Category: 2004 / 11

Cesta do pravěku není tak úplně nemožná, jak by se mohlo zdát. Stačí navštívit národní park Conguillío v Chile, a člověk se rázem ocitne v druhohorách. Alespoň pokud jde o ráz krajiny. Zdejší terén vyhovuje odborným znalostem a úsudkům o ekosystémech a etologii živočišných druhů té doby natolik, že se tu natáčel i úspěšný britský populárně-naučný televizní seriál Putování s dinosaury z doby před 220-65 miliony let.

Oblast se nalézá asi 70 km východně od Temuca, administrativního centra chilského regionu IX, a vyznačuje se jedněmi z nejzachovalejších araucariových lesů v rámci jejich přirozeného výskytu, čedičovými poli bez travního porostu (zástupci trav před 200 miliony let ještě neexistovali, ale araucarie už ano), minimální přítomností civilizace a zvýšenou sopečnou činností. Sopka Llaima, druhá nejaktivnější na jihoamerickém kontinentě, pokrývá dobrou polovinu parku lávovými poli a v mimoerupční době alespoň vydechuje směsi plynů zabarvené do žluta či rezava. Přístup sem je jen jednou zoufale prašnou cestou, udržovanou příležitostně ve sjízdném stavu rypadlem, která v průběhu let mění trasu podle lávových výronů.

NA DATLÍ STEZCE
Mezi nejpůsobivější trasy celého parku patří Sendero Los Carpinteros, stezka datlů. Při jejím absolvování si uděláte dobrou představu o zajímavostech centrálního údolí, rozdělujícího celé 60 832 hektarů velké území na lávou pokryté plochy kolem sopky na jihozápadě a pohoří Sierra Nevada na severovýchodě. V plochém údolí jsou tři jezera, stezka vede mezi dvěma z nich a za svůj název vděčí početným zástupcům datlovitých, kteří buší do staletých stromů sklánějících se nad ní.
Stezka začíná u parkoviště na konci malé písčité pláže několikahektarového jezera, jež je podstatně mladší než většina stromů kolem. Captrén vzniklo r. 1957, kdy stejnojmennou řeku přehradil jeden z lávových proudů Llaimy. I po čtyřiceti pěti letech dosud z vody ční bílé odumřelé kmeny buků coigue (Nothofagus dombeyi), které uhynuly při stoupající hladině.
Jezero je mělké a teplé, jak se voda prohřívá od tmavého čedičového dna, a vyznačuje se dlouhou pobřežní čárou, jak zabíhá do postranních roklí. Tyto výběžky jsou zanesené náplavami a zarostlé vegetací, a tak vytvářejí příhodné místo pro hnízdění několika druhům kachen.
Datlí stezka vstoupí do letitého porostu čtyřicetimetrových jižních buků coigue a vy okamžitě pocítíte změnu klimatu – po výhni lávových plání na vás dýchne relativní chlad a vlhko lesa, kde je v letním období běžná teplota 22-23 °C. STROM Z TŘETÍHO STOLETÍ
Sendero Los Carpinteros představuje původní lesní porost tak, jak se po staletí vyvíjel ve stínu hrozící sopky. Hlavními lákadly relativně nedotčeného ekosystému jsou obrovité pokřivené buky a stejně vysoké blahočety chilské (Araucaria araucana), rostoucí vždy zpříma. Některé z nejstarších jedinců míjíte v těsné blízkosti – po dvou třetinách cesty obcházíte araucarii Madre, matku araucarii, jednu z nejmohutnějších, jejíž věk se odhaduje na 1800 let. Její kmen má v průměru tři metry.
Úsek lesa kolem stezky obsahuje množství působivých a letitých velikánů už proto, že je zde přijatelně vlhko a ploché údolí skryté za blízkým pohořím Sierra Nevada není tolik vystaveno častým silným větrům, jež v oblasti vanou bez ohledu na roční období. Les sám je vhodnou ochranou pra-pra-stařešinům, a tak zdaleka největší hrozbu představuje opodál dýmající Llaima, jejíž lávové proudy ponechávají pouze tu a tam ostrůvky zeleně, často jen o několika stromech vzdálených i mnoho set metrů jeden od druhého.

Pin It on Pinterest