„Zanechte laskavě svůj prohnilý kapitalismus za branami města! Nepalte umělecké předměty, které jste sami nevytvořili. Je to trapné. Vše, co přivážíte, musíte bezpodmínečně také odvézt, a to včetně odpadků. Není-li vaše moč dostatečně čirá, málo pijete a hrozí vám dehydratace,“ informují mě strážci pouštního města u brány, která je tvořena z vraků aut a připomíná apokalypsu. To samé se ozývá z rádia. Poslouchám jedinou stanici, kterou je možné zde naladit. Rádio vysílá z tohoto města a také jen a jen pro něj. Dobrou informovanost návštěvníků organizátoři rozhodně nepodceňují. Ale to už se podél cesty začínají v prachu rýsovat bláznivé obrysy. Spolu se mnou projíždějí ulicemi lodě, humr ve velikosti malého auta, zpoza rohu vyjel kočár nadměrných velikostí a za ním upaluje velký hlemýžď. Nalevo obydlená potápějící se ponorka a napravo rudé hradby hradu. Tak to je Burning Man v Nevadské poušti, na kterém se každoročně schází až 25 tisíc volnomyšlenkářů. Svět, který ten náš, každodenní, nechává blednout v koutě.
JAK VZNIKL?
LARRY PÁLIL MINULOST
Historie bizarního festivalu Burning Man (Hořící muž) začala v roce 1986 na pláži Baker Beach v San Francisku. Na počátku všeho stáli Larry Harvey a Jerry James. V jednom z rozhovorů Larry vzpomíná: „Rozešel jsem se s dívkou, kterou jsem velmi miloval. Svět se pro mě stal šedým a pustým bludištěm. Zhruba po dvou letech od rozchodu jsem se ale jednoho rána probudil a věděl jsem, že pro mě život znovu začíná. Zavolal jsem svému příteli, abych mu oznámil, že večer zapálíme na pláži Baker Beach dřevěnou sochu muže. Po chvilce mlčení mě Jerry požádal, abych to zopakoval.“
Večer se kolem dvoumetrové hořící sochy seběhlo asi 20 lidí a jakýsi hipík s kalhotami na hlavě začal hrát na kytaru a zpívat píseň o ohni. Jedna z přihlížejících žen chytila hořící sochu za ruku. Larry tehdy spálil kus své minulosti, ale zapálil přitom řetěz slavností, kterých se každoročně účastní stále více lidí.
V roce 1990 to bylo již 800 lidí a socha měřila 12 metrů. Policie ji ale kvůli nebezpečí požáru zakázala zapálit a lidi na Baker Beach rozehnala. Přibližně stovka nadšenců se tedy koncem srpna 1990 vydala v koloně aut do Nevadské pouště najít pro svůj happening vhodnější podmínky. „Nevěděli jsme tenkrát o kempování v poušti zhola nic. Nálada všech dobrodruhů však byla taková, že nás nic nemohlo rozházet,“ vzpomíná jeden z nich. Na hodinu H se někteří oblékli do slavnostních šatů, jiní do pestrobarevných kostýmů; sochu zapálil ze svých úst polykač ohně, koktejly tekly proudem. Tak uprostřed pouště, přesněji na vyschlém dně pradávného rozlehlého jezera Lahontan, dvě a půl hodiny jízdy na sever od Rena, vznikla tradice Burning Man, který se časem stal regulérním, profesionálně organizovaným festivalem, na nějž se prodávají vstupenky.
ZTŘEŠTĚNÉ MĚSTO
Ulice mají svá jména podle festivalového tématu, které ve snaze lehce usměrnit umělce Larry každoročně mění, např. Tělo, Sedm období muže, takže ulice nesly názvy jako Novorozenec, Voják, MilovníkÉ Město má i svou poštu, která rozváží dopisy a vzkazy. Stín při odpoledních vedrech vytváří nádherná kavárna sestavená z pláten. Můžete si tu poslechnout koncerty či básně, pozorovat žongléry a nejrůznější tance nebo jen tak sedět a sledovat okolí, což je činnost, která v tomto městě neomrzí. Při toulkách městem si můžete vylézt na některou z rozhleden, kterých je tu plno, a podívat se na tu krásnou barevnou poušť s horami kolem pěkně z vršku. Vyvolávači na ulicích zvou do baru na alkoholické nápoje nebo ledové šejky z čerstvého ovoce. Někde vás oholí, udělají body-painting a někde nechají skočit do bazénu, který sem kdoví jak dopravili. Golf si můžete zahrát ve vesničce zvané Golf of Mexico. Jinde si lehnete na polštář, asistent vám nasadí sluchátka a na oči dá brýle a vy si vyzkoušíte, co to je psychowalkman. Jiná skupinka lidí zde pravidelně pořádá talkshow, které se nahrává a poté v reprízách promítá na velkém plátně. Námět by se do televize zcela jistě nehodil.
Po líném, horkém dni se město s tmou roztančí neonovým tancem. Světelné kužely stojí, jezdí, létají a plazí se pouští. Laserové dělo krájí oblohu a kreslí na protější hory. Kluby se živou muzikou nebo dýdžejem lákají do svých útrob. Na jednom rohu ulice je obrovská železná konstrukce obsypaná lidmi. Pozorují zápasníky, kteří zavěšeni na lanech bojují v mračnech prachu velkými gumovými zbraněmi.
Ulice brázdí auta vybavená muzikou a plamenomety a ohnivými jazyky olizují nebe nad městem. Pojízdné party křižují poušť z jednoho konce na druhý a megafony zvou kolemjdoucí na palubu. Jezdí se zde úplně na všem, pouze vozy světa, který je teď už v nedohlednu, stojí zaprášené stranou jako nepoužitelné vraky.
Pak jsem objevil místo s nápisem Rollerblade-Disco. Veselá muzika zvala k malému stadionu, kde jste si na nafukovacích gaučích mohli vybrat z asi dvaceti párů bruslí vaše číslo a pak vyrazit do víru světel a muziky. Kolečka byla upravena tak, že při každém doteku s podlahou jiskřila. Byl to zážitek, vidět ty bláznivě oblečené (nebo i neoblečené) veselé postavičky pohupující se v jízdě do rytmu diska na jiskřivých bruslích.
NIKDO NENÍ POUHÝM DIVÁKEM
Jednou z prvních věcí, kterou se návštěvník dozví, je, že nikdo tu není pouhým divákem. Každý přiveze něco, co může nabídnout nebo čím může pobavit. I ti, kteří přijeli poprvé a netušili, o čem toto město je, mají spousty možností, jak zdejší život obohatit, např. pomoci u větších projektů nebo se jen nechat strhnout do víru města a možná být další příjemnou a zábavnou návštěvou v některé z vesniček. Neexistují zde peníze ani reklama. I pronajaté vozy by měly mít logo firmy dobře maskované. Když potřebujete něco sehnat, musíte to dostat zdarma, nebo směnit za jinou věc či službu. Pouze kavárna z nutnosti kávu prodává a peníze z prodeje ledu jdou do školských zařízení okolního regionu. Toto jsou jediná dvě místa, kde peníze mají svou váhu. Nenajdete zde stánky s upomínkovými předměty či jiná místa, kde byste za své peníze cokoliv dostali. Vše, co zde můžete vidět, použít nebo spotřebovat, sem nadšenci přivezli na vlastní náklady a dali k dispozici všem. Ještě před týdnem tu nebylo nic. Generátory, mobilní sprchy, rozhledny, veliké houpačky, kolotoče, trampolíny, přístřešky s polštáři a matracemi k odpočinku, bazén, mini skate rampa, dokonce malé letiště, to vše slouží všem.
Lidé zde chodí v kostýmech nebo bez oblečení. Nikdo se nad ničím nepozastavuje a nepohoršuje. Každý je něčím jiný, zvláštní, jedinečný. Každý je přece tak trochu blázen, a snad i právě proto zde padají bariéry a lidé se chovají nenuceně. Všichni přijeli ze stejného důvodu – na Burning Man. Přijeli se podívat na to, co umělci a amatéři z celého světa po celý rok připravují, aby to zde předvedli.
A stavějí se tu díla udivujících rozměrů. Některé nákladné stavby jsou finančně podporovány z prodeje lístků nebo při nich aspoň pomáhají dobrovolníci, kterých se tu najde plno. Často by se bez nich dílo ani nemohlo dočkat úplného dokončení, bez nich by také nebyla ta pravá legrace. Například kdokoli si mohl vlézt do břicha obrovského osla a vymyslet cokoli na kolemjdoucí, kteří zvědavě strkají hlavu dovnitř po přečtení cedule: „Poznej pravdu pohledem do oslí zadnice.“ Autor tohoto vtipného nápadu s úsměvem vzpomínal na dvě malé děti sedící uvnitř s vodními pistolemi a vždy s obrovským výbuchem smíchu sprchující hlavy zvědavců.
EXTRÉMNÍ KLIMA
Díla nejsou shromážděna na určitém místě, ale rozmístěna po celé ploše města – zhruba 9 km čtverečních. K některým dílům se právě pro jejich vzdálenost není snadné dostat. Doplníte nutnou zásobu vody, sednete na kolo a vyrazíte za tečkou na obzoru. A tečka se v tom vedru ne a ne přiblížit. Tyto únavné výlety do pouště patří k životu ve městě, rozhodně nejde jen o relaxační dovolenou. Denní vedra přesahují 40 ̌C a vysušují velmi rychle tělo. Velké nebezpečí tkví v extrémně nízké vlhkosti vzduchu, při které se tělo nepotí, a proto si člověk velké teploty tolik neuvědomí. Dehydratace pak přichází neočekávaně. Noční teploty mohou naopak klesnout pod 10 ̌C, a to je změna, na kterou musí být člověk připraven. Vítr dosahuje rychlosti přes 100 km/h a přináší s sebou písečné bouře, tzv. bílou tmu. Není-li kam se schovat, doporučuje se sednout si na zem, zakrýt obličej rukama a počkat, až bouře přejde. Do základní výbavy každého proto patří prachové masky a utěsněné brýle. Vše musí být také velice dobře zabezpečeno proti větru, protože odnese-li taková bouře např. stan, nemusí majitel své věci už nikdy najít. Bouře a prudké deště přicházejí s malým nebo žádným varováním. Většinou však netrvají déle než půl hodiny, a tak se město brzy opět dostává do původního rytmu. POSLEDNÍ NOC
Poslední noc překvapí i ostříleného, již šestidenního „měšťana“. Každý den a noc lidé navštěvují muže v centru obrovské plochy zvané Playa, který hledí na město ze své dvacetimetrové výšky. Brzy ráno, jakmile se slunce přehoupne přes vršky okolních hor, můžete pozorovat, jak ho paprsky postupně osvětlují. Teď se kolem něho sejde přes 25 000 lidí v kostýmech, přijedou na všech těch bizarních vozítkách a muže zapálí. Začíná nejbláznivější a nejkrásnější noc. Na obrovské ploše teď umělci pálí svá díla, vznikají nové a nové ohně. Sound systémy obstarávají muziku a město tančí do východu slunce.
Druhý den se pomalu začne balit a uklízet, aby se plocha uvedla do původního stavu. Odjíždím spolu se stovkami dalších vozidel a po cestě rozpálenou pouštní krajinou přemýšlím o světě, do kterého se vracím. Nevím, jestli je pravdou, že tento festival může změnit život člověka, jak jsem se několikrát dočetl, ale rozhodně je to zkušenost, kterou stojí za to prožít. Zanechá ještě dlouho úsměv na tváři.
