drahých kovů z Jižní Ameriky, ale Svatá říše římská čítala zhruba 300 států a státečků, z nichž ne každý měl na svém území důl na drahé kovy. Vladaři proto logicky toužili po jiném způsobu získávání bohatství. Musíme k tomu navíc přidat ten slib alchymistů, že znají způsoby zlepšení zdravotního stavu. To zajímalo například Rožmberky, kteří neměli mužského potomka. Přesto alchymie pomalu spěla ke svému zániku… To byla právě ta zvláštní situace alchymie, ona vycházela z nesprávných teorií. Což není její chyba, protože tehdejší teorie byly těmi nejlepšími, jaké byly k dispozici. A tyto teorie nevylučovaly transmutaci kovů. Dnes se říká, že v přírodních vědách byla alchymie v podstatě po dva tisíce let jediný základní výzkum. Tím, že alchymisté pracovali v laboratořích a rozpracovali do detailů celou řadu postupů, byli v podstatě otcové laboratorní techniky. Měli nějakou oblíbenou metodu? Destilaci – oni destilovali úplně všechno, to byla jejich vášeň. Jediný známý způsob, jak poznat složení látek. Nebylo nic lepšího než je stále zahřívat. Nejprve na nižší teplotu, když nic, tak na vyšší, když opět nic, tak je vyžíhat. Při tom alchymisté postupně připravovali řadu sloučenin a postupně poznávali, jak navzájem reagují, jak reagují s kovy. Zároveň si tím ale podřezávali větev. Alchymie měla bizarní postavení, protože pracovala proti sobě. Čím více poznávala vlastnosti chemikálií, tím více se ukazovalo, že transmutace opravdu možná není. Byl nějaký konkrétní moment, kterým to vše skončilo? V 18. století se začínají objevovat nové chemické prvky a tyto pokusy už skutečně začínají provádět lidé, kteří nejsou alchymisty. První prvek byl objeven v roce 1738 a jeho objevitelem byl metalurg. Izoloval kobalt a prokázal, že jde o prvek. Pak se podařilo identifikovat plyny, kyslík, vodík, dusík. Finále ale přišlo koncem 18. století, kdy se podařilo dokázat, že reakcí kyslíku a vodíku vzniká voda. Alchymie stála dva tisíce let na aristotelských elementech (voda, oheň, země, vzduch) a najednou se ukázalo, že voda je látkou složenou, navíc z plynů. V tom okamžiku se celá stavba alchymie zhroutila. A nastal soumrak alchymistů… Možná ještě někteří vytrvali. Bude to už tak 25 let, co mi volal nějaký muž. Sice se nepředstavil, ale byl velmi milý a říkal, že dělá alchymistické pokusy. Tvrdil, že všechno tajemství je v soli a Slunci a že až na něco přijde, tak že se mi ozve. Zatím se mi však neozval.
