Stále ještě není přesně známo, kde se nacházelo legendami opředené magické Eldorado. Desítky mužů umíraly, draze tak platíce svoji touhu a nepřekonatelnou vášeň hledat a najít ono místo s úžasnými poklady, zlatem a drahokamy.
Jedním z adeptů na toto místo – Eldorado – je jezero Guatavita. Leží v Kolumbii, asi padesát kilometrů na severovýchod od hlavního města Bogoty. Když do těchto míst začali v 16. století pronikat Španělé, setkali se s indiány – Muisky, mimo jiné znamenitými zlatníky, kteří pamatovali velkolepé slavnosti u jezera. Každý nový panovník musel prý vykonat u jezera obřad. Z rákosí byl postaven vor a na něj byly naloženy zlaté poklady. Za přihlížení davů a za zvuku hudby se náčelník či nový král na břehu jezera svlékl do naha, byl natřen pryskyřicí a pomazán a posypán zlatým prachem. Poté vstoupil Eldorado (ze španělského El Dorado – Zlatý muž) na vor. S ním prý čtyři další “pozlacení” hodnostáři s poklady. Na voru dopluli doprostřed jezera. Hudba ztichla a oni učinili oběť. Do temné hlubiny vhodili zlaté předměty a vykoupali – omyli v ní svá těla.
KRÁL ELDORADO
Tímto obřadem se stával Eldorado uznaným králem. Proč docházelo právě k této oběti, se vysvětluje různým způsobem. Snad obětoval bohu, podle některých verzí démonu, kterého Muiskové uctívali, snad duchu ženy dřívějšího náčelníka, která podle pověstí žije na dně jezera. Jedna pikantní pověst vypráví tuto příhodu. Manželka náčelníka se zamilovala do jiného muže. Tento vztah nezůstal králi utajen. Rozkázal, aby byl onen muž usmrcen a žena pak musela sníst nejhříšnější části jeho těla. Uposlechla, ale poté se v zoufalství vrhla (prý i s malou dcerkou) do jezera. Tam žije dodnes.
Ať je to tak nebo tak, je jisté, že Guatavita lákala. Už sama přírodní dekorace je fantastická a naznačuje, že se muselo jednat o významné obřadní místo. Nejdříve netušíte, ať sem vystupujete z kterékoliv strany, jaký dojem na vás učiní. Nejbližší okolí připomíná naši krajinu, pahorky, lesy, pastviny. Člověk si ani neuvědomuje, kam stoupá. Ale najednou jste na vrcholu a zatají se dech. Před vámi se otevře pohled do kráteru zaplněného tmavě zelenou hladinou jezera. K jezeru se dá sestoupit po poměrně příkrých pěšinkách. Je tu dobře znatelná jizva po kanálu, který se snažil vykopat v 80. letech 16. století s pomocí osmi tisíc indiánských dělníků Antonio de Sepulveda, kupec z Bogoty. Hladina jezera tehdy poklesla o dvacet metrů, pak ale došlo ke katastrofě, část stěny kanálu se zřítila a zabila mnoho dělníků. Navíc odkryté bahno na dně začalo rychle tvrdnout a k pokladům se nedalo proniknout. Práce byly zastaveny. Přesto se našlo mnoho zlatých předmětů. Část pokladu, také smaragd o velikosti slepičího vejce, byla poslána španělskému králi.
POKLADY ZA SKLEM
Dnes jen velice působivé prostředí jezera Guatavita a emotivně upravený sál v Museo del Oro v Bogotě dávají tušit, jaké poklady skrývá jezero. Vstupujeme do jednoho sálu muzea, kde je naprostá tma. Začíná hrát hudba připomínající bublání vody. Jsme na dně jezera. Postupně se kolem nás objevují osvětlené, nádherné zlaté šperky. Je jich víc a víc. Ve vitrínách okolo se jich nachází několik desítek tisíc. Skoro nás oslňují zářivým jasem. Opravdu skvostná práce. V muzeu zlata v Bogotě je také možné vidět mnoho předmětů znázorňujících Eldorada na zlatém voru spolu s poklady, všechny jsou samozřejmě z ryzího zlata.
A co zbývá z legendy dnes? Místní lidé věří v Eldorado – Guatavitu, i když se tu žádné obřady ani slavnosti nekonají. Místo samo není zavaleno turisty, nejsou tu hotely, parkoviště a zábavní parky. Nás doprovázel jen zatoulaný pes, dramatické mraky a z polí nám kynuli na pozdrav usměvaví lidé. Některá místa na světě lákají. Člověk se za nimi vydá do dalekých krajů, aby pak zjistil, že je všechno jinak. Guatavita – Eldorado k nim ale nepatří. Stále si zachovává své magické tajemno.
