ANARCHISTI

V někom vzbuzují strach, v někom zase nenávist. Jiný na ně jenom hledí s mírným pochopením a s myšlenkami na to, že od sám byl také mladý, a že je to časem přejde. V každém případě, ať už se to někomu líbí nebo ne, jsou tu v různých obměnách už skoro celých sto let a zatím se nezdá, že by chtěli z našeho života vymizet. Snadno je můžeme rozeznat a mnohdy se oni sami snaží, aby svým zjevem vybočovali z řad průměrných lidí a provokovali lidi k otázkám, které se jim ale jen málokdo odváží položit: „Proč tohle všechno? Proč jste anarchisté?”
ANARCHIE: Znamená bez vlády, ale nikoli chaos a nepo- řádek. Chápeme toto označení jako název pro teorii o životě a lidském jednání, podle níž společnost nepotřebuje žádnou vládu. Základem této spole čnosti je spolupráce, vzájemná úcta a solidarita. Přestože se skrývají za nálepkou jednoho slovy, rozhodně se nedá říct, že by anarchie sdružovala jednolité hnutí se stejnými názory a požadavky. Naopak! Neexistuje žádný jiný směr, kde by bylo tolik různých proudů a aktivit. Právě proto, že se jedná o anarchii, můžeme na jednotlivých akcích spolu vidět ekology s odpůrci vojenské služby, zastánce práv zvířat s antiklerikály, přívržence alternativní kultury s levicovými aktivisty.
Názory nejsou omezeny a novým myšlenkám se meze nekladou. Dokonce ani žádné konvence v oblékání je nijak nesvazují. Dlouhovlasí rockeři v džínových bundách, šokující punkeři s vyčesanými, barevn ými kohouty na hlavách, studenti v černém, nebo vyholení SHARPSkini, všichni se můžou hlásit k anarchii. Přes všechny tyto rozdíly mají ale jedno společné – jsou to lidé, kterým o něco jde. „Prohlašujeme-li se za anarchisty, prohlašujeme předev ším, že nechceme jednat s druhými tak, jak by se nám nelíbilo, aby jednali oni s námi, že nikdy nebudeme trpět nerovnosti, které umožnily, že mnozí mezi námi užívají své síly, chytrosti a schopnosti tak, že bychom přišli ke škodě, kdybychom tak jednali a jednali bychom sami proti sobě.” Petr Kropotkin Když jsme hledali anarchisty, se kterými bychom si mohli popovídat o jejich názorech a problémech, samozřejmě nám okamžitě napadla Praha, kde je rozhodně největší zastoupení anarchistických aktivit a kde se také jejich činnost nejvíce projevuje. Ale nakonec naše volba padla na město zcela jiné, kde jejich běžný život nekryje anonymita milionového velkoměsta se vší svojí lhostejností a bezohledností. A tak jsme se vypravili do města sice mnohem menšího, ale z hlediska anarchie stejně významného, do průmyslových Teplic na severu Čech. Ocitli jsme se v protestně obsazeném pust ém domě, tzv. squatu, kde jsme se setkali se skupinou mladých anarchistů tohoto problémového města. Opuštěný dům, který obsadili na protest proti nevyužívání prázdných bytů, zatím vesele chátral jen kousek od centra města. Oprýskaná, zašlá omítka, vytlučená okna a vchod zatlučený prkny, jak ho zabezpe čili místní policisté po svém posledním přepadu. A přímo naproti u nás zatím nezvyklý podnik, který naše babičky a dědové nazývali lichotivé „Hampejz” nebo „Hambinec”.
Dostat se do squatu vyžadovalo značnou fyzickou námahu a otrlost proti špíně. Po ujištění, že chátrání a nepořádek nemají na svědomí protiprávní nájemníci, jsme pochopili, co je na „nevyužívání bytového fondu” tak štve. Odkojeni komerčními americkými filmy, kde se to ponurými a zanedbateln ými doupaty nebezpečných pankáčů, plnými odpadků, výkalů a použitých injekčních stříkaček, jen hemží, jsme se nestačili divit. Ne, že by se to tam jen blýskalo jako v bytě spořádané hospodyňky těsně před vánocemi, ale v porovn ání s ostatními místnostmi v domě tam bylo až neuvěřitelně čisto. Rozhodně udělali, co bylo v jejich silách. Pár matrací, v rohu kupa tiskovin a zdi pomalované protifa šistickými hesly. Prostě pohoda. Žádnému z anarchistů není víc než sedmnáct let a po zkušenostech z ostatních měst to vypadá, že anarchie je v poslední době skutečně doménou především náctiletých. Puberťáci, může někdo pohrdavě namítnout, ale z rozhovoru brzy poznáváme, že před sebou máme rozumné a hlavně přem ýšlející lidi, kterým není jedno, co se kolem nich děje. Z jejich odpovědí to jasně vyplývá. Kdo jste a o co vám jde? Jsme lidi, zoufalí z politické, ekonomické a ekologické situace kolem nás. Jsme autonomní skupina, která chce sdružovat nejen anarchisty, ale i ekology. Chceme vystupovat proti všem formám rasismu, fašismua nacionalismu. Jsme levičáci. Rasismus? Měl by se vyplenit. Je malinko v každém z nás. Je v nás vlastně pěstovanej už odmalička. Nechceme posuzovat lidi podle toho, jaký jsou rasy, ale podle toho, jak se chovaj. Skinheads? Tady jsou především neonacisti a v menšině taky kališníci. Nemáme s nima dobrý zkušenosti. Někteří nám dokonce pomalovali dveře od bytu hákovými kříži a napsali tam: „Ty zasranej levičáku.” K žádnejm bitkám mezi náma nedošlo, ale je to jen otázka času. Nemaj moc složitou filozofii – jen rasismus. Mezi sebe vezmou každýho, kdo si vyholí hlavu a nosí bombra. Někteří jdou po nás a ani nevědí proč.
Chceme uspořádat manifestaci proti fašismu a rasismu, abychom mohli ukázat, že tohle jsou fašisti. Armáda? Nesouhlasíme s vojenskou službou, ani s jakýmkoli militarismem. Nechceme ani náhradní vojenskou službu, protože je to jen další forma buzerace. Prostě tě někam přidělej a ty musíš. Stejný jako na vojně. Proč bychom měli někam chodit proti naší vůli. Práce? Práci neodmítáme. Proč taky? Už teď jsme třeba ochotný pomoct městu například při úklidu. Už jsme jim to navrhovali, ale oni nás ani neposlouchali, že prý je to věc technických služeb a ne naše. Pomoct od nás nechtějí, to by nám pak nemohli říkat, že jsme příživníci a děláme bordel. Drogy? Drogy odmítáme. Je to blbost, ale je to věc těch lidí, co je berou. Když se jim to líbí? Zakazovat nikomu nic nechceme. Policie? Už nás dvakrát přepadli. Naposledy těsně před demonstrací proti zdražování jízdného městské dopravy. Sebrali nám tiskoviny a notýsky s adresami. Některý věci nám do dneška nevrátili. Taky nám zatloukli dole vchod. Asi nás chtěli zastrašit, abychom tu demonstraci nedělali. Noviny? Nic moc. Hodně zkreslujou. Když byla první demonstrace proti fašismu, tak o nás Severo český deník psal jako o monarchistech a ve Směru z nás udělali nebezpečné, ozbrojené živly. Prostě blbosti. Na nic se nás neptali a psali nesmysly. Terorismus? Dřív jsme byli pacifisti, ale teď už si myslíme, že když nám dá někdo ránu, tak je v pořádku, když mu jí vrátíme. Odmítáme terorismus proti lidem, ale i ničení majetku je úplně poslední možnost boje proti systému. Až když selže všechno ostatní. Akce?
Naší první akcí byla demonstrace proti rasismu a fašismu v Duchcově. Tu jsme sice sami nepořádali, ale místní organizátoři selhali a tak jsme to vzali do svých rukou my. Pak jsme uspořádali protest proti zdražení jízdného. Přišlo málo lidí a nic se s tím neděje. Tak si to zopakujeme 2. února a doufáme, že teď už se to podaří. Lidi už jezdí za víc a štve je to. A budou i další akce proti fašismu a za ekologii, ale to je ještě dlouho před náma. Teď je nejdůležitější to zdražení MHD. Otázky byly zodpovězeny, ale povídání o všem možném ještě zdaleka neskončilo, Problémů je všude kolem pořád dost a témat neubývalo. Čeho ale nebylo nazbyt, byl čas. Byl už pozdní večer, když jsme se museli rozloučit a vykonat namáhavou cestu, tentokrát ven z domu. Žádná senzace v podobě zfetovaných a špinavých punkerů se sice nekonala, ale i tak to nebyl zbytečně promarněný čas. Člověk sice nemusí se všemi názory anarchistů souhlasit, ale je to přece jenom příjemné zjištění, že existují lidé, kteří si stojí za svými myšlenkami, přestože právě pro ně nemají na růžích ustláno. Až si zase někde přečteme zaručené senzační zprávy o zdrogovaných anarchistech, snažících se vyhodit do povětří třeba nádraží, budeme se jen pobaveně usmívat. Vždyť víme svoje.