Tak už mě neštvěte, nebo dostanete pár pohlavků! Pamatujte si, že ihned po bitvě půjdete domů!” rozčiluje se matka na dva asi desetileté rošťačící kluky na svahu nad polem, kde se schyluje k jedné z největších bitev napoleonských válek na českém území.
 bitva u Chlumce |
Dole pod námi už stahují napoleonští vojáci děla do připravených pozic. Za nimi se formují šiky spojenecké, německo-pruské a ruské armády. Chlapi i chlapci ve světlých dobových uniformách, těsných nepohodlných botách a vysokých čepicích procházejí v klidu kolem nevšímavých Francouzů. Kolem boků se jim houpají repliky šavlí a tlučou je do stehen. Na zádech nesou plnou polní a na ramenou neuvěřitelně dlouhé ručnice. V čele pochodují praporečníci se standartami svých jednotek a bubeníci bubnují vojákům do kroku. Některé oddíly odcházejí až za obzor nedalekého kopce. Místní moderátorka bitvy nás z rozhlasového tlampače informuje: “Upozorňujeme diváky, aby z důvodu své vlastní bezpečnosti nevstupovali do vyhrazeného prostoru.”
Sanitní vozy rychlé pomoci jsou připraveny na případné úrazy a zranění. Stovky diváků umlkají v družných hovorech. Předbitevní napětí dosahuje svého vrcholu.
PŘED BOJEM
Chlumecké náměstíčko, nebýt poblíž stojících paneláků, připomínalo doby dávno minulé. Na trávníku se povalovali vojáci několika armád, kteří si sem přijeli zaválčit v historické bitvě. Za hlavami měli špinavé plastikové talíře se zbytky oběda. Čeští vojáci 42. pěšího pluku seděli, kde jinde než u sklenice piva, a kouřili Marlborky. Opodál dragoun 7. pluku vysvětloval civilnímu zájemci funkci a nabíjení pistole. Před kostelem husaři zkoušeli spolehlivost svých zbraní a občas se ozvala rána z ručnice. Z hlavně vyšlehl plamen, vzápětí vylétly nicotně malé kousky papírové ucpávky a nakonec se vyvalil oblak štiplavého kouře.
Stánkaři měli o dobrý obchod postaráno. Pivo pili i Němci (skuteční), ironií osudu navlečení do uniforem napoleonských vojáků a samozřejmě desítky okukujících návštěvníků. Klobásy se kroutily žárem na kouřících roštech a prodavači suvenýrů také neměli o zákazníky nouzi. Na kolotoči vesele kroužila pubertální děvčata a Michael Jackson zpíval z ampliónu svůj “Thriller”. Mezi tím mumrajem se proháněly děti na koloběžkách a hrály si, s čím jiným než s pistolemi a puškami.
Některé skupinky vojáků se začaly formovat do tvarů. Mladý důstojník zavelel své četě:“Marschieren marsch!” a oddíl pěšáků se vydal nacvičovat do zapadlé uličky pořadová cvičení z dohledu čumilů. Povel střídal povel.“Vlevóó bok! Vpravóó bok! Na ramenóó zbraň!”Několika pěšákům se pletly pojmy. “Jak to stojíte!” zařval na ně velitel.“Musíte mít paty u sebe a špičky od sebe. Podívejte se na mě! Asi takhle.” Názorně to těm zabedněncům předvedl.Těžko na cvičišti, lehko v boji, řekl by legendární Suvorov.
Napoleonští granátníci, sedící u dubového stolu před stylovou hospodou s originálním názvem M.A.S.H., je škodolibě pozorovali. Asi to už měli za sebou. Vypadali unaveně.
BITVA U CHLUMCE
Před čtvrtou hodinou odpolední rozdělali řadoví vojáci za linií děl malé ohníčky.Nedošlo mi to. Myslel jsem, že si budou opékat buřty. Na obzoru za kopcem se objevila hustá kouřová clona a z ní začaly vycházet oddíly spojenecké armády. V těsných šicích, za zvuku bubnů, pomalu postupovaly vpřed. Napoleonští dělostřelci nastrkali doutnáky do ohně a kouřící je přinášeli ke svým dělům. Na povel se začala ozývat hromová kanonáda. Oblaka bílého kouře zahalila celé prostranství. Ze spojenecké strany zaznívaly jednotlivé dělostřelecké rány, doplňované salvami ručnic. Po několika minutách byly válčící strany od sebe pouhých několik desítek metrů. Všichni horečně ládovali své zbraně a zpod těžkých olovnatých mraků se v probleskujícím slunci zaleskly šavle. Vzápětí došlo na souboje muže proti muži. V tříštivém lomozu dopadal kov na kov. Dělostřelci přesouvali svá děla do výhodnějších pozic a zacpávali si uši při každém výstřelu. Ohněm vzplála dřevěná maketa domu, představující statek. Na zemi se ocitli první padlí. Mezi nimi, v té vřavě, pobíhaly markytánky a poskytovaly raněným první pomoc.
Pohyboval jsem se jen asi deset metrů od bojujících vojáků. Některým už stékaly zpod čepic po skráních čůrky potu. Přede mnou tu bojovala jen asi stovka vojáků, přesto jsem na chvíli zapomněl, že je to jenom veliké divadlo.Bitva, která se tu odehrála v roce 1813, musela být hrozná. Mnohem děsivější, než současné války. Tady se bojovalo tělo na tělo. Svému nepříteli jsem se předtím, než jsem ho propíchl bodákem, mohl podívat do očí. Bitevní pole bylo pokryto tisíci mrtvých a tisíci sténajících raněných. Splašení koně bez jezdců pobíhali zmateně v rachotu bubnů sem a tam. Kolem dokola tekly potoky krve. Po zádech mi přeběhl mráz. Asi po hodině zvuk polnice ukončil bitvu. Unavení vojáci, na kterých bylo zřetelně vidět, že už toho mají plné zuby, se opět ukázněně řadili do svých šiků. Dělostřelci s posledními zbytky sil odtahovali z bojiště svá děla. Po úzké polní cestě jsme všichni svorně kráčeli zpět na obecní náměstí.
BITVA U CHLUMCE A PŘESTANOVA
Ta skutečná bitva se odehrála v katastru obcí Chlumec a Přestanov ve dnech 29.30. srpna 1813. Předcházel jí návrh rakouského státního kancléře Metternicha na uspořádání mírového kongresu v Praze. Mírové podmínky však popudily svou umírněností ruského cara i švédského krále, na druhé straně se jevily jako nepřijatelné pro francouzského císaře. Po své porážce při ruském tažení dokázal totiž francouzský císař Napoleon I. zorganizovat během tří měsíců armádu novou.
Ta měla čelit vznikající rusko-prusko-švédské koalici a německému národně osvobozeneckému hnutí.V srpnu 1813 znovu promluvily zbraně. Napoleon vstoupil do Čech 19. srpna a postupně obsadil města Rumburk, Frýdlant, Jablonné v Podještědí a Mimoň. Jeho vojska se dostala do těsné blízkosti Liberce a České Lípy. Čechy už byly zaplaveny vojskem. V té době se v českém vnitrozemí formovala mohutná armáda o síle asi 200 000 mužů, složená z rakouských, ruských a pruských jednotek. Její velitel, polní maršál Karel, kníže ze Schwarzenberga, vydal rozkaz vyrazit do Saska. To se mu stalo osudným a dne 26. srpna 1813 byla tzv. “Česká armáda” u Drážďan zásluhou francouzského maršála Joachima Murata poražena. Poraženou armádu pronásledoval velitel I. francouzského armádního sboru generál Dominik Vandamme. S více než 30 000 vojáky se pokusil proniknout Nakléřovským průsmykem do Čech a obsazením Teplic přerušit hlavní silnici mezi Drážďanami a Prahou. To se mu však nepodařilo, stejně jako záměr o rozdrcení II. ruského armádního sboru. Generál pěchoty Ostermann-Tolstoj se rozhodl svést boj až do vyčerpání všech sil a prostředků. Jeho jednotky zaujaly obranné pozice napříč novou teplickou silnicí. Předehrou bojových akcí se stala prudká srážka v oblasti Chlumce. Muži, ženy i děti prchali z vesnice a skrývali se v okolních lesích. Byla neděle 29. srpna 1813. Asi v 17 hodin podnikli francouzští vojáci ve dvou silných kolonách poslední útok na postavení protivníka. Ruské zálohy se ztenčily na pouhých několik desítek mužů. Útočníci se však ocitli na pokraji úplného vyčerpání a útok zastavili.
Ztráty prvního dne činily na každé straně asi 6000 mužů. Generál Ostermann-Tolstoj utrpěl těžké zranění. Rozbitá 1. divize ruské gardy byla ztažena do zálohy k Soběchlebům. Na její místo nastoupili ruští granátníci a řadoví vojáci generála Golicyna, podporovaní ruskými a rakouskými kyrysníky.Ráno v 7 hodin 30. srpna se na bitevním poli mezi Střížovickým vrchem a Krušnými horami opět rozpoutala bitva. Kolem poledne panoval v centru francouzské bitevní sestavy u Chlumce poměrný klid. Generál Vandamme očekával příchod císařovy “Velké armády”. Jaké však bylo jeho překvapení, když se místo ní nečekaně objevili v Nakléřovském průsmyku Prusové. Generál Vandamme provedl na stísněném prostoru u Varvažova obrat čelem vzad a pokusil se projít liniemi pruských jednotek, vedených generálem Friedrichem Kleistem. Přestože jednotky generála Kleista disponovaly asi 20 000 muži, podařilo se francouzskému jezdectvu, pod vedením generála Corbineaua, probít pruskými liniemi. Po tomto manévru propadla obklíčená francouzská pěchota naprosté demoralizaci.
Po vítězné bitvě se spojenecké jednotky utábořily v blízkosti Teplic, odkud byl také organizován odvoz raněných přímo z bojiště. Jejich svážení trvalo několik dnů. Na dvoudenní bitvu doplatili Francouzi ztrátou asi 11 000 mrtvých a raněných. Dalších asi 10 000 mužů padlo do zajetí. Na vítězné straně padlo asi 9300 mužů. Odhadem 7000 Rusů, 1500 Prusů a 800 Rakušanů.V průběhu bojů bylo zničeno přes 600 domů a samotný Chlumec se proměnil ve spáleniště. Stejný osud potkal i Přestanov a všechny okolní vesnice. Hmotné škody dosáhly částky dvou milionů zlatých.Dne 30. srpna opustila francouzská posádka Ústí nad Labem. Zajatý generál Vandamme putoval pod silnou eskortou v uzavřeném kočáře do Prahy.
PAMÁTNÍKY
Dnes stojí v oblasti Chlumce a Přestanova několik památníků, připomínajících slavnou bitvu. Prvním kdo připomněl památku svých padlých vojáků, byl pruský král Bedřich Vilém III., který dal postavit litinový neogotický památník poblíž Varvažova. Ten pak byl slavnostně odhalen 8. září 1817. Pomník je završen železným křížem. Přední deska obelisku nese nápis: “Die geffallen Helden ehrt dankbar König und Vaterland. Sie ruhen in Frieden. Kulm am 30. August 1813.” (Padlým hrdinům věnuje vděčný král a vlast. Odpočívejte v pokoji. Chlumec 30. srpna 1813.)Nedaleko od něj byl vybudován rakouský památník, který oslavuje hrdinné činy generála Jeronýma Václava Colloredo-Mansfelda. Stojí při silnici do Teplic poblíž Přestanova. Vznikl v průběhu let 1835 až 1837 na místě, kde 29. srpna 1813 ruské gardové oddíly generála Ostermanna-Tolstého kladly udatný odpor přesile Francouzů, vedených generálem Vandammem.
Ke 100. výročí bitvy byl u Chlumce postaven takzvaný jubilejní pomník k uctění památky rakouských vojáků.V celé této oblasti se nalézá několik dalších, menších pomníků. Kousek za ruským památníkem, uprostřed nedalekého lesíka, naleznete společný hrob, který je opatřen kamenným křížem. Na pamětní desce je nápis: “Zde leží 10 000 vojáků padlých u Chlumce a Přestanova ve dnech 29.30. VIII. 1813.”U silnice poblíž Nakléřova stojí malý památník, který byl postaven roku 1913. V letech 19881990 francouzští granátníci Klubu vojenské historie pomník opravili a opatřili českým, ruským, francouzským a německým nápisem: “Nakléřov 1813 Všem padlým.”V Chlumci na náměstí se účastníci bitvy seřadili do půlkruhu. Někteří z nich nesli viditelné šrámy a byla na nich znát únava. Následovaly poslední slavnostní salvy z ručnic a vybíjení zbraní. Spokojení diváci se pomalu rozcházeli. Zahlédl jsem i matku těch dvou rozpustilých kluků. Vlekla je za ruce a nebyla zrovna nadšená. Jak je vidět, po bitvě se musí domů. Kdyby to bylo vždy tak jednoduché a válka byla jenom hra.
