Malý klášter ve vesnici Stok už oslavám Guru Tsechu dávno nestačí. Gompa byla budována v dobách, kdy se Ladačané na oslavy největšího náboženského svátku scházeli pěšky nebo na oslu. V současnosti míří ke klášteru desítky malých zcela zaplněných autobusů. Lidem ale nepohodlí nevadí. Mniši od nich odeženou zlo a orákula Ladačanům předpoví nejbližší budoucnost…
Klášter lidmi doslova přetéká a odspodu se hrnou další a další. Jak velí tradice, všichni nejprve obcházejí ve směru hodinových ručiček úzkými uličkami centrální část kláštera a donekonečna odříkávají „ó mani padme húm“. Jak se člověk blíží k vnitřnímu nádvoří, zácpa roste a dav stojí na místě. Kdo nepřišel včas, může se dostat pouze do svatyní, z nichž některé bývají pro veřejnost otevřeny jen při oslavách, a předat tam plejádě Buddhů a Bódhisattvů dary – olej do lampiček, vonné tyčinky a větší či menší obnosy peněz. Navzdory přelidněnosti nikdo není nevrlý.
Mniši se začátkem tradičních tanců čam nijak nespěchají, teprve dlouho po desáté se scházejí na vyhrazených místech a pomalu začínají připravovat hudební nástroje. Při několika krátkých tancích představili obecenstvu masky a po dlouhé polední pauze pokračují odpoledne s fádním programem.
A náhle – dva muži v ozdobných pláštích a vysokých čepicích se třemi oky oběhli střed nádvoří a teď běží po úzké římse terasy v prvním patře kláštera přímo před obličeji diváků. Zatímco mniši se ve svých strašidelných maskách rozličných božstev pomalu houpou v tanečních formacích, orákula se střídavě objevují v okně, v místnosti hlavního lamy, vbíhají do svatyně a mezi tančící mnichy, v mžiku se zas objevují na nejvyšší střeše kláštera v nejméně dvaceti metrech. Po samém kraji střechy se pohybují neskutečně rychle a bez jediného zaváhání, mávají šavlemi k nebi a vyrážejí hrůzostrašné hrdelní skřeky. Orákula jsou v transu a kontrolují je, jak věří místní obyvatelé, vyšší síly.
Pro běžné lidi nejsou orákula nebezpečná, v rukou nadpřirozených sil ale mohou spáchat cokoliv. A vše by pak mělo statut božského zákona, božího záměru, se kterým nelze polemizovat, nýbrž pouze domýšlet, co tím chtějí síly nad námi lidem vzkázat. V minulosti se prý nejednou stalo, že orákulu šavle mimovolně vyletěla z ruky a někoho propíchla… Osud? Karma? Trest? Skryté poselství? Cokoliv, ale jistě ne obyčejná náhoda!
Teď orákula vbíhají na prostranství, těsně sledovaná jedním mnichem a několika místními vesničany v tradičních oděvech gončách. Doprovod se snaží běžet před orákuly a vyklízet jim cestu, ale lidé před šavlemi, jimiž orákula při přesunech nekoordinovaně mávají na všechny strany, většinou rychle sami uhýbají. Orákula mají nepřítomný výraz ve tvářích. Klátivě přiskakují ke kamenné podezdívce a ledabyle si brousí šavle o kámen. Pak se v hlubokém záklonu řežou šavlemi přes otevřená ústa. Z koutků jim stékají pramínky krve, temně červené kapky zbarvují čepele i zem. Diváci napětím ani nedutají. Vzduch je prodchnut jakýmsi nábojem. Vypjatou atmosféru prostupují obavy z něčeho nepředvídaného. Orákula, která jsou právě v bezprostředním styku s bohy, lidem brzy zvěstují jejich poselství pro nadcházející rok!
Doprovod čeká, až pominou zběsilé skřeky, a pak se k nim blíží na dosah a jemně jim na chvíli odebere šavli a rukama prosí, aby už s tímto šílenstvím přestala. Orákula se chvíli nepřítomně klátí sem tam, nechají si upravit pomačkaný oděv a připevnit padající čepici a znovu se dávají do tance s mnichy a pak odbíhají do svatyně. Některé části prostranství jsou nyní z obav o bezpečnost diváků, ale i orákulí vyklizeny a zůstali tu jen dva mladíci s dřevěnými soudky s campou. Orákula zase běhají po kraji teras sem tam, vyskakují na malý přístavek a opět dolů, nakonec seběhnou k mladíkům, naberou hrst campy a vyhazují ji do vzduchu. „Kiki soso largjaló! – Nechť bohové zvítězí!“ vykřiknou mezi skřeky a mizí z dohledu diváků.
Všichni najednou vědí, že je pro dnešek konec, a začínají se rozcházet. Atmosféra se v mžiku zcela uvolní, napětí se rozplývá, lidé se na sebe smějí, známí se zdraví a dávají do řeči, jako by pokračovali v dříve započatých hovorech, a všichni míří do svých domovů. Čas, kdy vládnou orákula, pro dnešek skončil.
Druhý den se mnohé opakuje, orákula předvádějí své kaskadérské kousky po střechách, diváky napínají skoky přes rohy říms nebo pouštějí hrůzu při obíhání tanečního nádvoří v bezprostřední blízkosti ustupujícího davu. Ke konci dopoledne vyběhla orákula dokonce z areálu kláštera a s početným doprovodem poklusávajících diváků si to namířila ke starému královskému paláci asi kilometr daleko, snad aby je v tamní svatyni obdarovali i potomci královského rodu. Dary – bílé šály přes krk – dostávala orákula od lidí takto se modlících k bohům za budoucnost svou a celého Ladákhu. Vlastně šátky za nimi nosili jejich strážci a při vhodných příležitostech jim je přehazovali přes hlavu.
Za klášterem mezitím skončily přípravy na tradiční závěrečný rituál, který má podle zdejšího buddhistického učení pomoci odstranit zlo z myslí všech přítomných. Po poledni vyšlo z kláštera procesí v čele s trubači a mnichy s činely, následovanými mnichy s typickými vysokými žlutými čepicemi, které jsou znakem buddhistické školy Gelupa. Lamové se rozestavili do půlkruhu a recitovali příslušné posvátné texty. Dostavila se i obě orákula a deset mužů pokleklo, sklonili se úplně k zemi a zcela vydáni na milost a nemilost jejich nepříčetných vnitřních sil od nich přijali jakousi formu požehnání – orákula jim přejela šavlemi jen kousek nad hlavou.
V klášteře pak orákula přivedli k normálnímu vědomí, aby se mohla účastnit posledního obřadu. Oba muži, jeden docela mladý a hubený, druhý lehce přitloustlý, stáli už zcela zkrotlí bez hnutí na konci řady mnichů a klidně přihlíželi dění. Nikoho si už nevšímali a nikdo si více nevšímal jich. Hlavní lama dočetl verše, přes hranici vystřelil z luku šíp, kterým zaháněl poslední možné přítomné zlo, a jeho pomocníci zlo určené ke zničení, které během slavnosti koncentrací svých myšlenek a silou modliteb soustředili do rituálního objektu tormy, vhodili do ohně. Lidé se začali rozcházet a odcházeli šťastně. Bohové prý jejich prosby vyslyšeli a vzkazují, že budou nad lidmi držet ochrannou ruku i nadcházející rok.
