MGR: VLADIMÍR LIŠKA
Je skutečností, že v rámci celostátního projektu Záře, zaměřeného na evidenci informací o UFO v České republice, máme v současné době shromážděno na 40 výpovědí a zpráv o tzv. blízkých setkáním třetího druhu a dvě sdělení o setkání tzv. čtvrtého druhu, což jsou údajně únosy lidí do UFO. Za půldruhého roku existence tohoto projektu je to počet jistě úctyhodný. I přes bizardnost mnohých svědectví, jsou zde evidovány i případy, jimi ž se chceme podrobněji zab ývat. Není pochyb o tom, že „blízká setkání” jsou nedílnou součástí ufologie a ve světě je hlášeno nemálo případů tohoto typu. Snad nejvýznamnější je případ manželů Hillových, k němuž došlo již v polovině 60. let v USA. Tento případ byl zaj ímavý tím že se po svém údajném únosu do UFO oba podrobili hypnóze, aby vypověděli vědcům i to, na co si nemohli vzpomenout. Výpovědi Betty a Barneye Hillových byli v hypnotickém spánku natolik podobné, že to udivilo i odborníky, přihlížející tomuto experimentu. Betty dokonce nakreslila neumělou mapu hvězdné oblohy, kterou jí jeden z mimozemšťanů v UFO ukázal. Astronomové se nakonec shodli v názoru, že jde o poměrně přesnou skicu Slunce i Země z pohledu ze souhvězdí Zeta Reticuli! Betty Hillová vypověděla dokonce mnohem více, než její muž. Například, i to, že oba byli v UFO podrobeni jakýmsi „lékařským testům”, po nichž pak mimozemšťané na jejich tělem zahladili všechny stopy. Výpov ědi manželů Hillových jsou dodnes přijímány jako svědectví o reálných prožitcích a tím tento případ setkání čtvrtého druhu s následnou paměťovou amnézií obou obětí vešel do dějin ufologie 20. století. U nás je problematika „blízkých setkání” zatím omezena na jejich pouhou evidenci. Jen málokterý případ jsme schopni dále prověřovat, neboť projektu Záře a jejím realizátorům chybí především peníze.
Bližší výzkum některých případů našich „blízkých setkání” by byl jistě žádoucí, ale není jim ze strany odborných kruhů věnována náležitá pozornost. Souvisí to s dosud převažující skepsí i vůči UFO fenoménům jako takovým a „blízké setkání” jsou víceméně považována za výmysly duševně chorých lidí, v lepším případě za jakési zjevení, související s psychotronikou, nebo s dosud neznámými projevy činnosti lidského mozku, tvořícího holografické obrazy (podrobněji viz S. Grof „Za hranice mozku”, Gemma, 1992), nebo halucinacemi. Řadu případů „blízkých setkání” v České i Slovenské republice jsme veřejnosti přiblížili již ve dvou našich publikacích „UFO nad Čechami a Slovenskom” (1993). Naší snahou bylo veřejnost s celou problematikou seznamovat i prostřednictvím televize a v pořadech „Nedělní ráno”, který se setkával s velmi živým ohlasem, ale jeho další pokračování bylo nakonec zastaveno z důvodů, které nám nebyly sděleny. Skutečností však, i přes tyto potíže, zůstává, že případy výskytu UFO i „blízkých setkání” se stále množí. Úroveň i obsah došlých informací je ale mnohdy velmi, velmi diskutabilní…
Tak například jistá skupina osob se kontaktuje v jednom moravském městě s mimozemšťanem který se jim představil jako Olie. Tento „kontakt” je vlastně spiritistickou seancí, jejímž účastníkům Olie odpovídá na řadu dotazů, avšak sdělovaná poselství jsou vesměs nesrozumitelná a postr ádají i logiku výpovědí. Způsob provádění takového „kontaktu” patří mezi pochybný a nekoresponduje s žádnými jinými případy „blízkých setkání” ve světě. Z dokumentu zaslaných „poselství” Olieho alespoň malá ukázka… Otázka: „Kde jste ještě přistáli?” Odpověď: „Slavonice v létě. Láska je naše muka. O EBE se říká hamanoudní dílo.” Otázka: „Z čeho se skládá vaše planeta?” Odpověď: „Z naší řady kámen zofaja. V nás fajn, totiž nemáme ohajdu, ale nemám tolik pídit mimo chůzi.” Otázka: „Kdy vás můžeme uvidět?” Odpověď: „Znenadání, to je ne tolik času. Šaman zpevní sám dumat. ” Otázka: „EBE, napiš něco o mužích!” Odpověď: „Patří mezi cudna. Patřit furt, já tebe miluji. Radit mají u cabli na řetěz rahu. Patří mezi takuha. Jsou nedotvoření tvor.” Otázka: „Chceš něco vzkázat ufologům?” Odpověď: „Dokaž jim tvoji zámitku. Člověk ví, že patří mezi naše vnady. Kariéra fajn, tlak u hada.” Otázka: „Jak jste vytvořili člověka?” Odpověď: „Víš, že oči jsme stvářeli semenem pálením samou řadou zevnitř. Co ven kariéra lupenem. Víra na renara…” atd. Jak čtenář může sám posoudit, podobně vedenými „blízkými setkáními” nemá smyslu vážněji se zabývat. Nesmyslnost údajných poselství Olieho, zaznamenávaná písemně respondenty seance je naprosto zjevná.
Existují však i výpovědi jiné. Následující zaznamenal pan Vlastimil Brůček z Amatérského pozorovacího centra Trnov, spolupracovník projektu Záře… Pan Josef Č. z Liberce je dnes už v důchodu. ale teprve po čtyřiceti letech mlčení se rozhodl, že konečně vypoví příhodu, které se stal očitým svědkem a na kterou po celý svůj život nemohl zapomenout… „Bylo to v r. 1950, mezi 15. a 16. květnem, krátce po ránu. Odjížděli jsme vlakem z Celtova do Vyššího Brodu, když se od jihozápadu přiblížilo sytě zeleně zářící oválné těleso a sledovalo naši jízdu. Občas měnilo barvu do modré a klesalo níž a níž. V dolní části objektu se vysunuly nějaké přistávací nožky a těleso sedlo na nedaleké louce poblíž tratě asi 100 metrů od železniční zastávky Jenín.” „Co se dělo pak?” „Z objektu se vysunulo ven cosi jako dvířka se schůdky a ven vystoupily tři bytosti, přičemž další dvě zůstaly uvnitř tělesa a celé dění sledovaly spoza okének.” „Těleso mělo okénka?” „Ano, zhruba uprostřed bylo 5 okének, jinak celý objekt připomínal dvě obrácené mísy proti sobě o průměru asi 20-25 metrů. Když potom odletěli, zůstal po nich kus propálené země o šířce asi 2 metry.” „Vraťme se ale zpět k přistání tělesa…” „Jak jsem již uvedl, vystoupily z něho 3 postavy. Dva muži a žena. Muži měli černé přiléhavé obleky a černé krátké vlasy, žena měl a oblek růžový a tmavě rezavé krátké vlasy. Všechny postavy měly výšku kolem 180 cm, jakoby zúžená oční víčka, připomínající tak trochu asijský typ. Místo nosů měly jen dva otvory v obličeji a uši mírně prot áhlé dozadu. Když odletěli, všiml jsem si, že zanechali v hlíně stopy o velikosti nohy zhruba 45.” „Takže vy jste stál a díval se na ně s nic jste nepodnikl?” „Ale ano. Postavy se přiblížily asi na vzdálenost 15 metrů a gestem ruky kynuly, abychom šli k nim. Můj kolega, vlakvedoucí pan Bouchal mne zadržel. Mezitím jsem si povšiml že postavy mají na rukou jen 4 prsty a palce jim zřejmě chybí. Občas na nás mluvily jakousi neznámou řečí, vzdáleně připomínající angličtinu, potom zase vietnamštinu, nebo co. Mezit ím se žena vrátila zpět do objektu a po chvíli přinesla nějaký předmět, který položila do trávy. Nato všechny osoby nastoupily do tělesa a odlétly. Chvíli ještě zůstávali nad krajinou, ale potom se nad Vyšším Brodem stočily k jihu nad Rakousko. Ten kontakt trval asi 10 minut.” „A ten předmět, co zůstal v trávě?” „Ano, já se strojvedoucím jsme pro něj došli. Jednalo se o takovou desku z materiálu, připomínajícího naši umělou hmotu. Desky byly asi 3 mm silné. První z nich byla menší, zhruba velikosti formátu A4 a bylo v ní zaznamenáno zvláštní klínové písmo. Snad to bylo nějaké sdělení, kterého jsme bohužel neporozuměli ani později…” „A druhá destička?” „Byla ze stejného materiálu a dala se rozbalit do velikosti zhruba 3×3 metry. Tady byla zakreslena hvězdná obloha a uprostřed bylo umístěno veliké slunce a dokola objekty různé velikosti, snad hvězdy nebo planety, z nichž některé byly zakrou žkované, jiné ne. „Můžete nás s těmito materiály seznámit?” „Bohužel ne, vlastnil jsem je do roku 1958. Mezitím jsem se několikrát stěhoval a potom jsem je už nenašel. Možná, že je má bývalá žena vyhodila, nevím.” „Uvědomujete si ale, že tímto okamžikem vám nemusíme tak docela věřit? Proč jste se již dříve neobrátil na příslušné odborníky a neposkytl jim důkazy?” „Chtěl jsem to udělat, ale v té době byla taková situace, že bych asi skončil někde na psychiatrii a asi by mi nikdo nevěřil. Proto o mém objevu vědělo jen několik nejbližších známých a i oni mi radili. abych nikomu raději nic nesděloval, nebo že se zesměšním. Jste nyní první, kterým toto svědectví poskytuji a já nemám sebemenší důvod lhát. Zda mi uvěříte nebo ne, to nechám prostě na vás.” „Dobře. Bylo zdaleka více svědků. Cestující, kteří jeli s vámi vlakem…” „To ano. Psal o tom i denní tisk. ale nikde nebyla ani zmínka o přistání a kontaktu. Cestující z vlaku, pokud by se přihlásili, někteří ještě žijí, by snad mohli podat svědectví také. Někteří ze strachu tenkrát utekli do vesnice…”
Svědectví pana Č. je velmi zajímavé a patří mezi ta, kterými se projekt Záře bude nadále zabývat. Pan Č. uvádí nejenom spoustu detailů, ale skutečně nemá důvod, proč by si vymýšlel. Vždyť přece existovali i jiní svědkové této události, jak sám uvádí. My se na ně obracíme s výzvou. Pokud najdou odvahu potvrdit svědectví pana Č., ať se obrátí na adresu projektu Záře. Komerčně právní kancelář, JUDr. Ebenová, Na Domovině 651, 142 00 Praha 4, nebo na telefonní číslo (02)8535551, nebo (02)3012713 – pan L. Lenk. Jak je vidět z uvedených dvou ukázek hlášení o „blízkých setkáních”, která k nám docházejí, jejich obsah bývá různý a kvalita výpovědí velmi rozmanitá. Zatím se o těchto podivn ých událostech, které se i u nás staly, příliš nepsalo. Čten áři Koktejlu však budu možnost se s nimi i v budoucnu blíže seznamovat. A poněvadž členové projektu Záře ctí zásadu veřejné informovanosti dost možná, že již v příštím roce vyjde knížka, kde případy mezi námi registrovaných „blízkých” budou všechny. Se zachováním inkognita těch, kdo nacházejí i dnes odvahu nám sdělit, neboť, bohu žel je třeba i dnes v někter ých věcech zachovávat mlčenlivost. Boom kolem UFO v naší zemi konečně se zpožděním nastal, není totiž všemi sledován s pochopením.
