Je pátek. Od rána jsme v provizorní karanténě postavené velice důkladně uprostřed rezervace a čekáme na transport. Uprostřed jihoafrické přírody čekáme na české buvoly! Je tu Richard se ženou, jejich zaměstnanci, okolní farmáři a samozřejmě nechybí veterinární dohled. Kontrolujeme stav oplocení, napájení i přípravu krmení. Dlouhým údolím se po jediné přístupové cestě blíží nákladní auto s živým nákladem. Všichni jsou nesmírně vzrušeni.
ČLOVĚK PŘÍRODĚ
Celá odysea začala o mnoho měsíců dříve a navazovala na podobné transporty v minulosti. Královédvorská zoologická zahrada v malé republice uprostřed Evropy je proslulá svou kolekcí afrických kopytníků a každému odborníkovi na celém světě poklesne brada při výčtu jejích odchovů vzácných zvířat. Jenom ve Spojených státech je pár vybraných zahrad zvučných jmen, které dokáží u některých druhů to, co ve Dvoře Králové. Odchovy žiraf, vzácných antilop, jako třeba je kudu malý nebo bongo, ale především nepřekonatelné odchovy u nosorožců je řadí mezi světovou špičku.
Jedním z hlavních úklolů zoologických zahrad je samozřejmě udržení chovuschopných skupin zvířat v zajetí. Pro některé druhy je to dnes již jediná možnost přežití. Avšak snem každého zapáleného pracovníka zoologické zahrady je vrátit alespoň některé druhy zpět do přírody. U nás se například ostravská zoologická zahrada podílela na znovuvysazení rysa na Šumavě. Zoologická zahrada Ohrada v Hluboké nad Vltavou spolupracuje na programu návratu puštíka bělavého do přírody. Podkrušnohorský zoopark v Chomutově v průběhu posledních let vypustil nejen téměř dvě stě vzácných kachen – hoholů severních, ale vracel do přírody také husy divoké, čápy bílé, sovy pálené a další zvířata.
Stejnou aktivitu v podobných programech vyvíjela i královédvorská zahrada. Organizovala vypouštění rysů, tetřevů, čápů a mnoha jiných zástupců naší ohrožené fauny. Ovšem díky zaměření zahrady především na africkou faunu je vše daleko složitější. Pro některá zvířata to při případném navracení do přírody znamená přesuny na tisícikilometrové vzdálenosti.
V minulosti se již do severní Afriky vrátilo stádo přímorožců šavlorohých složené ze zvířat z polských, českých, slovenských a dalších zahrad. Do Jihoafrické republiky odletělo ze Dvora deset antilop koňských a do letošního roku také celkem třiasedmdesát buvolů kaferských. Všechna zvířata jsou určena pro většinou nově vznikající rezervace v místech, kde původní zvířena dávno vymizela.
POHÁDKA O NÁHODĚ
Na podzim loňského roku seděl jeden z majitelů nové přírodní rezervace Sante Sana v letadle jihoafrických aerolinií. Propagační film ukazoval, co všechno je schopna společnost přepravit. Kromě jiného se tak dozvěděl, že s nimi létají i velká zvířata, a viděl buvoly z dřívějších transportů v bednách se znakem ZOO Dvůr Králové nad Labem. Právě buvoly kaferské chtěli získat jako další druh pro obohacení své rezervace. Přivézt tato zvířata z jiných afrických zemí je v podstatě vyloučeno. Jihoafrická veterinární služba se tak brání zavlečení nebezpečných chorob do země a nakažení domácího dobytka. Jedinou možností jsou chovy v zajetí. Těch je ale velmi málo a buvol se tak z hlediska dostupnosti pro další chovy stává jedním z nejvzácnějších zvířat v Jižní Africe.
Proto přeprava buvolů majitele tak zaujala a po značně složitém pátrání se o několik týdnů později ohlásil na návštěvu v Čechách. Pohled do stájí ve Dvoře Králové a informace o dřívějších odchovech mu mírně podlomily nohy. Tady také zjistil, že i dřívější, značně nevýhodná nabídka od západního obchodníka vlastně počítala se zvířaty z těchto chovů. Okamžitě slíbil zajištění letecké přepravy tak, aby zvířata měla při transportu co největší pohodlí. Přivítal také možnost doprovodu zvířat pracovníky zahrady až na místo.
ZOOLOGOVA HOSTINA
Koncem července odletěla do Johannesburgu ředitelka královédvorské ZOO Dr. Dana Holečková se svou zástupkyní Dr. Kristýnou Tomášovou a vzaly s sebou mě jako kolegu z Podkrušnohorského zooparku v Chomutově. První den jsme strávili návštěvou zoologické zahrady v Pretorii. Na další den jsme přijali pozvání do dvou chovných center této zahrady. Jde vlastně také o malé přírodní rezervace se spoustou zajímavých zvířat a speciálními programy. Nejdříve jsme asi dvě stě kilometrů na západ od hlavního města navštívili chovnou stanici pro chov bílých nosorožců. Skupina více než dvaceti kolosů s mláďaty se popásala v rozlehlé buši. Jejich viditelná spokojenost ve mně vymazávala ten podvědomě skličující pocit vyvolávající pokaždé stejnou hamletovskou otázku při pohledu na jedny z nejohroženějších zvířat planety. Stáda impal a antilop skákavých dokreslovala idylku, a až kulisa celulózky na horizontu mě vrátila do skutečnosti dvacátého století. Strávili jsme pak velmi příjemný večer pozorováním nočních zvířat a povídáním nad grilovaným masem. Ráno jsme s kolegou z pretorijské zahrady přejeli do druhého chovného centra na severu. Zážitky z pozorování lesoňů, prasat bradavičnatých, žiraf a dalších živočichů ustoupily do pozadí, když jsme po setmění ve světlech auta viděli kombu a ženetku. To nejdůležitější nás tady čekalo po ránu. Stanice pro chov královských gepardů. Jen velmi málo zahrad na celém světě se může pochlubit, že má tuto vzácnou formu geparda.
CESTA DO BUVOLÍHO RÁJE
Už jsme věděli o pokračujících problémech s transportem buvolů. Odstartovali z Frankfurtu s mnohahodinovým zpožděním a pro špatné počasí přistáli nejprve v Durbanu.
Konečně ve čtvrtek dopoledne dosedá dlouho očekávané letadlo na tu správnou přistávací dráhu. Po poledni jsou všechny bedny přeloženy na nákladní auto a zbývá poslední etapa dlouhá přes sedm set kilometrů. Za městem zvířata vydatně napojíme. Jsou v bednách už čtvrtý den a pojedou ještě celou noc. Loučíme se s nimi a jedeme s Richardem, správcem rezervace, napřed.
Rezervace Sante Sana leží v horách nedaleko národního parku horských zeber. Je to v podstatě kráter o průměru několika kilometrů, jehož okraje jsou více než dva tisíce metrů nad hladinou moře. Ještě nedávno tu bylo jen několik ovčích, pštrosích a podobných farem, které špatným hospodařením udělaly z okolí polopoušť. Současní majitelé rezervace farmy odkoupili a vrátili celé území přírodě. Zbourali staré ploty. Postavili malé přehrady na vodu a snažili se všemožně zastavit erozi a podporovat růst trávy. Kde se vysela tráva nová, nechali naházet osekané větve z trnitých akácií, aby uchránili mladou trávu před zvířaty. Postupně přibývaly antilopy skákavé, impaly, kudu, žirafy, a dokonce i bílí nosorožci. Problém byl, jak získat pro novou rezervaci buvoly. Smůla, která pronásleduje pouť královédvorských buvolů do jejich původní vlasti, pokračuje. Z Graaff–Reinetu vzdáleného asi padesát kilometrů poslali nakladač, který měl složit bedny z auta. Zapadl kousek od nás. Nákladní auto s bednami s buvoly už je tady. Po krátké poradě požádáme správce, aby sehnal víc černochů. Jsou to bušmeni-křováci menšího vzrůstu. S takovou bednou u nás může manipulovat šest lidí, ale tady jich potřebujeme alespoň osm. Náklaďák přirazí k rampě a my ručně bedny posouváme k vypouštěcím vratům. Ještě zkontrolovat, aby se mezi bednami zvířata nedostala zpátky a neunikla mimo ohradu, a pak už jen zvednout šoupací dveře… Cesta skončila. V karanténě si pobudou čtyři týdny a jsou v ráji. V podstatě jim závidíme.
