Když před více než dvěma sty lety – roku 1783 – vypustili bratři Montgolfierové první horkovzdušný balon, pod kterým na roštu pálili slámu a jehož první posádku tvořili beran, kohout a kachna, asi netušili, že zahájili éru létání člověka. Po slavných dobách balonového létání nahradily balony a vzducholodě stroje těžší než vzduch a již se zdálo, že pohádková monstra z románů Julesa Vernea navždy zmizí z oblohy celého světa.
 |
Nestalo se tak. Stovky nadšenců se spojily a nedopustily, aby balonové létání zaniklo. V Anglii, Německu a Španělsku běží továrny na výrobu balonů, a i u nás se nadšený “balonář” Aleš Kubíček pustil do výroby horkovzdušných balonů a všelijakých reklamních poutačů, které nám čas od času plují nad hlavami.
A co se všechno musí sehnat a sestrojit předtím, než se pestrobarevné bubliny odlepí od země? Nejprve si konstruktéři sednou k počítači a přemýšlejí. Každý balon je totiž originálem, každý má jiný obal, jiný koš a jiný hořák. Obaly se často skládají ze stovek různých dílů, které tvoří speciální látky pokryté zátěrovou povrchovou úpravou. Pro výrobu rattanových košů se dováží proutí až z Indonésie a plynové hořáky musí být zvlášť uzpůsobené, tudíž právě pro balony vyrobené.
K čemu jsou dnes balony potřebné? K přepravě cestujících už neslouží, nad krajinou v nich plují turisté a nadšenci, kteří si i rádi zazávodí. V roce 1999 dokonce v balonu firmy Kubíček zvítězil Američan Bill Arras na Mistrovství světa a český tým se v pořadí národů umístil na pátém místě. Můžeme s jistotou očekávat, že se následovníci bratrů Montgolfierů budou nad našimi hlavami vznášet i v budoucnosti plné nadzvukových letadel.
