foto archiv Expedice Altaj-CimrmanNa dosud opomíjenou altajskou horu vysokou 3610 metrů se v rozmezí měsíce vypravily hned dvě české skupiny. Na počátku byl projekt k 40. výročí Divadla Járy Cimrmana, který měl úspěšné šíření velikánova odkazu korunovat pojmenováním některé hory jeho jménem. Zajímavější než samotná akce nakonec byly její souvislosti. Zatímco v Česku se už s úspěchem prodávaly certifikáty na podporu expedice (1706 lidí za ně zaplatilo celkem 648 100 korun), v Republice Altaj se veřejnost o akci dozvídala z internetu. Do místních novin a úřadů začaly chodit rozhořčené dopisy, šest společenských organizací zaslalo protest tamnímu parlamentu. „Altajský lid má velmi citlivý vztah k horám, řekám, přírodním památníkům. Provádí obřady klanění se Bohu za krásu a velkolepost svatých míst a nedává jim jména lidí, protože je berou jako dílo nebeského tvůrce. A není ani jediný průsmyk ani potůček, který by byl bezejmenný,“ uvedla například předsedkyně organizace Tolkyn Kemine Satunova. Ruští kartografové v minulosti často altajské názvy nezanesli do map, a tak oficiálně neexistují. Protože navíc Altajci na hory většinou nevystupují, pro altajský horolezecký svaz, se kterým cimrmanologové od počátku spolupracovali, nebyl problém takovou dosud nezdolanou „bezejmennou“ horu vytipovat. Oficiální název jí však může dát jen altajský parlament El-Kurultaj, a ten je vázaný podmínkami ruského federálního zákona z 18. února 1997. Tento zákon pojmenování hory po fiktivní postavě neumožňuje. Opozice proti celému projektu se začala formovat také v Česku poté, co na tuto odvrácenou tvář akce upozornil v Lidových novinách Luděk Brož, který se na Cambridgeské univerzitě dlouhodobě věnuje problematice současné altajské kultury a společnosti. Horolezec Michal Absolon a fotograf Stanislav Krupař poslali do Altaje veřejný omluvný dopis se sedmdesáti podpisy. Měsíc před plánovanou cimrmanovskou expedicí pak Michal Absolon spolu s dalšími třemi Čechy na vrchol vylezl, aby mu po domluvě s altajskými osobnostmi potvrdil pojmenování Tekelju Bažy (Počátek říčky a údolí Tekelju). Cimrmanovská expedice kontrovala po svém: Konkurenční skupinu označila za pohrobky vídeňského profesora Fiedlera (rivalského badatele z cimrmanovských seminářů). „Naše akce byla od počátku humoristická, laskavá a přátelská, a takovou měla i zůstat,“ tvrdil Zdeněk Svěrák. Celou konkurenční akci nakonec cimrmanologové odbyli tím, že před nimi na hoře zkrátka ještě nikdo nebyl. Na vrchol pak za třiadvacetičlennou cimrmanovskou expedici, které se účastnil i zástupce altajské vlády Andrej Archipov, vystoupil úspěšný český horolezec Radek Jaroš, Radek Kokoř a altajský horský vůdce Vjačeslav Gerasimov. Aniž o tom v tu chvíli nejspíš věděli, vyfotili se tu u takzvaného „mužika“, kterého na nejvyšším místě postavila z kamenů předchozí výprava. Oficiální žádost o pojmenování hory podaly prostřednictvím svých altajských spojenců obě skupiny. Epilog ale přišel ještě před rozhodnutím altajského parlamentu, na který se zatím čeká. Cimrmanologové při jednom z happeningových cvičných výstupů, jež expedici předcházely, umístili Járovi Cimrmanovi na vyhlídce tatranského Lomnického štítu pamětní desku. Podobně jako v Altaji se akce konala za účasti tamních politiků a k nelibosti některých místních lidí. Do měsíce někdo padesátikilovou desku odšrouboval, a zmizela neznámo kam.
Category:
2007 / 10
