Libor Michalec
Je šestnáctého července a autobus s pětačtyřiceti aler gickými dětmi ze severu Čech odjíždí na ozdravný pobyt do Řecka. Kdo by se netěšil? Rodiče mají ještě jeden důvod k radosti – díky Červenému kříži v Ústí nad Labem a cestovní kanceláři Kalyopé v Příbrami platí za třítýdenní pobyt se stravou, cestou a návštěvou dětských hřišť jen 6 850 Kč. Autobus přijíždí do Příbrami. Všichni hledají Stanislava Š., majitele cestovní kanceláře Kalyopé. Pan Stanislav je už ale dva dny mrtev. Našli ho uprostřed jeho bytu a soudní lékař konstatoval udušení oběšením. Prý měl 4,5 miliónů dluhů a věřitelé mu vyhrožovali zabitím. Brutálnější průnik křehkého dětského světa a nemilosrdné reality dospělých si lze jen těžko představit. Osamělí rodiče dětí si mezitím doma užívají prvního klidného večera. Představují si, jak jejich děti vdechují zdravý mořský vzduch. Vzápětí se ratolesti vrací zpět v doprovodu policistů.V Řecku není nic zajištěno na nikdo na ně nečeká. Podnikatel Š. vybral od rodičů devadesáti alergických dětí celkem 423 000 korun. Možná, že tátové početnějších rodin si teď dávají jedno pivo místo obvyklých tří. Mámy snad počkají s novým kožichem zase na příští zimu. Kdo za to může? Kdo to zaplatí? Byla to sebevražda nebo vražda?
Červený kříž asi nezaplatí. Ředitelka oblastního spolku Českého červeného kříže v Ústí nad Labem Nevena Černohorská je Jugoslávka ze Zágrebu. Rázná ženská. Za třicet let v bílém stejnokroji zdravotní sestry už něco zažila. Přesto z toho, co prožila v posledních dnech skončila na den na Pohotovosti. „Nevěřil byste, jak umí být rodiče zlí,“ říká. „Protože odesílali peníze na konto Červeného kříže, myslí si, že jsem je snad zpronev ěřila já. Jeden otec do telefonu vyhrožovat, že mě zabije. Jiný říkal, že si můžu být jistá, že ty peníze vrátím. Odpověděla jsem mu, že mu ze svého platu klidně mohu splácet padesátikorunu měsíčně. Na víc nemám.“ Organizovat zájezd se paní Černohorské prý vůbec nechtělo. Na původní nabídku od firmy Kalyopé z března za 8 060 Kč, která přišla poštou, rodiče totiž nereagovali. Začátkem dubna se ale v Ústí nad Labem objevil pan Stanislav Š. s kolegou. Na námitku, že je to moc drahé, snížili cenu na 6 600 Kč za dítě, což rodičům vyhovovalo. Později s Červeným křížem Čestmír Č., spolupracovník Stanislava Š., podepsal smlouvu. 20. května přijeli Stanislav Š. s Čestmírem Č. opět do Ústí – pro peníze. Odvezli si zálohu ve výši 100 000 Kč. Kvůli potížím v Evropě se změnila trasa a zájezd se tak prodražil o 500 Kč na děcko. Rodiče byli ochotni dát maximálně 250 Kč, zájezd tedy stál 6 850 Kč. Červený kříž vybral 323 200 Kč a tuto částku zaslal přímo na konto firmy Kalyopé dne 16. 6. 1993. Nevena Černohorská dále vzpomíná: „Poslední tři neděle před odjezdem se mi zdálo, že se v cestovní kanceláři Kalyopé nic neděje. Jako by se nám vyhýbali. Několik dní před plánovaným odjezdem jsem ještě zavolala panu Š. Říkal, že vše je v pořádku a autobus pro nás přijede do Ústí v 8.00 hodin a že určitě ještě ozve. V den odjezdu jsem čekala celý den na telefon marně. Až ve 21.00 volal domů Čestmír Č., že autobus není zajištěný a pan Stanislav Š. je už dva dny nezvěstný. Údajně si od něj vypůjčil vůz a odjel do Domažlic, kde mu někdo měl půjčit peníze. Mně se přes noc podařilo sehnat autobus od ústecké firmy Oty Bartoše, který byl ochoten nás odvézt do Řecka i zadarmo, vzhledem k tomu, že se jedná o zájezd alergiků.“ Jak to dopadlo v Příbrami je popsáno výše.
Zdá se, že Nevena Černohorská ani Červený kříž v Ústí nad Labem nemá na kolapsu vinu. Nicméně nezbývá, než se znovu zeptat na devadesát alergických dětí a jejich rodičů: Kdo to zaplatí? A otázky přibývají. Kdo je Čestmír Č.? Čestmír Č. asi také nezaplatí Čestmír Č. z naší návštěvy radost nemá. Ale, říká, že už si na podobné poslední dobou zvykl a aspoň má příležitost uvést na pravou míru fámy, které o tomto případu kolují. Také on si vyslechl desítky telefonátů od rodičů, kteří hledají své peníze. S majitelem cestovky Stanislavem Š. se znám od března. Nabídl mi, že bych ho mohl odvézt do Řecka, protože se mu rozbilo auto. Potom jsme se bavili o tom, že mám na Orlické přehradě půjčovnu surfů a sportovního nářadí a bylo by výborné přemístit ji do Řecka. Pak jsme sepsali zprostředkovatelskou smlouvu. Moje firma sháněla lidi pro jeho firmu.“ „Nápad zapojit Červený kříž pocházel od vás?“ „On to měl rozpracované dávno předtím. Já jsem jen dojel podepsat smlouvu místo něj, když před třemi měsíci utekl do Řecka, protože tady měl několikamiliónové pohledávky z minulého podnik ání.“ „V čem podnikal?“ „Vozil zeleninu.“ „Myslíte, že měl důvod k sebevraždě?“ „Sebevražda to byla asi stoprocentně.“ „Dluhy měl proto, že špatně podnikal?“ „Vyloženě. Dva měsíce měl pronajatý hotel a protože se mu začátkem sezóny nepodařilo sehnat lidi, byl prázdný.“ „Je možné, že ho společnosti, kterým dlužil vydíraly?“ „To určitě. Byl jsem několikrát svědkem toho, jak za ním přijela partička Rómů z Plzně. Proto odjel do Řecka.“ „Říká se, že panu Š. mafie, která ho vydírala, podpálila autobus? „ „Slyšel jsem to z vyprávění, že před rokem mu podpálili auto. O autobusu nic nevím.“ „Dluhy pana Stanislava Š. se vůbec nevztahují na vás?“ „Doufám, že ne. Už jsem to projednával s právníkem. Krach jeho firmy by se mě neměl týkat. Nevím jakým způsobem se to vyřeší. Pro ty lidi je to samozřejmě nepříjemné a já je chápu, ale byl bych nerad, abych to odnesl já. Byl jsem jen jeho zaměstnanec.“
Odcházím celkově vzato přesvědčen o tom, že jsem hovořil s mladým mužem, který dojel na to, že si neuváženě vybral partnera. Bude vůbec někdo platit? Mrtvý muž rovněž asi nezaplatí Jince jsou středisková obec dvě zastávky vlakem od Příbrami směrem na Prahu. V druhém patře postaršího činžáku mačkám zvonek od dveří bytu pana Stanislav Š. Marně. „Manželka tu byla se svou maminkou od neděle do úterka a vystěhovávaly byt“, informuje mě ochotně na lavičce před domem jedna ze sousedek, čtyřiašedesátiletá Františka Ťažká. Jince jsou malé místo, kde o sobě všichni vědí všechno. Dozvěděl jsem se, že Stanislav Š. byl sice dobrák, ale dobrodruh. Do všeho se hnal a neměl jasnou představu. Po prvních úspěších najímal lidi, kteří mu prodávali na stánkách, trzích… Slíbit zájezd devadesáti alergickým dětem a nemít ho dva dny před odjezdem zajištěný – Kdo něco ví o nočních můrách podnikatelů? Ve čtvrtek oslavoval svátek nebo narozeniny na Královkách, odtud šel do Čenkova do hospody a vrátil se okolo půl druhé v noci. Našli ho v šest ráno. Smrt podnikatele. prý banální záležitost, která nikoho nepřekvapí. Od smrti Stanislava Š. zažila Příbram už další dvě mrtvoly tohoto ostře sledovaného druhu. Tentokrát stopy vedou do nedaleké Prahy. Těžko říci, jestli Stanislavu Š. také poslali zlomenou tužku, černé plavky nebo kus železné traverzy. Možná je to jen součást porevoluční lidové tvořivosti, stejně jako tolik diskutované hromadné hroby podnikatelů kdesi ve východních Čechách? Jisté je jen to, že podnikatel Stanislav Š. svůj téměř půlmiliónový dluh alergickým dětem už osobně nesplatí. Téměř jisté také je, že v tomto případě to byla sebevražda. Ostatně Policie má tentokrát nevděčnou roli. Ne každý podnikatel přijde nahlásit, že mu vymahači pohledávek podpálili auto. Asi k tomu má své důvody. Pro příbramskou policii případ začal okamžitě, kdy byl nalezen mrtvý muž ve svém bytě. Ohledáním a soudní pitvou její práce zároveň končí – bylo prokázáno, že jde o sebevraždu.
Pokud se týče peněz, mohou je rodiče vymáhat občanskoprávní cestou poté, co proběhne dědické řízení. Vzhledem k čtyřiapůlmiliónovým dluhům Stanislava Š. si nikdo nedokáže představit jak. Optimistická douška na závěr Opravdu to skončí tak, že v tomto případě nezaplatí nikdo? Trochu pozitivního protisvětla do černočerné historie přináší cestovní kancelář George Travel. Sídlí ve stejné budově jako Červený kříž v Ústí nad Labem a když se paní Černohorská přes chodbu přišla poradit, manažer Jiří Vyskočil jednal rychle. Odjel okamžitě do Řecka, kde svému společníku Simonu Paraskevopulosovi, majiteli cestovní kanceláře Mars tours, vysvětlil situaci. Přestože prý mají české cestovky v Řecku pohledávky do 250 tisíc dolarů, v současné době jsou již doma alergické děti z prvního turnusu. Zaplatila tedy firma GEORGE TRAVEL rizikem (protože děti jely na dluh), zaplatil magazín Koktejl touto stránkou a zaplatit může každá firma, která se obrátí s finanční pomocí na ředitelku Červeného kříže v Ústí nad Labem Nevenu Černohorskou.
