K romantickým představám o časech dávno minulých patří lovy, velké hostiny, slavnostní plesy a karnevaly. V Benátkách, snad nejromantič- tějším městě světa, můžete i dnes navštívit proslulý benátský karneval. První písemná zmínka o jeho konání je z roku 1094. Společně s příchodem Napoleona o sem stolet í později a ztrátou samostatnosti Benátské republiky koncem osmnáctého století zanikl i tento pozoruhodný festival ve své autentické podobě. Obnovil jej v sedmdesátých letech místní úřad pro cestovní ruch a od té doby probíhá každoročně od února do března a vrcholí posledních jedenáct dní před Popeleční středou.
TEATRO MUNDI
O Benátkách samotných nelze říci nic, co by už nebylo dříve napsáno. Tohle konstatování je z dob největší slávy města a pochází od Pietra Casoly, který se zde zastavil na cestě do Palestiny v roce 1494. Toto rčení platí dodnes. Bohatství, moc, slávu a nádheru Benátek popisovali spisovatelé a básnící různých století – Shakespeare, Byron, Goethe, Thomas Mann nebo Boris Pasternak. Malovali zde Tizian, Tintoretto, Veronese i Dürer. Milovníci hudby jistě znají jména Vivaldi a Monteverdi, ve zdejší opeře La Fenice měly premiéru Verdiho opery Rigoletto a La Traviata. Narodil se zde dramatik Goldoni, zemřel tu skladatel Wagner. Světovou proslulost získal benátský cestovatel, obchodník a politik Marco Polo, nebo dobrodruh a světák Giacomo Casanova. Zvláštní atmosféru města utváří více než 900 paláců, mezi nimiž se po plavebních kanálech proplétají gondoliéři na svých typických loďkách. To není nikde jinde na světě. Žádné jiné město se také nemůže „pochlubit tím, že bylo bombardováno z balónů, tak jako Benátky od Rakušanů v roce 1848. V roce 1902 se tu zřítila téměř stometrová zvonice Campanile a byla znovuvybudována z větší části z původního materiálu. Světoznámý je i „Most vzdechů“, po kterém chodili vězni do dóžecího paláce před své soudce, nebo olověné komory přilehlého vězení, odkud se povedl útěk Casanovovi. Také slovo ghetto (geto) má svůj původ právě v Benátkách. Je zde i nejstarší kavárna v Itálii „Florian, kde sedávali proslulí spisovatelé jako Balzac, Goethe, Twain či Hemingway. Náměstí sv. Marka nazval Napoleon „nejkrásnějším salónem Evropy. Tohle všechno si můžete přečíst v mnoha průvodcích a článcích o Benátkách a je to zřejmě i důvodem, proč se zdejší karneval po svém znovuzrození stal nejznámějším a nejnavštěvovanějším v Evropě a po karnevalu Rio de Janeiru i na světě. Benátky byly vždycky městem cizinců, kteří přijížděli, aby obdivovali jeho moc a prosperitu. Ale jak se „Republica Serenissima postupně měnila z banky a tržnice světa na jeho atrakci, tak se i místní hudba, architektura, divadla, gondoly a kurtizány pozvolna stávaly legendami. Karneval v dnešní podobě také již není určen pro Benátčany, kterých žije v historické části města jen okolo osmdesáti tisíc a neustále jich ubývá. Karneval má za úkol přilákat do města návštěvníky i v období turisticky jinak hluchém. Zdá se, že se tento záměr městské radě daří. Masový příliv turistů způsobuje, že na náměstí Sv. Marka a v okolí Dóžecího paláce, kde je nejvíce masek k vidění, není po celé dny téměř k hnutí. Proudění davů turistů v úzkých uličkách musí regulovat policie. Bohužel po návštěvnících zůstávají na dlažbách hory odpadků a také na historických budovách jsou vyškrábány nápisy a pozdravy od lidí z celého světa. Masky se staly neodmyslitelnou součástí karnevalu již v dobách renesance. Jednotlivé můžete potkat již od poloviny ledna, ale v hlavních jedenácti dnech před Popeleční středou jsou jich na náměstích a v uličkách stovky. Jenom je škoda, že dobových masek – nebo těch, které vycházejí z historické tradice – je daleko méně, než amerických disneyovských postaviček, či různých taškařic, vyrobených někde na Tchaj-wanu. Ale pokud se vám poštěstí takovou vzácnou masku potkat, a pokud si dovedete odmyslet tlačenici a cvakání desítek fotoaparátů kolem a umíte ještě trochu snít, pak můžete na okamžik zažít pocit, že jste v Benátkách doby Giacomo Casanovy a možná, že to byl právě on, kdo tu v masce pierotta před chvilkou právě prošel.
