Špičkoví jezdci, skvělí koně, ale i obrovské peníze. Takové jsou mezinárodní parkúrové závody. Barcelonské koňské klání na začátku zimy bylo úchvatné. Během čtyř dnů se představilo jedenáct soutěží, a zatímco si jezdci měřili vlastníma nohama vzdálenost mezi překážkami, sponzory zajímala velikost jejich loga.
Vztah mezi koněm a člověkem dokládají už umělecké artefakty ze starověké Číny staré víc 
e než tři tisíce let. Koně odedávna sloužili v armádách, což hezky dokumentují koňské sochy ve slavné čínské terakotové armádě. Koně bojovali v armádách starých Římanů, Hunů, a konec konců i Shane Carey, který závodil v Barceloně, byl jezdcem irské armády. Současný parkúr je jen novodobá forma jízdy simulující pohyb v terénu, kdy kůň neskáče přes překážky, jako jsou padlé kmeny uprostřed lesní stezky, ale přes přesně změřené a normám podléhající, snadno přenosné stavby. Čekal jsem nabité tribuny, tím spíše, že pro Španěly měl kůň vždy zvláštní přitažlivost. Nekryté tribuny byly ale poloprázdné a kryté zase neoplývaly fanoušky parkúru. A to přesto, že pozvánka tvrdila: „Barcelona bude v době parkúru hlavním městem fanoušků těchto koňských závodů a devět nejlepších mezinárodních týmů se utká v konečném Samsung Super League Final.“
Španělé dokonce ani nebyli mezi vítězi, přestože se tu první takovéto soutěže konaly už v roce 1902. Zvítězili Němci před Francouzi a Velkou Británií. Marně jsem hledal některého z našich jezdců. „CSIO Barcelona je pětihvězdičková soutěž, tedy s největší obtížností, a je zařazena do Super ligy, která se řídí zvláštními pravidly. Tam naši jezdci bohužel ještě nepatří. CSIO nejsou závody pro jednotlivce, ale pro národní týmy,“ vysvětlili mi později na sekretariátu České jezdecké federace.
Po čtyři dny se jelo jedenáct závodů, ve kterých soutěžili jezdci z devíti zemí. Každý národní tým měl čtyři soutěžící. Super liga je sice závod družstev, ale jezdci jednotlivci měli možnost zazářit na Grand Prix Longines. Ani v tomto případě si ale vavříny neodnesla hostitelská země, protože zvítězil Němec Heinrich Hermann Engemann.
1000 eur pro vítěze
Za patnáct eur na den či sto eur na čtyři dny bylo možné dostat se mezi stánky, kde se prezentovali sponzoři, a to vším od rádia, piva, přes auta až po hodinky. Samozřejmě se tady dalo nakoupit i vybavení pro koňskou manikúru, nové sedlo, holínky či jezdecká helma. Teprve pak se člověk dostal k samotnému závodišti. Parkúr je sport poměrně drahý a bez sponzorů by asi nepřežil.
Každý závod měl během čtyřdenního klání svého sponzora a tomu odpovídala loga firem na překážkách i na mantinelech, která se tak, jako ve fotbale nebo hokeji, objevila spolu se sportovci i na televizních obrazovkách.
Vítěz každé z jedenácti soutěží získal tisíc eur, druhému příslušelo sedm set eur a na jezdce na třetí pozici čekalo tři sta padesát eur. Navíc pořadatel vypsal i zvláštní ceny za ladnost a estetický dojem, takže hodinky si jako nejelegantnější jezdci odnesli Španělka Pilar Lucrecia Cordon Muro a Ital Juan-Carlos Garcia. Získali více než čtyřicet tisíc švýcarských franků. Navíc si odnesli i sošku francouzského umělce Carola Batheliera. Upřímně řečeno, oběma to na koních slušelo. V roce 2003 se na cenách celkem rozdalo 350 000 eur.
Šampus nad překážkami
Mezi hlavní sponzory zimních závodů patřily dvě automobilky spolu s hodinářskou firmou, která akci spojila s prezentací nové řady chronometrů. Účast v krytých tribunách tak byla i společenskou událostí. V porotě vyhodnocující nejelegantnější jezdce seděl syn Audrey Hepburnové Sean Ferrer a samotná Audrey se kdysi na propagaci hodinek, které závody spolufinancovaly, přímo podílela. Kdo se nechtěl dívat na závodiště, mohl sledovat skoky na televizních obrazovkách v reálném čase a přitom vychutnávat vynikající menu o několika chodech.
„Máte tady svého favorita?“ zeptal jsem se „vyslankyně elegance“ Longines, krásné indické herečky jménem Aishwarya Rai. „Ne. Vlastně jsem na takových závodech poprvé, protože mě pozvali z Longines.“ Podobně odpověděla i řada dalších. Taiwanská kráska Chiling Lin šla tak daleko, že měla po jednom kusu chronografu na každé ruce. Jen italská hvězda baletních představení Roberto Bolle se pokusil zachránit situaci a dával eleganci a spolehlivost hodinek do souvislosti s elegancí koní i jejich jezdců.
U hostů z automobilky, která byla dalším ze sponzorů, dopadlo dotazování podobně. „Pozvala mě přítelkyně, která dostala do firmy dva lístky zdarma. Nijak koním nerozumím, ale proč nejít, když je to zadarmo…,“ vysvětlovala Faiza Shafeek z Egypta
Lidé v pozadí
Ochranka, která v Barceloně hlídala závodiště, sice stála v areálu na každé křižovatce a u většiny důležitých dveří, ale stačilo se tvářit fundovaně, a dalo se projít. I s batůžkem, který mohl obsahovat cokoli. Mladík v bílé košili mě pustil dál, i když do zahájení závodů zbývalo několik hodin a okolo tribuny nebyla krom něho a lidí připravujících kolbiště ani noha. Abych se dostal za policejní zábrany, stačila modrá kartička bez jakéhokoliv jména nebo čísla, jakou by udělal kterýkoli šikula na laserové tiskárně.
„Proč tady jste?“ zeptal jsem se nejbližšího policisty u zábran.
„V hotelu se ubytovali fotbalisté naší první ligy. U nás jsou strašně populární a lidé tady čekají na podpis. Nebo alespoň na šanci vidět je naživo,“ vysvětlil mi strážník. Takže nikoli jezdci, ale fotbalisté jsou na vrcholu žebříčku společenského zájmu. Je fakt, že Real Madrid je mnohem známější než Real Club de Polo de Barcelona.Co je CSIO
Concours de Saut d’Obstacles Internationale Officiel (CSIO), tedy mezinárodní soutěž reprezentačních družstev – Pohár národů, je jednou z nejvyšších parkúrových soutěží. Koňský parkúr je jízda na koni přes překážky, při níž kůň projíždí terénem s různě vysokými překážkami včetně vodních. Cílem je projet trať za co nejkratší dobu a s co nejmenším počtem trestných bodů. Ty se udělují za poboření překážky nebo neposlušnost koně (například zastavení před překážkou). Několikadenní barcelonské klání mělo překážky ve výšce od 1,45 do 1,60 m.
