Ani jediné slůvko neodvolávám z toho, co jsem při plném vědomí napsal minule, že Američané procházejí právě svou zdrženlivou, skoro až puritánskou periodou. Nahaté ženské a neskrývané projevy milostného vztahu se v televizi či reklamě prostě nevedou – a zdálo se mi, že to tady málokomu schází. Vždyť to také nikdo nikomu nenařídil, nepotřebovali na to zákon, vyplynulo to samo ze sebe, z niterné podstaty. Jaksi ze stavu duše. Že by ale intimno a sexuálno zcela zmizelo z jejich obzoru – to se říci nedá. Amerika miluje své slavné lidi, a miluje je a hovoří o nich s takovou otevřenou a zcela bez skrupulí, že to Evropanovi (potažmo synkovi původem z jihočeského maloměsta) až vyráží dech. Je to tu v jistém smyslu i povinná daň, člověk, který se stal populárním, patří prostě všem. A se vším všudy. Výjimky se nepřipouštějí a krutě se za ně platí – ztrátou zájmu. V žádné jiné zemi světa se třeba nemoci veřejn ě činných osobností ze světa politiky, umění, sportu byznysu neprobírají s věcností tak úděsnou, do všech podrobností včetně výhledových prognóz (a to i tehdy, jde-li o zhoubnou chorobu, zápasí-li ten člověk doslova o život). A smrt? „Měl ji lehkou,“ slyšel jsem z úst jednoho starousedlíka, „prošel velmi dobrým přípravným kurse.“ Kursem…? Zděsil jsem se a vytanulo mi na mysli cosi jako VUML. „No samozřejmě, jsou tu kursy, které člověka ve všech směrech připravují na to, co přijde aby to zvládl důstojně a i s ohledem na své nejbližší.“ Ale o smrti se povídat nechceme. Spíš o jejím protipólu.Totéž, co už bylo řečeno, lze totiž vztáhnout i do jiné oblasti. Protože puritánství -nepuritánství, zdrženlivost – nezdrženlivost, Amerika nezávidí úspěšným jejich úspěšnost (ach bože! – povzdychne si člověk ze středoevropského prostoru), ale přeje sije mít jako pod drobnohledem, chce vědět, co ti její slavní miláčkové a její pýcha, dělají v práci i ve volných chvílích, co jedí, čtou, čím si čistí zuby a do čeho se oblékají navrch i vespod, Amerika si přeje být informovaná, jak si vedou nejen na banketech, při natáčení filmu, během obchodního jednání, kde jde o milióny, ale i na svatbě či u rozvodového soudu, na záchytce pro drogově závislé, v kuchyni, dětském i obývacím pokoji, na zahradě u bazénu – a také, s prominutím, v ložnici. Anebo raději rovnou v posteli. Manželské či jaksi… té druhé. Chtějí to vědět a basta! A když chtějí, musejí se podle všeplatného zákona poptávky a nabídky nají jiní lidé, kteří se budou živit tím, že jim potřebná sdělení v patřičném balení dodají. A tak se milióny Američanů nejen ve stovkách specializovaných a někdy třeba jen lokálně zaměřených časopisů, ale i ve společenských sloupcích seriózních, ba nejserióznějších novin například dozvídají, že… … Demi Moorová, křehká brunetka se sladkým úsměvem, která zazářila v duchařské komedii Jerryho Zuckera Duch (jen v USA přinesl ten film producentům 217 miliónů dolarů, doslova pominutě miluje svého muže, jímž je slavný herec Bruce Willis. A hodlá s ním mít šest dětí.Při svém nedávném těhotenství šokovala veřejnost, když se pro časopis Vanity Fair nechala fotografovat nahá a s viditelným bříškem. Tomuto jejímu „skandálnímu činu“ bylo věnováno 64 rozhlasových relací, skoro 100 televizních programů a půl druhého tisíce novinových zpráv. Demi sepsala i pozoruhodný filmový scénář, kam si napsala na míru ušitou roli Realizaci převzal režisér Alan Rudolph. Prý však tohoto svého rozhodnutí začal litovat, když si hlavní mužský part vynutil Demin manžel Bruce Willis. „Pracovat s nimi znamená dát se do party s párem schizofreniků“, řekl Rudolph. „Jsou z lásky k sobě doslova šílení, a je mi trapné, když po tolika letech jejich manželství je musím honit na plac z koutů, kam zalézají, aby mohli být spolu. Takhle těch šest dětí opravdu zvládnou.“ Paradoxní je, že ve zmíněném filmu je zápletka staví proti sobě – doslova si tu musejí jít po krku. …že jedenapadesátiletá Raque Welchová, zdobená přídomkem eroticky nejdráždivější babičky všech dob, pochází právě obdobím, kdy o ni producenti nejeví zájem. „Nevadí,“ říká Raquel, jej ííž plná postava vyráží mužům dech, „alespoň mám dost času na to, abych se udržovala fit. Chci dokázat, že stárnutí neznamená ztrácet sexuální přitažlivost.“ Novopečenou Američankou se stala někdejší zářící star východoněmeckého krasobruslení Katarina Wittová. Vystupuje v různých ledních revúcích a navíc se ve svých šestadvaceti letech stala úspěšnou podnikatelkou. Život jí však před časem znepříjemnil sexuální zvrhlík, který na ni zaměřil svou pozornost, zasílá jí snímky, dokumentující jeho tělesné proporce a také jí denně telefonoval, činil nemravné návrhy a vyhrožoval násilím, pokud mu nebude po vůli. K jedné ze zaslaných fotografií, na níž byl údajně zobrazen jeho pohlavní orgán, připsal: „Takovému nástroji přece nemůžete odolat. Katarina odolala a požádala o pomoc policii. Šestačtyřicetiletý Harry Veltmann z Westminsteru mohl pak předvést svůj „nástroj“ v docela jiném prostředí: v místním vězení. …popularita může mít někdy velmi zvláštní a nečekané důsledky. Přesvědčil se o tom herec Alec Baldwin ve velice prozaickém okamžiku, když si kupoval v jednom newyorském velkoobchodě rajská jablíčka. Přistoupila k němu mladá dívka velmi přitažlivého zevnějšku a zeptala se ho: „Hele nejsi ty náhodou Alec Baldwin?“ A když hvězda přisvědčila, přistoupila dívka o několik kroků blíže, strhla si hořejší část oblečení a roztomile zašvitořila: „Já jsem Veronika, ale ty mi můžeš říkat Ronnie!“ Jak na to reagoval pan Baldwin, není známo.
