PTAL SE: JIŘÍ MARGOLIUSNa kraji Prahy najdete rozsáhlý komplex budov. Můžete v nich potkat studenty vědy, která se v dávné době nezbedných bakalářů, jak je známe z historie, ještě neučila. Důvod byl prajednoduchý: ta věda se ještě nestačila zrodit, neexistovala, natož aby se kdekoli na světě vyučovala. Přímo na půdě Policejní akademie České republiky, jejíž absolventi si odnášejí do života titul bakaláře, hovořím s jejím rektorem, profesorem JUDr. Janem Musilem, CSc.Pane rektore, díváte se na americké komedie o Policejní akademii? Přiznám se, že jsem viděl pouze jeden díl.Co vy na to? Manželka říkala, že jsem měl štěstí a natrefil jsem zrovna na nejlepší díl. Beru to jako uměleckou licenci, stejně jako u detektivní literatury. Člověk se pobaví, zasměje, takže – proč ne… Policie přece není něco, před čím by se lidi měli třást. To už jsme si zažili. Na celém světě existují vtipy o policii, takže proč se s chutí nezasmát i filmové komedii…Mohla by policie dnešními moderními technickými prostředky objasnit trestné činy z dávné minulosti?Nemyslím zrovna záhadnou smrt svaté Ludmily, ale třeba „pomník“ z třicátých let, vraždu Otýlie Vranské? Také už existují metody, jak z nálezu neznámé lebky rekonstruovat obličej, podobu… Tu rekonstrukci podoby umí zatím jen málo lidí. S touto metodou přišel profesor Gerasimov, u nás ji praktikovala docentka Titlbachová z přírodovědecké fakulty a hlavně profesor Vlček, zabývající se studiem historických osobností našich dějin. Měl jem štěstí být u toho, když profesor Vlček rekonstruoval podobu Karla Hynka Máchy. Byl to zážitek, stal jsem se jedním z prvních, kdo viděl, jak básník Máje skutečně vypadal…To vám rád věřím, z hlediska historie je tahle metoda velmi prospěšná. Ovšem v policejní práci už výsledky, myslím z hlediska pátrání, nejsou tak jednoznačné. Tahle metoda neumí rekonstruovat vlasy, tvar boltců, další markanty, a jsme u problému poznávacích svědků. Ti, u kterých předpokl ádáme, že dotyčnou osobu znali, bývají po rekonstrukci nejistí a jejich výpovědi se rozcházejí. Někoho popsat není jednoduché, zejména ve velkém městě, kde člověk na ulici registruje jednotlivce. Přiznám se, že sám nemám zrovna vynikající vizuální paměť a nevím, jestli bych při případné rekognici byl co platný… Ale k té první části otázky: myslím si, že kdyby dnešní techniku měli k dispozici naši předchůdci, mnoho záhadných činů z dávných dob by bylo objasněno. Dnes se s tak velkým zpožděním dá cokoli dokazovat jen za předpokladu, že přetrvávají nějaké věcné důkazy. Osobní důkazy většinou nenajdeme – copak máme svědka, který viděl vraždu 13. století? S exatními metodami lze ale do starého případu vnést nový moment, dosud neznámou informaci. Třeba přítomnost jedu v Napoleonových vlasech… jenže je tu další problém – kdo nezvratně dokáže, že se arzen nedostal do ostatků kontaminací z půdy? Ale nemusíme se vracet o tolik let zpátky, stačí se podívat na nedávný proces století ve Spojených státech… Myslíte případ fotbalového hráče Simpsona, obviněného z vraždy? Ano. Víte proč byl zproštěn obžaloby? Protože šikovní obhájci zpochybnili žalobu důkazem, že policisté si při práci na místě činu každou chvíli nevyměňovali igelitové rukavice, a tím mohli svým potem a dalšími biologickými materiály kontaminovat důležité stopy. Takže – tady je úkol i pro naši akademii: musíme vyzbrojit policisty znalostmi nejnáročnějších odborných postupů a metod, aby konečný výsledek dostal soud v naprosto nezpochybnitelné podobě. Koneckonců, dnes už obecně platí, že každý, kdo nastupuje k policii, by měl mít maturitu. Kdysi mi šéf pražské kriminálky vykládal, že výjiměčně, v určitých chvílích, kdy se detektivové nemají čeho chytit, sahá policie po jasnovidcích. Myslel jsem, že si ze mne dělá legraci… Nedělal. Osobně ale na úspěšnost takových kroků moc nevěřím. Záleží na tom, zda policejní šéfové na jasnovidce dají či nikoliv. Když je někdo téhle metodě nakloněn, a najde finanční prostředky, jak dotyčného zaplatit, přizve ho, aby přispěl svou troškou do mlýna. Ale věřte mi, výsledky jsou velice chatrné. Získané informace jsou přespříliš všeobecné, vágní. Jasnovidec si podle spisu vytyčí určité verze a z nich vychází. To samé ale napadne i běžného kriminalistu. Když jasnovidec ukáže na místo v lese a řekne, aby tam policie začala kopat, dopadne to špatně, nic se nenajde. Nevím o žádném překvapivém a jednoznačném výsledku. Naproti tomu je ale velmi prospěšná pomoc psychologů a psychiatrů. Znám docenta Zemka, který ze způsobu provedení vraždy poskytne vcelku přesný psychologický portét neznámého pachatele. Naprosto se trefil třeba v případě spartakiádního vraha Straky. Teď už se razí nový název pro tuhle metodu – psychologické profilování. Na rozdíl od jasnovidců přináší hmatatelné úspěchy. Dnes je to klasický psychiatr nebo psycholog, ale ve světě se přistupuje už k týmové spolupráci kdy na „portrétu“ pracuje nezávisle na sobě víc lidí, psychiatr, psycholog, sexuolog, zkušený kriminalista, který zná dobře „modus operandi“ a vše další, co doktorům bývá utajeno. Ke spolupráci se přibírají i soudní lékaři. Ve Spojených státech do tohohle týmu vtáhli i výpočetní techniku. Počítač rychleji než celý tým detektivů zjistí, že určitý typ úderu mohou zasadit jen lidé pracující manuálně v určitém odvětví, že tahle rána je typická pro leváky, a tak dále.Má tato metoda i nějaké nevýhody? Poskytne sice poměrně výstižnou charakteristiku, ale mnohé znaky nejsou pro policii příliš užitečné.Proč? Ty znaky nejsou totiž zjevné. Neliší se od okolí. Co třeba se zjištěním – tohle musel udělat introvert! Jak ho má detektiv najít? Podle čeho? Udělala to osoba, preferující agresivní způsob chování! Takových lidí ale najdu na každém rohu spoustu. Charakteristika je sice jistě správná, ale ani v nejmenším není zjevná. Policie by musela všechny podezírané osoby znovu podrobit důkladným psychiatrickým, psychologickým a bůhvíjakým dalším zkoumáním.Nevyřešil by tyhle problémy detektor lži? To už je trochu něco jiného. Pro klienty musíte sestavit kontrolní a kritické otázky, mající vazbu na spáchaný delikt. Je to metoda, mající své vědecké zdůvodnění. Její přírodovědná podstata, projev emocí na periferii organismu, to vše funguje, sice s výjimkami, ale velmi přesně. Problém je ale v právní rovině. Přisoudit výsledkům z detektoru lži důkazní status, či nikoli? Většina zemí, mezi nimi i my, ovšem detektor jako důkaz nepřipouští. Důvod? Policie by mohla tuhle metodu považovat za lehčí, rychlejší a efektivnější, a svádělo by ji to k opomíjení jiných druhů důkazů. Hrozilo by taky nebezpečí, že by někdo někde mohl chtít považovat přiznání za korunu důkazů, s čímž jsou, jak známo, velice smutné historické zkušenosti… A taky nezapomeňme, že je sice mizivé, ale přece jen existující množství lidí, kteří umějí detektor ošálit, přelstít.Co je to za lidi? Jsou psychicky odolní, nadáni citovou intolerancí, vyprahlostí, odolností vůči narušení jejich emoční stránky. Mnozí z nich jsou ve světě vhodnými typy pro špionáž, dokonce si pak v rámci pracovních povinností svoji odolnost trénují až k naprosté dokonalosti. Ale konkrétně: úspěšnost detektoru lži se dnes odhaduje na devadesát sedm procent. I u nás je pracoviště, které se tím zabývá, ovšem ke zkoušce na detektoru lži musí zkoumaná osoba dát svůj souhlas. Takřka bezvýhradně souhlasí nevinně podezíraní. Je to logické, chtějí se očistit.Co všechno musím podstoupit, abych byl přijat na policejní akademii? Ucházel byste se o přijetí na vysokou školu, musel byste mít tudíž maturitu, výjimky nepovolujeme. Přijímací řízení je přísné, protože je velký počet uchazečů a máme z čeho vybírat. Musel byste prokázat všeobecný rozhled v politické geografii, kultuře, historii, znalost ústavních předpisů. Pak by vás čekala jazyková zkouška – jednu řeč na úrovni maturity. Specifická část zkoušky se týká právního vědomí. V testech by vás čekaly modelové situace a uchazeč, byť bez právní znalosti, musí prokázat určitý cit pro to, jak se taková situace má řešit.Dejte mi zkusmo takovou otázku! Díváte se na plánek dopravní nehody. Dopustil se řidič přestupku, trestného činu, odkážeme ho na občanskosprávní řízení, je v tom nevinně? Podle odpovědi by se už dal vystopovat váš smysl pro spavedlnost, adekvátnost. Ale to není vše. Ještě by vás čekal psychologický test. Ten je zaměřen na intelekt a taky by měl odhalit, „odfiltrovat“, nežádoucí vlastnosti.Jaké? Třeba vysokou míru agresivity.Kolik máte studentů? Dvě kategorie. Policisty ve služebním poměru, kteří se po několika letech praxe přihlásí na Akademii. Pak civilní studenty, většinou čerstvé maturanty, se kterými počítáme jednak na místa u policie, obecní a vojenské policie, také k celní stráži. V neposlední řadě tito absolventi nastupují k soukromým bezpečnostním službám. Máme denní i dálkové studium, v jednom ročníku šest set lidí, kteří odcházejí s titulem „bakaláře“.Jaká je úmrtnost? Během tří let nám ubude asi dvacet procent studentů. Je to jev, který pokládám za normální: studium je náročné, vyžaduje velké časové zatížení, zejména u dálkařů. Ne každý unese hlavně naše „postrachové“ předměty. To jsou právnické discipliny, zejména trestní, správní a policejní právo, které jsou velmi těžké i na právnické fakultě a s obtížemi se v nich orientuje i zkušený právník. Za tři roky musí náš student složit osmadvacet zkoušek. Je to opravdu hodně.Učí se jazyky? Mohou si zapsat dva, povinný je jeden. Většinou je zájem o angličtinu.To ale není zřejmě všechno… Učíme zde speciální předměty, šité na míru potřebám policie. Student se seznámí se všemi druhy policejních služeb, kriminální, dopravní, pořádkovou… Hodně času se věnuje kriminalistice a kriminologii, nesmíme zapomenout ani na „profesní“ výcvik – sebeobranu, střelbu a podobně.Vidím, že bych studium u vás asi těžko zvládal… Akademie není procházka růžovým sadem. Nechtěli jsme, aby se o nás mluvilo s despektem A demokratický stát potřebuje schopnou a vzdělanou policii.Čtete detektivky? Čtu, dokonce rád. Uhodnete pachatele už před koncem? To není tak jednoduché. Autoři jsou většinou mazaní a vymyslí takové postupy, se kterými se v životě nikdy nemůžete setkat. Takže se nad detektivkou občas i zasměju, ale budiž mi to dopřáno.
Category:
1996 / 06
