TEXT: MARTIN SMRČEK
Globální přechod na emailovou korespondenci, facebook, twitter a celou řadu dalších komunikačních dálnic naší „digitální“ doby podle mnohých znamená konec klasické pošty. Ostatně kolik dopisů denně, týdně či měsíčně dostáváte?
Někteří lidé však jako by se moderním trendům vzepřeli a naopak hledají cesty, jak si komunikaci klasickou cestou – tedy psanou formou – zpříjemnit a užít. Třeba tak, že si vyrobí co nejoriginálnější poštovní schránku. Svět obletěl například obrázek schránky jakéhosi rybáře jménem Rudman ze Švédska, kterému musí odvážný pošťák strkat dopisy do otevřené tlamy štiky vyzbrojené pořádnými zuby. Typické americké schránky, připomínající starou brašnu lékaře, se někdy díky kreativitě majitelů mění do podoby ptačí budky, včelího úlu nebo dokonce zmenšeniny domu majitele. To ale není nic proti dovednostem obyvatel Nového Zélandu. Nedaleko Queenstownu můžete narazit na dlouhou řadu šedesáti poštovních schránek stojících podél silnice. Září barvami, tvary a originalitou. Schránkou je zde starý DVD přehrávač, prázdný sud od piva i s pípou, kávovar, botník s botou nahoře či stroj na výrobu ledu.
Snad nejoriginálnější poštovní schránky ale najdeme na Klokaním ostrově (Kangaroo Island) poblíž australského Adelaide. Fantazie tamních farmářů nemá konce. Někdy stačí obyčejný položený sud – pochopitelně dobře popsaný, aby nedošlo k omylu – v jehož čele se vyříznou dvířka. A protože Australané nekradou ani dopisy, zamykání není třeba a někdy chybí i ta dvířka. Jenže sud, to není žádná velká legrace. Zato záchodová mísa s adresou PA 983528, kam pošťák vhazuje dopis po zvednutí poklopu, je trochu jiná káva. Úchvatnou schránku PA 760172 má vedle ornitologicky významné lokality Karatta Lagoon tamní milovník opeřenců. Sedí na ní totiž hned tři dřevění ptáci ze skupiny bahňáků, kteří se v laguně hojně vyskytují. B. G. Clifford se zase rozhodl pro vysloužilou rezavou popelnici. Přivařil ji na železnou konstrukci a bude mu jistě sloužit ještě mnoho let.
Jedinečnou sbírku kuriozních schránek najdeme hned vedle Vivonne Bay. Rodině Hicksových a Coleových nepomohla ani barevná výzdoba k tomu, aby z plechové krabice vykouzlili přitažlivou poštovní schránku. To majitel č. p. 322 A si dal víc záležet a červený domeček vyzdobil totemem, snad aby zahnal nepříjemnou obsílku berního úředníka. Jakýsi potravinový box s funkčním zavíráním posloužil panu Irwinovi z čísla 322, zatímco třistadvacettrojka použila pravděpodobně bednu od granátů. Pošťák si asi má rozmyslet, zda dopis vhodí či nikoliv.
Ideální schránkou rodiny z čísla 315 se stala vyřazená pračka, vcelku zachovalého vzhledu, kterou dokonce neopomněli připojit do zásuvky. Co na tom, že elektřina široko daleko není. Hlavně že je vše, jak má být. Rodina z čísla 325 bere poštu do staré chladničky. Otázkou je, zda do horního mrazicího boxu nebo dolů, do chladící části. Velké balíky asi dolů a zásilky, které se pod australským sluncem mohou zkazit, do mrazáku. Ovšem, zase chybí ta elektřina…
A ještě na jednu schránku jsme na Klokaním ostrově narazili. Krásně malovanou, připomínající psí boudu. Jenže pes tam opravdu byl, velikosti a síly kňoura, a měli jsme co dělat, abychom vyvázli se zdravou kůží. Bez jediného záběru. Jak se s takovým ochráncem poštovního tajemství vypořádá opravdový pošťák, nám dodnes zůstalo záhadou.
