Bohové velikonočniho ostrova

Napsal a vyfotografoval:
Guy Wenborne
Obyvatelé Velikonočního ostrova věřili v nesmrtelnost duše. Duše mrtvých, nazývané ivi atua, se někdy vracely na různá místa ostrova. Respektovali- li za života ostrované všechna tabu, jejich duše získaly věčnou blaženost, zatímco duše těch, kteří tabu překračovali, byly odsouzeny zůstat poblíž mrtvoly a trpět hladem a žízní. Svědectví podaná četnými autory se shodují v tom, že ostrované vyvolávali duchy mrtvých, aby jim pomohli v pracovních záležitostech i válkách.
DUCHOVÉ AKU AKU Jiná kategorie přízraků, duchové aku aku, pocházela z jiných světů a usazovala se na různých místech ostrova. Byli to duchové strážní, chránící své rodiny či kmeny a škodící druhým, znepřáteleným nebo cizincům. Aby udrželi cizí duchy v dostatečné vzdálenosti, stavěli ostrované, kteří se přestěhovali, před své vchody hare paenga, sošky svých aku aku ze dřeva. Ve všech periodách historie Velikono čního ostrova hrálo dřevo významnou úlohu. Sošky reprezentovaly různé druhy bůžků. Tak bůžci moai kava kava měl antropomorfické vyjádření s hubeným tělem a zapadlým břichem pod vyčnívající hrudí; ika měla tvar ryby; reimiro byly ornamenty ve formě půlměsíce s hlavou na každém ze dvou cípů; tahonga měla tvar koule, dekorované dvěma lidskými tvářemi nebo ptákem s roztaženými křídly; ao byla náčelnická hůl, vyzdobená na konci dvěma lidskými hlavami spojenými jedním krkem; matakaorapa, podobná ao, sloužící rovněž náčelníkovi, měla formu větve nebo pádla, které bylo jako rukojeť zakončenou lidskou hlavou s širokou tváří; a rapa, rovněž podobn á ao, ale se zakončením ve tvaru dvojit ého pádla. Všechny tyto objekty se dosud užívají při tanci a při různých folklorních představeních.
Vraťme se k víře. Nejdůležitější bůh Velikonočního ostrova má jméno Make Make. Jeho tvář, vytesaná z kamene, upoutává pozornost hlavně pro své oči, které jako by na vás byly neustále upřeny. Podle víry některých ostrovanů disponuje Make Make svým vlastním nebeským dvorem, v němž se vyskytují i další božské bytosti jako Hiva a Tive, Hiro a Matu-uara, Hawa Take Take.
MANA A TABU. Trestí víry obyvatel Velikonočního ostrova je mana, nadpřirozená síla, která dává těm, kdo ji ovládají, moc nad lidmi a přírodou. Mana může být součástí nejen osob, ale i věcí a dokonce i slov a zpěvů. Jinými prvky víry jsou tapu (tabu) – soubory zákazů a po – synonymum pro temnoty, ale také pro snění. Obsah snů se vykládá stěhováním, transfiguracemi, přelety a přeměnami mimo čas a prostor. Pověry a legendy, vzniklé na základě po, jsou velmi po- četné.
DUCH-KURTIZÁNA . Zastavme se teď několik okamžiků na jiné formě aku aku. Jedná se o aku aku vahine; jak uvid íme,, půjde o duchy velmi snesitelné. Jsou ženského rodu – jsou to hříšnice mající vzhled kurtizán noci. Jsou vždycky připraveny svádět muže, kteří se jim líbí, a poskytnout jim nápoj stínu a lásky. Vypadá to, že tyto noční aku aku vahine jsou vítané, a proč vlastně jenom v noci?
VEJCE PTÁKA MANUTARA Přichází řada na kult tangata manu, muže-ptáka. Vyvinul se v Orongu a byl motivován náboženskou myšlenkou. Slavil Make Make při příležitosti objevu prvního vejce manutara na ostrůvku Motu Nui. Svátek vrcholil triumfáln ím vsazením posvátného muže-ptáka na trůn. Tangata manu nebyl volen. O čest být jím se soutěžilo. Aspirant na titul mohl být válečníkem, ale důležitější bylo hledisko náboženské, protože úspěšný kandidát se změnil v posvátnou bytost, tapu. Kromě válečníků byli kandidáty hlavně náčelníci, ale vlastní soutěžení bylo věcí jejich pomocníků, zvaných hopu manu. Jejich úkolem bylo najít jako první vejce ptáka manutara, pro které museli plavat k ostrůvku Muttu Nui. Existují dva druhy ptáků, jimž se přisuzuje jméno manutara: rybáci Sterna fuscata a Sterna lunata (pozn. překl.: první z nich je v češtině známý jako rybák černohřbetý). První hopu manu, jenž měl štěstí a nalezl vejce, dal signál náčelníkovi nebo válečníkovi, jehož reprezentoval. Ten si okamžitě oholil hlavu. Když se hopu manu vrátil do Oronga, odevzdal vejce svému šéfovi a ten od této chvíle požíval úcty a moci tangata manu. Kmen nového tangata manu měl tudíž ao, jinými slovy moc nad ostrovem po celý následující rok. Během tohoto času však zůstával dokonale izolován, neboť byl tapu, a nikdo se ho nesměl dotknout, ba ani se k němu přiblížit.
TETOVÁNÍ A MALOVÁNÍ TĚLA .Obyvatelé Velikonočního ostrova se tetovali jehlou vyrobenou z lidské nebo rybí kosti, zvanou iuhi. Ta měla malé zoubky, které dovolovaly vstříknout pod kůži barvivo ze směsi sazí, lístků čajovníku a šťávy cukrové třtiny. Tetování pokr ývalo nejrůznější části těla: tváře pod očima, čelo, záda, paže a vlastně cokoli, včetně genitálií. I malování těla bylo běžné. Neju žívanější barva byla červená a poch ázela z půdy zvané kiea. Černá byla vyráběna ze sazí a bílá z trav a šťávy z rostlin pua a pia. Posledně jmenovaná je totožná s rostlinou Tacca pinnatifida, užívanou pro stejné účely na Tahiti. Tetování některých žen napodobovalo oděv a jejich poprsí zůstávala odkrytá. Hodnostáři si nechali tetovat náčelnické insignie jako ao nebo symboly muže-ptáka tangata manu. Tetování bylo neodstranitelné, mohlo však být doplňováno malbou těla při různých rituálech a oslavách. Přítomnost tetovaných mužů a pomalovaných žen dodává zcela zvláštní příchuť oslavám, konaným v noci při světle ohňů a loučí. Estetický zážitek z těchto těl a neproniknutelných tváří, pokrytých ornamenty a malbami, jde někam na hranici strachu a halucinace. Při tom všem je to zážitek svůdný, takový, na který se nezapomíná.