Na první pohled nepoznávám, co je to vlastně na udusané hlíně složeno. Teprve když se nad fotku nakloním, poznávám ruce, nohy a podivně se šklebící hlavy s vyhaslýma očima. Jsou to opičí těla. Přesněji řečeno – to, co zbylo z těl šimpanzů bonobo. Části jejich těl jsou vyuzené a naházené na jedné hromadě. Takhle nějak vypadá obchod s masem vzácných zvířat žijících v tropické oblasti afrického kontinentu. Netýká se jen šimpanzů, ale i goril, kočkodanů, vzácných antilop, slonů a dalších druhů.
LOV, ANEBO JATKY?
Lov divokých zvířat patřil k životu člověka odedávna. Bývala na něm závislá existence jednotlivců i celých komunit. Poslední desetiletí ale přinesla řadu změn a změnil se i charakter lovu. Přestal být způsobem obživy. Stal se koníčkem, zábavou, a především obchodem.
V poslední době se v Africe odehrává to, co v Evropě probíhalo celá minulá staletí. Člověk a především jeho společnost se tu překotně transformují od prvobytně pospolné přes feudální až do jakési výhodně tržní společnosti jednadvacátého století. Výhodná je pro malou skupinu neomezených – omezených vládců, tvářících se jednou jako demokraté, podruhé jako marxisté, nebo monarchisté, ale v každém případě pevně držících moc v rukou. Výhodně tržní jsou mnohé africké státy také pro zahraniční monopoly, s jejichž pomocí se často vládci drží u moci. Vládci dodají levnou pracovní sílu a takzvaně vyspělá civilizace západního typu představovaná monopoly dodá technologie, zařízení, stroje a také zbraně a munici umožňující daleko efektivnější využívání jak neživých, tak živých přírodních zdrojů.
Příroda, ale také myšlení místních lidí se nedokáží těmto překotným změnám tak rychle přizpůsobit. I pro vzdělané je těžké tyto změny vůbec pochopit. Motorovou pilou padne strom, který rostl sto padesát let, za několik desítek vteřin, aniž by si dřevorubec uvědomil svou skutečnou roli. Každou vteřinu na planetě přibývá lidí, a zároveň ubývá stromů a s nimi i organismů na ně vázaných. Tato nepřímá úměra se neustále prohlubuje.
Nůžky se ale otevírají i u jednotlivých živočišných druhů. Se stejnou chutí k lovu, se kterou dříve lukem ulovil jedno zvíře za několik dní, složí dnes lovec stádo goril automatickou zbraní za několik vteřin. Nemusí se schovávat a plížit, a může zabíjet ve velkém na velké vzdálenosti. Touha a chuť zůstaly stejné, ale účinek a dosah dnešního lovu je v důsledku technického rozvoje a pokroku katastrofický.
Velké části tropických lesů se staly přístupné díky silnicím, nemilosrdně ukusujícím ze zdravé tkáně zelených plic světa. Těžařské a dřevařské společnosti nejenže drancují suroviny v přírodně nejcennějších územích. Jejich činnost v těchto oblastech má další vedlejší, ale stejně neblahé následky. Díky silnicím nabývá lov tropických zvířat obrovských rozměrů. Právě tyto silnice jsou tepnami, po kterých proudí tuny masa exotických zvířat. Slonů, antilop i velmi vzácných lidoopů, jako jsou šimpanzi, gorily nebo bonobo. Pytláci je postřílejí, rozsekají a na místě vyudí. Jejich bezohlednost je neuvěřitelná. Díky narůstající dopravě se pak zboží rychle dostane i na vzdálená tržiště. Obrázek je stále stejný. Ubité opice s usekanými hlavami, hromady uzeného gorilího a šimpanzího masa, vyhublá mláďata, kterým pytláci zavraždili rodiče. To je dnes bohužel běžná součást tohoto “využívání” tropických lesů.
A za vším stojí obchod a lovci. Lov vzácných zvířat je samozřejmě nelegální, ovšem vlády afrických zemí zatím neprokazují ani velkou snahu, ani přílišnou schopnost chránit své přírodní bohatství. Pytláci jednoduše dělají to, co jim nejvíc vynáší. A vlády zatím mají jiné – vlastní zájmy než nabídnout místním lidem alternativu v obživě anebo důsledně hájit dodržování zákona. A tak se pytláci zatím trestů příliš obávat nemusejí.
EAZA A BUSHMEAT
Proti stavu, který v současnosti v Africe panuje, proti vybíjení ohrožených druhů zvířat se bouří mnoho organizací po celém světě. Jednou z nich je i EAZA – Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií.
Zoologické zahrady jsou dnes ve zcela jiné pozici než zahrady padesátých let dvacátého století. Místo dřívějšího pouhého předvádění vzácných exotů má jejich dnešní profesionální chov nezpochybnitelný přínos pro udržení geneticky hodnotných skupin těch nejcennějších druhů zvířat v zajetí, a tím i pro zachování biologické rozmanitosti celé planety. Místo dřívějších odchytů a oslabování populací zvířat v přírodě připravují dnešní zoologické zahrady, tam kde je to možné, řadu druhů na návrat do původní vlasti. V tomto směru mají nezadatelný podíl také české zahrady, které vracejí zpět do přírody buvoly, přímorožce, koně převalského, ale také tetřevy, orly, rysy, kočky divoké, puštíky bělavé, sovy pálené, hoholy severní a celou řadu dalších. Aby významné zoologické společnosti a světové zahrady zajistily ochranu životního prostředí a místa přirozeného výskytu ohrožených druhů, kupují si celé kusy pralesa. Jen tak mohou mít jistotu, že se v těchto cenných biotopech nebude těžit, stavět či jinak “blbnout”.
Přes tyto nesporné úspěchy však stále převažuje ničení nad ochranou, hloupost nad rozumem a chamtivost nad tolerancí a láskou k životu ve všech jeho podobách.
Představu o tom, co se stále ještě v africké divočině děje, získal svět zásluhou fotografií švýcarského fotoreportéra Karla Ammana. Jde o drastické obrazy vypovídající o praktikách dnešních lovců. Na základě těchto reportáží připravila Evropská asociace zoologických zahrad kampaň, která má pomoci stav věcí změnit. Dostala název BUSHMEAT, doslovně přeloženo “maso z buše”. V rámci kampaně Bushmeat chce EAZA sebrat podpisy pod petici, která apeluje na vlády evropských zemí, Evropský parlament a africké politiky, aby se zasadili o zastavení ilegálního lovu. Nemělo by zůstat jen u petice.
Organizována bude i sbírka, která má shromáždit peníze na podporu konkrétních projektů, jež by měly za cíl záchranu divokých zvířat v Africe. V nich je třeba dát lidem v rovníkové Africe alternativy pro obživu, které pro ně budou výhodnější než vybíjení zvířat.
BUDÍKY PROTI PYTLÁKŮM
Do přípravy této významné celosvětové kampaně se samozřejmě aktivně zapojily i české zahrady. V září 1999 v dánském Ålborgu na výročním zasedání EAZA byl přijat návrh Unie českých a slovenských ZOO. Podle něho bude kampaň odstartována na Den Země. V neděli 22. dubna se tedy v mnoha zahradách světa rozezní budíky. Přesně ve dvanáct hodin budou zvonit návštěvníci, kteří přijdou oslavit Den Země a zároveň podpořit kampaň Bushmeat. Je na vás, aby váš budík nechyběl! Právě zvonící budíky by měly být symbolem nutnosti podniknout všechny kroky k tomu, aby vlády afrických zemí začaly problémy s drancováním tropických oblastí konečně řešit.
Budíky nebudou zvonit poprvé. Úplně poprvé se rozezněly v Podkrušnohorském zooparku v Chomutově v roce 1996. Akce “Lidé, probuďte se” tehdy proběhla také v rámci oslav Dne Země. Lidé zvonili budíky, aby symbolicky probudili veřejnost k účinné ochraně Země. V roce 1999 zoopark na myšlenku zvonění budíků navázal. Tehdy se už pokusil o světový rekord v počtu najednou zvonících budíků. Rok 2000 přinesl pokračování tradice, překonání původního rekordu a navíc rozšíření zvonění do mnoha evropských zemí. Zvonilo se v Česku, na Slovensku, v Litvě, Rusku, na Ukrajině a v Lotyšsku. Letos se tedy bude zvonit po čtvrté, ale tentokrát na podporu konkrétní kampaně – Bushmeat. Každý, kdo přijde 22. 4. 2001 do své ZOO, může na místě připojit svůj podpis pod citovanou petici. Záleží na nás všech, aby budíky zněly po celé planetě.
BUSHMEAT A DOST?
Problémy, na něž upozorňuje Bush-meat, jsou závažné. Ohrožují přírodu na kontinentě, který je pro většinu lidí symbolem neporušené divočiny. Ochrana životního prostředí ale nezačíná a nekončí Bushmeatem. Pro mnohé z nás je jednodušší podepsat petici na záchranu divočiny v Africe, než se zamyslet nad neustále vzrůstající spotřebou materiálu, energií a přírodních zdrojů přímo v naší zemi. Nad tím, co se děje s odpadem, který vyhodím, když vynesu svůj koš, a nad desítkami dalších, zdánlivě malých a malicherných věcí.
Vidět v Číně na tržišti zubožená zvířata, která mají záměrně zlámané nohy, aby “klidně” ležela, než si je někdo koupí na svůj stůl, je tristní. Tragické je, když svázané polomrtvé žáby, kraby a raky potkáte i v obchodech čínské čtvrti v San Francisku, tedy v zemi, která se honosí svými zákony, vnucuje světu svou představu fungování společnosti, včetně ochrany přírody. Ještě smutnější je fakt, že pomalu umírajícího kraba uvidíte i na ledové tříšti vedle plátků lososa v mnoha odděleních mořských živočichů různých českých supermarketů!
Asi bychom neměli pro veliké a globální problémy zapomínat na ty malé a nám nejbližší. Protože ty velké vznikají z malých a ty malé z těch úplně titěrných. A ty úplně titěrné můžeme pomáhat řešit i my. Každý den! Způsobů, jak chránit a podporovat, je mnoho a lidí, kteří by se nad nimi měli zamyslet, na šest miliard. Včetně nás samotných.
