Text a foto Kamil Souček
V čínské historii existovalo více klášterů jménem Šaolin. Dokonce i jiné asijské státy měly nebo mají klášter podobného názvu. Ten pravý Šaolin se však podle současných čínských autorit na bojové umění nachází na úpatí hory Shaoshi v provincii Che-nan, přibližně osm set kilometrů jihozápadně od hlavního města Pekingu.
Podle dochovaných dokumentů byl původní chrám Šaolin postaven v roce 495 n. l. na objednávku císaře Xiaowena z dynastie Wei. Chrám byl vybudován pro indického buddhistického kněze Batua pro účely kázaní a bohoslužeb. Batuo byl prý prvním buddhistickým mnichem v čínských dějinách, který přišel do Číny jako kazatel, přezdívaný „Šťastný Buddha“. Jiná verze však říká, že klášter vznikl již za dynastie Západní Chan (206 před n. l.–24 n. l.) a za dynastie Wei byl pouze opraven a rozšířen. Současná sláva kláštera začala příchodem indického buddhistického mnicha Bodhidharmy, který mnichům ze Šaolinu předal tělesná cvičení, ze kterých se vyvinulo kung-fu. Nejstarší důkaz účasti šaolinů v boji nese deska z roku 728, která dokládá dvě události: obranu kláštera před bandity z roku 610 a účast v bitvě Hulao z roku 621. Během vlády dynastie Čching se mnoho buddhistických mnichů angažovalo v politice a v boji za svržení dynastie samotné. Za odvetu byl hlavní šaolinský klášter napaden a vypálen čchingskými vojáky. Největší katastrofou však bylo jeho vypálení v období lokálních válek v roce 1928. Požáru padla za oběť většina historických záznamů a klasické literatury. Ani Maova kulturní revoluce v roce 1966 šaolinský chrám nevynechala. Mniši, kteří byli v klášteře, když ho červená armáda napadla, byli bičováni a hnáni průvodem hanby. K rozkvětu došlo až po roce 1979, kdy začala Čína uplatňovat reformní politiku a začala se otevírat světu. Začala se tak i obnova kláštera Šaolin. Vláda ustanovila speciální výzkumný tým, který se zabýval studiem různých forem šaolinského kung-fu a dalších čínských bojových stylů. Předmětem výzkumu bylo i léčitelství pomocí akupunktury a znalost léčivých rostlin. Šaolinský revival se začal psát na počátku 80. let 20. století. Na úspěch filmů s Bruce Leem navázal film z hongkongské produkce Šaolinský chrám. Film líčí třináct set let starou legendu o třinácti mniších, kteří se díky Bodhidharmově filosofii zachrání před vládou prince z dynastie Tang. Svými heroickými bojovými scénami i přes zjevně nízkorozpočtový statut si došel pro pasování na kultovní i na Západě. Od té doby se do Šaolinu začaly hrnout miliony turistů a tisíce východních i západních aspirantů na hvězdy kung-fu. V minulosti mnoho lidí zkusilo vydělat na Šaolinu postavením svých vlastních škol na hoře Song. Nicméně tento způsob výdělku čínská vláda nepřipustila, proto mnoho škol skončilo v okolních městech. Zatímco před třiceti lety byl samotný klášter v údolí Songshan jedinou známkou civilizace, dnes jej obklopuje komplex pro exhibiční vystoupení, parkoviště a mraky „turistických“ stánků. Chrám je doslova obklíčen městečkem hemžícím se „mobilními“ stánkaři s jídlem, dodavateli všemožných propriet bojového umění a obchodníky, kteří mají nad krámky anglické nápisy typu Enlightened Monk Clothing Co. (Oděvnictví u osvíceného mnicha). Před branami kláštera stojí nepočítané množství škol bojového umění, které se ucházejí o peníze několika tisíc studentů, včetně cizinců disponujících dolary. Cena za měsíční pobyt, trénink a stravu začíná na 200 USD. Rozhodně se nedoporučuje zůstávat v první škole, na kterou narazíte. A zapomeňte také na to, že budete studovat kung-fu v historickém objektu Šaolinu. Lákat nečínské, především západní studenty do Šaolinu ale pořád není tak důležité, jako lukrativní výjezdy šaolinských mnichů na Západ. Šaolinská exhibiční turné dokážou vydělat tolik, že samotná vláda miliardové Číny nemohla stát stranou. Za posledních deset let zbrázdil putovní šaolinský spektákl celý svět křížem krážem a plní pokladnu jak svou, tak státní. Mniši dnes udivují veřejnost až cirkusovým vystoupením na několika místech zároveň a mysticky znějící jméno Šaolin tak proměnili na obchodní značku a zboží.
