Chameleoni jsou jedním z nejbizarnějších výtvorů přírody. Veřejnosti jsou známi hlavně díky své schopnosti měnit zbarvení. “Je jako chameleon, chová se jako chameleon,” říká se o člověku, který prudce mění svoji náladu a názory. Jak je to ale s chameleony doopravdy? Ať vypadají chameleoni sebezvláštněji, nic na jejich těle není samoúčelné. Jsou skvěle přizpůsobeni svému stylu života. Nejnápadnější a nejznámější je u nich schopnost fyziologicky měnit barvu.
UMĚNÍ BARVOMĚNY
Není pravda, že chameleon změní barvu podle jakéhokoli podkladu, na němž se právě nachází. Každý druh má svou vlastní škálu a vzory, v jejichž rámci může odstíny a barvy měnit. Některé druhy na sobě nosí širokou paletu barev od žluté, přes oranžovou a zelenou, až po modrou. Jiné se mohou přebarvovat pouze v rámci různých odstínů zelené nebo jen šedé a hnědé. Řada druhů má na těle složité “kobercové” vzory. Pestřeji a výrazněji bývají obvykle zbarveni samci.
Důvodů pro změnu barvy je několik. Základním je potřeba maskování se proti dravcům, například hadům a drobným šelmám. Chameleoni jsou oproti jiným ještěrům velmi pomalí a jejich útěkové možnosti jsou omezené. Zbarvení a vzorování tedy převážně odpovídá prostředí, ve kterém žijí. Jinou barevnou škálu mají druhy žijící v bujné tropické vegetaci, jinou druhy obývající buš nebo suchá křoviska. Odlišnosti ve zbarvení jsou i v rámci jednoho druhu, pokud se jednotlivé populace vyskytují v rozdílných biotopech.
Dalším důvodem ke změně barvy je psychický stav zvířete. Chameleon při podráždění prudce zvýrazní vzorování a je najednou nápadnější. Svoji zlobu ještě zdůrazňuje nafukováním tlamy či zplošťováním těla, otevíráním tlamy a syčením. Ve stresu nebo špatné kondici naopak barvy vyblednou.
Důležitou funkci má barvoměna v pohlavním životě a rozmnožování. Změnou barvy dává samice najevo samci svou připravenost k páření a vzrušený samec jí stejným způsobem odpovídá. Březí samice se pak “převleče” do jiných barev, typických pro březost.
VÝJIMEČNÉ SCHOPNOSTI
Životu jsou přizpůsobeni i tvarem těla a funkcí nohou a ocasu. Vždy dva a tři prsty jsou srostlé a tvoří jakési kleště, jimiž chameleon pevně svírá větev, na níž stojí. Chápavou funkci má i silný, v klidu do spirály stočený ocas. Dalším zázračným ogánem chameleonů jsou jejich oči. Víčka jsou téměř srostlá do tvaru plochého kužele, na jehož vrcholu je jen malý otvor pro zornici. Oči se mohou hýbat nezávisle na sobě všemi směry. Chameleon se tak jako jediný obratlovec může zároveň dívat jedním okem dopředu a druhým dozadu.
Orgánem skoro stejně pověstným jako barvoměna je jazyk chameleonů. V klidu je zatažený pod spodní patro tlamy. Jakmile se však zvíře svou charakteristickou pomalou chůzí přiblíží ke kořisti “na dostřel”, pootevře tlamu, jazyk se ve zlomku vteřiny vymrští až téměř na délku chameleonova těla a svým rozšířeným a lehce lepivým koncem uchopí kořist. Bylo změřeno, že při “výstřelu” dosahuje jazyk rychlosti až 21 km/hod. Už nižší rychlostí jej chameleon zatáhne, a pak už jen slastně přežvykuje. Přesnost a úspěšnost tohoto zvláštního nástroje je obdivuhodná.
Bizarnost některých druhů chameleonů zvyšují i hřebeny špičatých šupin na hřbetě, vysoké přilby na hlavě a rohaté či rozvětvené výrůstky na čenichu. Přesný účel některých výrůstků ještě neznáme. Víme jen, že výrazné “rohy” slouží samcům ke vzájemným soubojům nebo k imponování samici.
Většina chameleonů klade vejce, kterých bývá i několik desítek. Jen některé druhy jsou vejcoživorodé, což vlastně znamená, že samice si zárodky ponechá v těle až do doby líhnutí.
Pro svůj vzhled a způsob života jsou v posledních letech chameleoni vyhledávanými chovanci v teráriích. Chov většiny druhů je však dodnes problematický. Jednou z mála výjimek je chameleon jemenský, kterého se podařilo chovatelům rozmnožit natolik, že se dnes často objevuje v nabídce prodejen se zvířaty.
OHROŽENÍ CHAMELEONI
Největším nebezpečím pro chameleony není odchyt pro účely chovu, ale ničení jejich přirozeného prostředí. Nejkritičtější situace je právě na Madagaskaru, kde pokračuje kácení a vypalování původních lesů tempem doslova šíleným. Je spočítáno, že pokud se bude takto pokračovat, již za dvě desítky let tu původní lesy nenávratně zmizí · a s nimi i velká část unikátního druhového bohatství rostlin a živočichů, včetně chameleonů.
Kriticky ohrožená je i většina evropských populací chameleona obecného. Pro jejich zbytky na posledních nalezištích jsou nebezpečné zejména každoroční požáry porostů. Pomalý chameleon má před ohněm pramalou šanci. Proto se v posledních letech například ve Španělsku vysazují na vhodná chráněná místa na jižním pobřeží Andalusie chameleoni odchovaní v lidské péči, hlavně z úspěšného chovu barcelonské zoo.
CHAMELEONOVITÍ
Chameleoni jsou velice starobylou skupinou ještěrů, která pochází z východní Afriky. Systematicky se dnes dělí na dvě skupiny: pravé chameleony (Chamaeleonidae) a drobné brokesie (Brookesiinae). Rozlišováno je přes 130 druhů. Všechny žijí jen ve Starém světě, zejména v Africe a na Madagaskaru, výjimku tvoří jen keňský druh Chamaeleo jacksonii, který byl člověkem vysazen na Havajských ostrovech.
Obývají nížiny, hory kolem 4500 m n. m., pouště, křovinaté savany i mlžné a deštné lesy. Jsou přizpůsobeni zejména životu na stromech, jen některé druhy žijí v trávě či ve spadaném listí. Největší chameleon, madagaskarský druh Furcifer outstaleti dorůstá délky až 70 centimetrů. Naproti tomu nejmenší brokesie, též madagaskarská Brookesia minima, je opravdovým trpaslíkem v živočišné říši · dospělá měří maximálně 33 milimetrů.
