Tomu, aby se neopakovaly tragické ekologické případy z jiných částí planety, pomáhá už druhý rok projekt českých lesníků “GIS pro Kamčatku”. Na bázi moderní počítačové technologie vzniká ucelený informační systém o kamčatské přírodě, aby bylo možno podniknout účinné kroky k její záchraně…
 … |
Letíme z Aljašky na Kamčatku. Jsme už dva dny na cestě, nevyspalí, unavení. Přesto vyhlížíme z kulatých okének: nejdřív vzdalující se aljašský Mt. Mc Kinley, potom kamčatské sopky, které by se měly brzy ukázat za Beringovým mořem. Přelétáme datovou hranici. Najednou je o den víc a pod Čukotským poloostrovem sledujeme pevninu na Anadyru. Krajina bez stromů, voda a zase voda, bažiny, jezera, řeky…
Nad Kamčatkou je však zataženo. Cyklon se svou oblačností všechno zakrývá. Jen dýmající vrcholek sopky Ključevskaja, nejvyššího asijského vulkánu, potvrzuje blížící se závěr cesty. Přistáváme na mezinárodním letišti Elizovo u Petropavlovska-Kamčatského.
Divný pocit! Za dob, kdy jsme byli s touto zemí svázáni mnohem víc, než bylo mnohým libo, bychom sem nesměli…
Měníme tvrdou měnu za měkčí a vyhlížíme hostitele. Proti původnímu plánu se jím stal Genadij, šéf kamčatské lesnické výzkumné stanice. Ubytoval nás v prostorách své kanceláře v chátrajícím panelovém bytě. Už na první pohled tušíme, že lesnický výzkum nemá dnes v Rusku ustláno na růžích. Karimatky a spacáky putují z batohů. Ukládáme se na podlahu, obklopeni regály s unikátní lesnickou literaturou. Jedinečná sbírka na Dálném východě Ruska!
Krajinu tajgy, tundry a vulkánů, odepřenou donedávna samotným Rusům a vojensky přísně střeženou, dnes může navštívit kdokoliv. Změna geopolitických podmínek přeje rozvoji turistického ruchu a podnikatelských aktivit. Hrozí ale, že tento boom a honba za rychlým ziskem zlikvidují na Kamčatce všechno dosud nedotčené – krásnou, ale křehkou přírodu, unikátní ekosystémy. Proto je nutné důkladně poznat kamčatskou divočinu s tisíci hektary bažin, stovkami divokých vodních toků, nedohlednými poli sopečného popela, ztuhlé lávy, a nad tím vším i miliardami komárů ztrpčujících život teplokrevným živočichům. Horké gejzíry, bahenní sopky, vývěry horké páry, teplé prameny a jezera – vše v nádherných barvách vysráženého gejzíritu.
Snad až v neděli budeme moci předvést náš vylepšený počítačový program TopoL a na něm výsledky loňské návštěvy. Jde o komplexní zpracování tří vybraných lokalit. Jedné v ochranných lesích, jedné v hospodářských a jedné v Kronocké biosférické rezervaci.
Vyrážíme na Centralnyj rynok, kde jsou k dostání vytoužení lososi, čerství a uzení. Celkem levně se tu pořídí vysněná kombinace kaviáru se šampaňským. Je jasné, co bude k večeři…
Na nedělní odpoledne nám náš hostitel připravil schůzku s lidmi od počítačů. Rusy velmi zajímá aplikace na operativní vyhodnocení stavu lesních porostů tak, aby rychle věděli, kde les je a kde není. Pro nás věc neslýchaná, na Kamčatce běžná! Obrovské prostory, nekontrolovatelné odlesňování, špatná hospodářská evidence. Jak ze začarovaného kruhu, když nejsou peníze a na některých úrovních řízení ani moc chuti? A přitom nepůjde jen o peníze, ale i o dostatek kvalifikovaných lidí! To je dneska na Kamčatce problém. Spousta jich odešla do zahraničí, jiní se po ztrátě platového zvýhodnění, které Kamčatka požívala, vrátili do evropské části Ruska nebo pracují pro cizí firmy.
První kamčatský víkend zakončujeme příjemnou koupelí v radonových lázních. V okolí Petropavlovska-Kamčatského je jich víc, s vodou příjemně teplou a s obsahem léčivých prvků. Ryze přírodní termální koupel nás však čeká teprve v kamčatské divočině.
KRONOCKÝ ZAPOVĚDNIK
Před odletem do největší biosférické rezervace Ruska, Kronockého zapovědniku, musíme prožít ve městě ještě pár dnů. Od vedení správy rezervace jsme se bohužel dočkali jen nezbytného zajištění letu do terénu. Všechno ostatní nám z vlastní iniciativy sdělil zoolog Nikanorov, který výzkumu zvěře v přírodní rezervaci věnoval už třiadvacet let. Díky němu se dozvídáme, kudy jít, kde přespávat, jak se zorientovat v pustině, když přijde mlha od oceánu, kde je největší koncentrace medvědů. Půjdeme sami – průvodce svou účast odřekl. Na třítýdenní cestu nám tak zůstává jen plamenomet s prošlou zárukou k plašení medvědů. Čeká nás asi 300 kilometrů cesty pustou tajgou a tundrou, bažinami i horskými pustinami. Během pochodu musíme zpřesnit lesnickou mapu a zaměřit body pro transformaci leteckých a kosmických snímků. K tomu slouží přístroj GPS (globální polohovací systém) firmy Silva. GPS technologie umožňuje přesné zaměření polohy pomocí satelitů. Jakmile najdeme cokoli unikátního, zaměříme přesnou polohu lokality, pořídíme fotografickou, zvukovou či video dokumentaci a to všechno zpracujeme v TopoLu.
Zásoby potravin doplníme v Dolině gejzírů, kam nám je dopraví vrtulník. Kromě proviantu neseme věci pro práci v terénu, přístroj GPS, mapy, letecké snímky, fotografickou a filmovou techniku a nezbytné vybavení pro přežití v divočině. Po několikeré selekci to vychází na 30 kg na muže.
KOMÁŘI A LOSOSI
Dne 16. srpna v podvečer nás vrtulník vysazuje u dřevěného domečku na břehu Kronockého jezera. Zůstáváme sami tři, obklopeni bažinami, pustou tundrou a špičatými vulkány. Okamžitě se seznamujeme s vládcem oblasti – komárem – který je naším společníkem téměř všude a téměř nepřetržitě. Jak nám prorokoval zoolog Nikanorov: “Listveničnaja, eto samoje komarnoje město v zapovědnike!” Opravdu to bylo místo nejkomárovatější…
Ráno zavčas vyrážíme do uplakané a promočené tundry. Musíme co nejrychleji z dosahu pobřežní údolní bažiny, chceme najít nějakou stezku zvěře po úbočí horského masivu. Máme speciální mapu ruské armády v měřítku 1:100 000 a s pomocí družicového navigačního přístroje GPS měříme body, které lze lokalizovat v mapě či na leteckém snímku. Ten je ale bohužel dvacet let starý a za tu dobu se tu přece jen leccos změnilo. Věnujeme se lesnickému popisu a typologii, které tu říkají geobotanika.
Cestou se Richard snaží na malou udičku chytit něco k večeři. V řece táhne červený losos – něrka a žije tu i chutná pstruhovitá ryba galec. Pár kousků se na třpytku daří chytit, a tak máme poprvé čerstvou rybu z vlastního zdroje.
V kamčatských řekách táhne šest druhů pacifických lososů. Tah začíná v květnu a trvá až do konce října. Nejdřív “jde” čavyča – královský losos. Je z pacifických lososů největší. Dosahuje délky až 150 cm a váhy přes 60 kg. Po něm něrka – červený losos, měnící v reprodukční fázi barvu na zářivě rudou. V květnu a červnu táhne sima a od července do října postupně kižuč – coho losos, keta – stříbrný losos a gorbuša – růžový nebo také psí losos. Jeho masem krmívali své psy Eskymáci a lovci.
Losos, kdysi tak hojný i v našich řekách, má zvláštní způsob života. Rodí se v řekách, ale většinu svých let prožije ve slané vodě oceánu. Podle druhu se pak ve věku 1,5-7 let vrací vytřít do řek, kde skončí svůj životní cyklus. Krátce po vytření ryby umírají a jejich maso se vrací přírodě. Do jara nezůstane po tisících mrtvých rybích těl ani stopa. Postarají se o ně lišky, rosomáci, vlci, kuny, medvědi i masožraví ptáci. Za zmínku stojí, že biologické procesy probíhající v rybě v době tření znemožňují od určitého okamžiku konzumaci rybího masa. Stává se nepoživatelné, má nevalnou chuť a blátivou konzistenci. Ale ryba na tahu a v plné síle je vynikající. Její maso se udí, nakládá a suší. Na Kamčatce se však losos loví hlavně pro kaviár – jikry, které pokládá celý svět za delikatesu. Na místním tržišti přijde kilo pochoutky v přepočtu na 1000 korun, u nás doma na 4500. Často se stává, že při velkém tahu kapacity zpracovatelů nestačí a ryby se po vyjmutí jiker zahazují buď hned na moři, nebo zaorávají na pevnině. Na nepříliš vzdálené Aljašce se prý naopak zpracovává jen maso z lososa, a ne kaviár.
ÚDOLÍ SMRTI A DOLINA GEJZÍRŮ
Obcházíme sopku Dugu. Orientace v husté mlze není právě snadná. Sedlem často stoupá vlhký vzduch od Pacifiku a zde, ve výšce kolem 800 m, kondenzuje v hustou mlhu. Volíme přímou cestu přes Údolí smrti do Doliny gejzírů. Čekají nás tam nejen zásoby, ale i pár dní odpočinku.
Údolí smrti je několik strží s pemzovými svahy pod masivem vulkánu Kichpinič. Pramení tu říčka Gejzernaja, vytvářející o něco dál světoznámý kaňon – Dolinu gejzírů. V Údolí smrti vyvěrá ze země oxid uhličitý a sirné plyny. Sloučeniny síry jsou cítit v širokém okolí. Za bezvětří a příznivého počasí se plyny hromadí u dna doliny a zabíjejí savce i ptáky. Našli tu prý i několik mrtvých hnědých medvědů. Traverz údolím radši urychlujeme. Možná i proto při přebrodění řeky málem přicházím o nohu i o fotoaparát. Noha okamžitě otéká a zlobí pak až do konce pochodu, kdežto zrcadlovka Nikon neuvěřitelný náraz o skálu vydržela a fotí dál.
Pokud je Kamčatka “perlou Dálného východu” a Kronocká rezervace “perlou Kamčatky”, je Dolina gejzírů bezesporu “perlou zapovědniku”. V úseku asi 5 km protéká Gejzernaja kaňonem z pemzových skal a hlinitých erodovaných stěn. U jejich pat vyvěrají páry a plyny – pulzující gejzíry – nejzajímavější hydrotermální projev v přírodě. Díky teplé termální vodě má řeka Šumnaja na soutoku s Gejzernou teplotu 28-30 stupňů. Z několika desítek gejzírů a grifónů je největší Velikán. Z hrdla hlubokého tři metry se každé čtyři hodiny a dvacet minut zvedá sloup vařící vody. Gejzír je vysoký pětatřicet metrů a oblak páry stoupá až do výšky dvě stě padesát metrů! Okolí gejzíru je zbarveno nejen usazenými minerály, ale hlavně pestrými termofilními řasami.
Do doliny člověk pronikl poprvé až v roce 1941, kdy byl náhodou v úzké soutěsce od řeky Šumnaja spatřen chrlící gejzír Pervenec. K nejkrásnějším místům doliny patří gejzíritová stěna Vitráž či Malachitovyj grot, nádherně zeleně zbarvené závěsy gejzíritu se syčícími a kouřícími otvory.
Dolina gejzírů má své specifické mikroklima. V době, kdy je v okolí sníh a mráz, tu začíná rašit tráva. Za časného jara zde lze spatřit i několik desítek medvědů spásajících první jarní vitaminy. Unikátnost místa vábí turisty, kteří se sem dostanou i přes přísnou ochranu okolního zapovědniku vrtulníkem. Vesměs jde o soukromé aktivity a tato komerční turistika funguje naprosto živelně, bez jakékoli kontroly či ekologického zařízení.
Setkáváme se s výpravou korejských filmařů, kteří připravují dokument o kamčatské přírodě. Něco jako my, jen s nesrovnatelným vybavením. Korejci se přemísťují pouze vrtulníkem a na čtyři filmaře připadá čtyřčlenný podpůrný tým – úplný servis ruské soukromé společnosti. Tlumočník, lovec se zbraněmi, psem a americkými spreji proti medvědům, průvodce a kuchař…
Kamčatský hnědý medvěd je společně s medvědem kodjakem z Aljašky největší suchozemskou šelmou. Jen na území Kronockého zapovědniku jich žije asi 500. Jsou obezřetní a plaší a na člověka zaútočí jen tehdy, jsou-li podráždění. V době tahu lososů se stahují do údolí řek a potoků, kde se živí rybím masem. Obrovitý pobřežní medvěd z ostrova Kodiak míval prý 800-900 kg. Tito kapitální jedinci však byli na Aljašce vystříleni a honba za trofejemi snížila věkový i váhový průměr. Největší hnědí medvědi žijí teď tedy údajně v chráněných územích Kamčatky.
JEŠTĚ JEDEN HORKÝ UNIKÁT
Před několika sty tisíci lety vybuchl v takzvané uzonské depresi stratovulkán Uzon. Několik následných výbuchů ho zcela zničilo a na jeho místě vznikl obrovský kráter produkující lávu s kyselým magmatem. Na místě tektonických zlomů a depresí se vytvořily postvulkanické struktury s charakteristickými projevy: termální teplé prameny, vývěry horkých par – fumaroly, bahenní sopky, pulzující bahenní kotle a horká jezera. Kaldera Uzon se vyvinula asi před 40 tisíci lety a teplota vody tu dosahuje téměř stovky.
Celá oblast vyniká nádhernou barevností a krajinnou pestrostí. Na podzim se okolní tundra probarvuje, keříčky vlochyně jsou obsypané plody.
Ráno balíme a stoupáme do horského sedla, které je poslední překážkou mezi námi a Tichým oceánem. Tady, ve výšce asi 1000 metrů, už je podzim. Rudé borůvčí, občas svítivě žlutá zakrslá vrba, rododendrony s plody. Měníme baterie v GPS, zaměřujeme polohu. A teď už jen dolů a dolů. Klečovitá olše přechází níž do porostu břízy kamenné, která tvoří 60 procent kamčatských lesů a nese název podle šedé kůry, tvrdého dřeva a kamenitého terénu, na němž je schopna růst. Její svérázná křivolakost zatím nepřitáhla pozornost obchodníků s dřevem…
Závěrečnou lahůdkou je pro nás vycházka k lososímu trdlišti v jezírku na řece Semjačik. Za nádherného počasí pozorujeme lososí páry, kterým se pomalu naplňuje osud, tak jak tomu bylo po celá tisíciletí. Voda je neskutečně čistá, hladina klidná. Dál po proudu už leží desítky mrtvých těl ryb, jež splnily svou reprodukční úlohu a stávají se součástí koloběhu živin v kamčatské přírodě. Ještě nám zůstává na očích nezapomenutelné panorama pobřežních sopek s 80 kilometrů vzdálenou sopkou Kronockaja. Velmi, velmi dlouho ji vidíme z vrtulníku, který nás odnáší do Petropavlovska-Kamčatského, zpátky k civilizaci.
ČESKÝ NÁROD PRO KAMČATKU
Po přijetí naší země do Organizace pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (OECD) jsme uspěli s kooperačním projektem “Geografický informační systém pro Kamčatku”, těžícím ze znalosti tamního prostředí a do velké míry i z osobních kontaktů. V roce 1996 se uskutečnila jeho první část. Už počátkem devadesátých let přivezla expedice z Kamčatky sadbový materiál, u kterého se v našich podmínkách zkoumá přirozená odolnost vůči sloučeninám síry, které se na Kamčatce vyskytují přirozeně. Pak se narodil souborný projekt “Forest revita”. Má přenést to dobré a pro tamní podmínky vhodné z našeho lesnictví na Dálný ruský východ. Využití našeho systému (GIS) TopoL na Kamčatce je jedním z kamínků mozaiky projektu “Forerst revita”. GIS je moderní počítačová technologie, kde jsou informace přímo svázány s příslušným místem na Zemi, resp. s digitální podobou mapy přímo v počítači. Podstatou projektu je seznámení tamních pracovníků ochrany přírody a lesního hospodářství s technologií GIS a s programy TopoL, Orbis a Mapper, pomocí nichž v ČR řešíme lesní hospodářské plány, a odzkoušení systému v konkrétním prostředí Kamčatky.
Místní odborníci výsledky naší práce akceptují. Letos proběhne jejich zaškolování, a budou-li peníze, má pokračovat spolupráce na dalším vývoji softwaru. Nepůjde jen o zpracování lesních hospodářských plánů, ale o celý systém ochrany přírody a informací o ní. Ochrana přírody je v nových společensko-politických podmínkách postavena před zcela novou situaci. Otevření se světu po roce 1990 přináší rizika. Unikátní přírodní ekosystémy se na Kamčatce zachovaly – kromě hospodářsky využitelných lesů – díky dřívější umělé politické izolaci. Teď, kdy je Kamčatka vděčná za každý dolar, hrozí nebezpečí exploatace zdejších bohatých přírodních zdrojů – lesů, nerostného a geotermálního bohatství, zvěře i ryb. Ostatně prvně jmenovaný zdroj je značně vydrancován už nyní. A stejně nebezpečný je i nekontrolovaný turistický ruch. V první řadě jde tedy o bezprostřední pomoc při uchránění jedinečnosti zdejší přírody a zachování vzácného genofondu příštím generacím. Česká strana (Evropa) by se při tom mohla zapojit do dalších ekologických aktivit, jako je například výstavba čističek odpadních vod. Podcenit nelze ani aspekt politický: angažování Ruska do globální spolupráce snižuje riziko nepřátelství a případných konfliktů ze strany této dosud nestabilní země.
Kamčatské lesy pokrývají 33 procent plochy poloostrova. Většina jich je opravdu neprostupných a plní z lidského pohledu ochrannou funkci – chrání půdu před erozí. Nejčastějšími dřevinami těchto ochranných lesů jsou bříza kamenná, klečovité formy olše a limby. Jen 6 procent rozlohy Kamčatky tvoří lesy hospodářsky využitelné a v nich kraluje modřín kurilský-kamčatský doplněný smrkem ajanským. V raných porostních stadiích se tu vyskytuje i druh břízy podobný naší bříze bělokoré, různé vrby a osika. Zhruba v šedesáti letech “plevelné” dřeviny z porostů ustupují a jsou nahrazeny modřínem, někdy s příměsí smrku. Protože však dolina Kamčatky, kde se tyto lesy vyskytují, je narozdíl od mnoha dalších oblastí poloostrova dobře dostupná, 70 procent těchto lesů je dnes vytěženo a většina vytěžených ploch je ponechána svému osudu. Aby bylo možno něco chránit, je třeba mít k dispozici co nejbohatší informační materiál. Cesta vede jen přes počítačovou techniku, letecké a kosmické snímky a využití takových možností, které skýtá například náš ryze český, původně pro potřeby lesníků vyvinutý program TopoL. Proto je nutné všechny získané informace převést do počítačové řeči, do digitální podoby a pak s nimi lze neomezeně manipulovat. Bylo by vynikající, kdyby prvotní digitální zpracování vyhlášených kamčatských lokalit využilo právě českého programu.
