Rajecká Lesná by zůstala neznámou vesničkou uprostřed slovenské vysočiny. Kdyby se nestalo, že…
Už 81letý Jozef Pekara vytvořil z lipového dřeva, motorků ze stěračů automobilů a kožených bužírek podobu Slovenska, od Bratislavy po Košice, takzvaný Slovenský betlehem. Dnes se na něj jezdí dívat turisté nejen z Evropy, ale i ze zámoří. Malou vesničku proslavilo dvacet let práce šikovného řezbáře.
 V roce 1980 začal dnes 81letý Jozef Pekara s vyřezáváním unikátního betlému. |
KDE LIŠKY DÁVALY DOBROU NOC
Nebýt velikého billboardu u silnice, málokterý turista by zabočil na vedlejší silnici vedoucí ke kostelu a faře v samém srdci vesnice. Ze zastaralého pouličního rozhlasu se nejdříve ozve nepříjemné chrčení a až potom slovo k nedělnímu popoledni. Hlas představeného církve se rozléhá po vesnici a není místo, kam by před ním mohl člověk uprchnout. Obzvlášť ve chvíli, kdy si řečník neodpustí kritický názor na moderní komunikační technologie, jako jsou počítače a Internet. Udivuje mě vůbec, že ví, o čem je řeč. Ve vesnici rozhodně na internetovou kavárnu nenarazíte. Atmosféru Kafkových románů narušuje tiché klábosení dvou sousedek, dva muži nadávají na všechno živé i neživé. “Ani to pivo není, co bývalo,” posteskne si jeden z nich s tupým výrazem opilce. Před chvílí otevřeli hospodu spojenou s koloniálem. “Jak staré je pravidlo: ženy nakoupit, muži na pivo,” pomyslím si. Kousek za vesnicí otec se synem sekají trávu a starší paní obrací seno na malé zahrádce. Dva muži si u vodního pramene za vesnicí nabírají vodu na týden dopředu. Vesnice Rajecká Lesná by byla jako vystřižená z pohádky, kde lišky dávají dobrou noc. Nebýt každodenních návštěv autobusů a aut z celé Evropy. Jen těžko by však majitelé domků mohli vyvěsit cedule Zimmer frei na nově natřené dřevěné ploty a ani tolik halušek s brynzou by se neprodalo v nedaleké krčmě, kdyby před šesti lety Jozef Pekara prodal svůj betlém do zahraničí, nebo ho vůbec nepostavil.
DRUHÝ ŽIVOT OD BOHA
Jozef Pekara se věnuje řezbářskému řemeslu už od dětství. Narodil se roku 1920 a většinu života strávil s dlátem, dřevem a smirkovým papírem v divokém kraji hor, potoků a řemesel. Pochází ze čtyř dětí a řemeslu se vyučil u mistra Brejštenského jako jeden z jeho osmi učňů. Prvním dílkem mladého malíře byla notoricky známá postava – Jánošík. Pod dohledem mistra si postavu sám navrhl, vyřezal a brzy sklidil první úspěch. Za Jánošíka dostal první cenu a sto korun odměny, které utratil za papír a barvy na malování. V roce 1980 odešel do důchodu a v té době poznává světlo světa první část betlému: Ježíšek s Marií a Josefem.
   Do lipového dřeva jsou vyřezány všechny tváře Slovenska. Osm a půl metru dlouhý betlém oživuje 170 postaviček, některé se dokonce pohybují. |
“Předlohou pro postavičky mi byly figurky z mých minulých prací, kdy jsem jezdil po Čechách, Moravě a Slovensku a vyráběl postavy lidové kultury. Inspiroval jsem se také ze zachovalých spisů a z vyprávění starších lidí, kteří pamatují staré dobré časy,” vypráví pan Pekara, zatímco si návštěvníci prohlížejí betlém, aniž by věděli, že kousek od nich sedí autor obdivovaného díla. Pokud ho ale poznají, přicházejí k němu jako k modle. “Někteří lidé se mě ptají, jestli bych nechtěl vyobrazit celou Evropu nebo svět. To víte, že ano. Jenomže bych musel dostat od boha druhý život. Pak bych věnoval dílu celý život a vytvořil bych nejen svět, ale i vesmír,” dodává. Jeho zjizvená ruka je skutečným svědectvím, že řezbářství je pro něj vášní, zábavou, prací, osudem.
OD JEŽÍŠKA K CELÉMU SLOVENSKU
Výroba betlému byla rozdělena do dvou časových etap. V roce 1980, kdy začal se stavbou jesliček, ani netušil, jaké velikosti a rozsahu jeho práce nabude. “Začal jsem si vlastně vyřezávat jen pro sebe. Byl jsem v důchodu, ale nedokázal jsem jenom nečinně sedět a věnovat se zahradě. Řezbářství mě v životě natolik uchvátilo, že není dne, abych nevzal do rukou dláto a dřevo. První část byla pro mě velice osobní, protože jsem věřící a postavy Ježíška, Marie a Josefa jsou pro mě posvátné. Ale řekl jsem si, že tam chybí ovečky, hudba, lidé, a betlém se začal pozvolna rozrůstat, až jsem pokryl celé střední Slovensko. Trvalo to asi 9-10 let, než jsem vyřezal postavy, domy, stromy a vymyslel způsob, jak přimět figurky k pohybu. Také jsem často přemýšlel o smyslu celé věci a mnohokrát jsem skončil, abych po týdnu začínal s novým zápalem znovu,” vypráví řezbář o první části Slovenského betlehemu. Kostra betlému mezitím opustila jeho obývací pokoj a přesunula se do malého přístřešku na zahradě. Shromáždil úspory, nakoupil další kvalitní dřevo a pustil se do dalšího vyřezávání. Přestože žádné z jeho dětí nepodědilo řezbářskou vášeň, podporovala ho během výroby betlému celá rodina a příbuzní.
Střední Slovensko bylo po více jak devíti letech hotové. Jakmile přátelé Jozefa Pekary pohyblivé dílo viděli, přesvědčili řezbáře, aby pokračoval a vytvořil maketu Slovenska se všemi pozoruhodnostmi, zvyklostmi a tradicemi. “Jakmile jsem spatřil betlém, obzvlášť v pohybu, vrátila se mi síla a vůle pokračovat v díle. V té době jsem se domlouval s opatem z Rajecké Lesné, kde bychom mohli postavit betlém pro veřejnost. Moje zahrada už byla velmi malá a na kusy rozdělaný dřevěný výtvor potřeboval nejméně 10 metrů na délku ke konečné instalaci. Nakonec jsme se dohodli a kousek od kostela v Rajecké Lesné vyrostla nová dvoupodlažní budova určená pro betlém,” pyšní se řezbář. Ostatně má na co.
Slovenský betlehem je vyroben z národního stromu – lípy. Betlém je dlouhý 8,5 metru, široký 2,5 metru a vysoký 3 metry. Tvoří ho 170 postaviček, z nichž některé jsou uvedeny do pohybu systémem motorků od stěračů starých trambusů a osobních aut. Motorků je celkem pět a pomocí kožených pásků nebo bužírek od šicích strojů je síla převáděna na ostatní pohyblivé figurky, od rolníků po stavění májky, od nádeníků po kováře.
“Betlém vypadá, že je zcela hotov. Ale i dnes stále něco vylepšuji a předělávám,” dodává Pekara. “Jsou to sice maličkosti, ale chci, aby dřevěné postavičky byly perfektní v každém detailu, aby lístky na stromech byly právě takové, jaké vidíte v přírodě, aby ovce byly k nerozeznání od pravých. Také musím dohlížet na motorky, vyměňovat kožené pásky… hm, je toho ještě dost, co mohu dělat.”
