Ten pátek v polovině února vysvitlo slunce a rozehřálo po vrchovou vrstvičku země, zmrzlé dlouhotrvajícími mra zy. Nebýt toho, nikdo by mož- ná vraha neodhalil, nebo by to alespo ň bylo daleko problematičtější. Když se kola vozu začala protá- čet v blátě, měl už ve voze tři mrtv é: jednu ženu a dva muže.
VRAHŮV SPOLUŽÁK:
V životě by mě nenapadlo že něco podobnýho jednou provede. Tady je fotka ze školy, někdy z pátý třídy. Podívejte se na něj, ničím nápadnej, spíš malej, rachitickej, prospěch taky nic moc, k nám do třídy propad. Co já vím, sotva se vyučil. Pak, po listopadu 1989 začal najednou podnikat, jedno fáro, druhý, kravata, sáčko, stouplo mu sebevědomí. Vo jeho kšeftech toho moc nevím, ale začalo se o něm tady ve městě povídat: že získal v pěti dalších městech zakázky na znehodnocovače jízdenek v městskejch autobusech a tramvajích, že si na to vzal velký úvěry, támhle pět miliónů, támhle deset. Co jsem slyšel, dlužil ke konci nějakejch čtyřicet miliónů. Jenom mi nejde do hlavy, že ty prachy nikdo nescháněl. Údajně za ně totiž vůbec nic neodevzdal krom projektů a spousty slibů. To byly obecní peníze, ne soukromý, a když už mu je ty úředníci dali, snad se měli taky starat, jak je s nima naloženo, ne? Podle střípků, poskládaných z výpovědí svědku ( z nichž žádný nechce mluvit přímo) vrah onoho dne zhruba v poledne naložit své tři pozdější oběti do auta a odjel s nimi za město, do chatové oblasti. Dlužil jim peníze, byl pod tlakem, vymyslel si tedy, že jede k jinému člověku, který naopak dlužil jemu, aby z něj konečně dluhy vypáčil a mohl zaplatit svým třem spolucestujícím. Uprostřed chatové oblasti vystoupil, obešel vůz, vytáhl pistoli a začal střílet. Ženu a jednoho muže zastřelil hned, druhý muž, nejmladší z trojice se pokusil z vozu uniknout. Neunikl.
KOLEGYNĚ OBĚTI:
Nikdy by mě nenapadlo, že Jarka začne podnikat. Odmalička byla zaměřená umělecky. Tatínek – hudební skladatel – ji vedl k muzice, po základce začala dokonce studovat konzervatoř, zpěv. Sice neodstudovala, ale hudba v ní zůstala. Učila děti v lidušce, zpívala ve sboru v opeře. Dobře zpívala. Pak přišel listopad 1989. Kdekdo propadl podnikání, Jarka taky. Umě- lecké nadání z ní vyvřelo jiným způsobem: začala navrhovat interiéry, založila si dokonce firmu. Byla nesmírn ě ambiciózní, vystudovala si po večerech dokonce střední školu. Měla i obchodní talent, všechno se jí dařilo.
SOUSED OBĚTI:
Tenhle činžák byla stará, zdevastovaná ruina, když jsme se sem nastěhovali. Původně tu bydlely samý cikánský rodiny – dovedete si představit, jak to tu vypadalo. Museli jsme přestavět a přebourat úplně všechno, než to tu vůbec začalo bejt jakž takž k bydlení. Jenže my jsme na to byli s manželkou, kdežto Jarka úplně sama. Obdivoval jsem ji: v té době už byla rozvedená, dvě děti na krku, žila s druhem, který byl sám ženatej, takž spíš docházel než aby fungoval jako plnohodnotnej partner, ještě se starala o starou mámu, která měla byt naproti přes chodbu. Když jsem se dostal do sporů s místníma cikánama já, radši jsem couvnul – a to jsem chlap. Jarka si nic líbit nenechala, nebála se jich. Kolikr át seřvala i mě. Sám se vracívám často z práce pozdě noci – a ona po- řád ještě svítila. Makala jako šroub – a přitom o děti se starala taky perfektn ě. Vím to, protože její děti si s našima dětma hrávaly a dost často přímo u nás. A děti vám řeknou všechno. Byl to prostě prototyp ženský, se kterou bych jako chlap asi žít nechtěl, protože je až moc ambiciózní, ale obdivovat ji člověk musí…
BÝVALÝ MANŽEL OBĚTI:
Přiznám upřímně, že jsem se na ní sám podepsal. Nejdřív láska jako hrom, jedno dítě, druhý – a pak to začalo jít z kopce. jezdil jsem přes tejden za prací pryč, rád jsem si přihnul, a když se člověk picne, je hůř odolnej i vůči ženskejm svodům. Prostě jsem to podělal – a pak už bylo pozdě. Jarka nebyla ten typ, co svěsí ruce a začne plakat v koutku. Poslala mě jednoduše do háje a menežovala si svůj život a život svejch dětí sama. Přitom jsme se rozešli v dobrým. Když jsem si třeba bral kluky o prázdninách na tejden k sobě, aby si trošku dáchla, dala mi k nim tisícovku. Věděla moc dobře, že kvůli tomu pití na tom nejsem nejlíp ani se zaměstnáním, a nechtěla, aby na to dopláceli kluci. Stejný to bylo i s alimentama: kdyby chtěla, mohla mi nadělat trable už dávno. Jenže ona byla dost tvrdá a dost schopná, aby se obešla i bez mejch alimentů. Senzační holka – jenom jsme se k sobě absolutně nehodili.
KAMARÁDKA OBĚTI:
Myslím si, že Jarka udělal v životě několik chyb. jedna z nich byla man- želství. Pepa byl naprostý opak toho, co Jarka. Necílevědomý, sklony k pití, nezodpovědný, v podstatě životní ztroskotanec. Nemohlo to dopadnout jinak, než jak to dopadlo – a byla jsem ráda, že se z toho Jarka dostala nakonec relativně dobře. Druhá, klíčová chyba, byla podle mně v tom, že ji podnikání – a hlavně úspěch, který v tom měla – příliš zaslepilo. Rozjela se naplno a dobře – a přestala přemýšlet o tom, kde je hranice, za kterou už by jít neměla, protože je to nebezpečné. Když se obchodn ě zapletla s tím člověkem, co ji pak zabil, pár lidí ji předem varovalo: to není solidní partner. To smrdí. Neposlechla. Bohužel. Zdá se, že vrah střílel naprosto chladnokrevn ě a že celý čin předem dopodrobna promyslel. Už pár dní předtím slyšeli lidé z chatové oblasti střelbu? to se vrah cvičil. Zjevně měl promyšleno i to, co udělá s mrtvolami. Po smrtících výstřel ích si sedl zpět do auta a pokusil se s ním odjet. Kam – to ví zatím jen on sám – a možná i policie. Jenže sluníčko, které po mnoha dnech rozehřálo zmrzlou zem, proměnilo led v bláto a vůz uvízl ve čvachtanici. Vrah tedy vystoupil z vozu, odešel a pozd ěji si přivolal mobilním telefonem spole čníka, který pro něj přijel. Když si pro něj policisté druhý den přišli, ještě spal. Pistoli měl pod polštá- řem, ale nestačil po ní sáhnout. Možná ani nechtěl..
MÍSTNÍ NOVINÁŘI:
Navenek vypadá všechno vyřešené a uzavřené. Jako balíček. Ambiciózní podnikatelka se zaplete do podnikání s podvodníkem, který dluží, kde může, odvede pro něj práci, za kterou podvodn ík dluží i jí. Je pod tlakem, proto- že podnikat znamená neustálý tok financí, i ji pronásledují pohledávky. Tlačí na podvodníka tak dlouho, až dostane slib, že se účty definitivně srovnají. Vezme tedy svého příbuzné- ho jako řidiče a obchodního partnera jako společníka – a jedou si s podvodn íkem pro peníze,které údajně dluží někdo jiný jemu. Jen podvodník přitom tuší, že účty má srovnat revolver. Nepochybuji o tom, že takhle celou záležitost nakonec uzavře i policie. Přitom je všechno daleko, daleko složitější…
BÝVALÝ MANŽEL OBĚTI
Hned potom co se to stalo, jsem přijel, abych se postaral o děti. A hned se začaly ozývat výhružky v telefonu: Vidíš, jak dopadla? Dej si bacha na kluky… Přemejšlel jsem i vo tom, že zavol ám televizi, abych mohl říct všem: Jestli jste něco dlužili Jarce, já ani mý děti nic nechceme, strčte si to někam. A jestli Jarka dlužila vám – já nic nem ám. Hlavně nám dejte pokoj!
SOUSED OBĚTI:
Zajímavý je, že pár dní po tom činu někdo vykradl byt. Musel hledat jiný věci, než zrovna peníze, nejvíc byly prohraban ý papíry a dokumenty. Co asi kdo hledal, když šlo údajně jen o nevy řízený účty mezi vrahem a Jarkou – a vrah je za mřížema?
ZNALEC MÍSTNÍCH POMĚRŮ
Nikdo nechce mluvit o jistém panu B., což je takový místní mafiánský kmotr. Ten drží v ruce všechny nitky nezákonných kšeftů, které tu jedou. Zná dobře drogové dealery, shání pro ruské mafiány nemovitosti, které tu v poslední době začali nakupovat. Koho nezkorumpuje, toho zastrašuje. Vrah údajně dlužil i jemu a podle spousty místních lidí jím byl k činu dotlačen: prý mu B. vyhrožoval, že mu unese dcerku, když to nějak nesrovná. Shodou okolností dlužila panu B. i oběť Jarka – nějakých sto padesát tisíc. Pana B. taky viděli kolem poledního s vrahem, než si vrah své oběti odvezl na místo činu. Věděl o všech všechno, divil bych se, kdyby nevěděl i o tom, co se chystá. Jenže po něm policie nepůjde – pro ně je moc velká ryba. A vám odcestoval do ciziny. Prý nadlouho a prý ně- kam do Íránu. Má tam kšefty… Kola vozu, naloženého třemi mrtv ými, uvízla v blátě. Kde uvíznou kola vyšetřování? (Pozn. autora: Veškerá shoda okolnost í tohoto příběhu a trojnásobné vraž- dy, k níž došlo v únoru 1996 poblíž Olomouce, je jistě čistě náhodná)
