Prakticky uprostřed kapkovitého ostrova Srí Lanka se na osamocené vysoké skále rozhodl zbudovat své sídlo král. Před patnácti stoletími pokryl její horní část vznosný palác Sigiriya a stal se nedobytnou pevností, ze které mohl panovník vládnout celé zemi. Doba byla ale značně nestálá. Srí Lanka byla neustále dobývána a osvobozována, takže ani Sigiriya v celé své slávě nepřežila déle než pouhých osmnáct let.
Sigiriya vznikla spojením dvou slov – sinha, což znamená lev, a giriya, tedy tlama. Návštěvníci se na vrchol skály mohli od samého počátku dostat jen jedinou cestou, procházející obrovskou lví hlavou. Dnes bohužel zbyly jen rozložité lví tlapy, hlava nevydržela staletí válečných vřav a bojů. Skála byla mezi domorodci známa od pradávných časů. Asi jako první na ní na počátku našeho věku sídlili buddhističtí mniši. V poslední čtvrtině pátého století si skálu vybral poněkud šílený génius král Kasyapa, který v neustávajícím paranoidním strachu hledal pro sebe místo, kam by se nikdo nezvaný nedostal.
Kasyapa byl synem krále Dhatusena z Anuradhapury, sídelního města v severní části ostrova. Neustále se obával, že ho o dědičný post, na který jako nejstarší syn měl podle zvyklostí právo, chce připravit jeho nevlastní bratr Mogallan. Kasyapa se proto ještě před svým právoplatným zvolením králem zmocnil trůnu silou, svého otce uvěznil a zabil a bratra vyhnal do Indie. Šílenost, arogance a pocit božství přivedly Kasyapu k plánu postavit svůj palác na Lví skále. Sedm let po dosazení na trůn (v roce 484 n. l.) se stěhoval do nového paláce na vrcholku skály. O dalších jedenáct let později ze skály slezl a vydal se v čele vojska naproti svému bratru Mogallanovi, vracejícímu se z Indie s armádou sinhálských a cholských vojáků. Střetli se v bitvě u města Habarana na zrádných bažinatých planinách. Když byla bitva v nejlepším, Kasyapův slon cítící ukryté močály se vyděsil, obrátil se a vydal zpět. Armáda plna strachu následovala vojevůdce, král byl poražen.
Králův konec byl prý – ostatně jako celý jeho život – značně neobvyklý. Před vojáky vytáhl dýku a prořízl si hrdlo. A zatímco jeho krev stříkala vysoko do vzduchu, uklidil si dýku do pochvy a teprve poté padl k zemi.Ačkoliv Mogallan záhy po svém vítězství vrátil sídelní město zpět do Anuradhapury, Sigiriya nezůstala zapomenuta. Na její vrchol se vraceli mniši i prostí lidé, aby se na svět podívali královskýma očima. Nikdy se tu ale znovu neusídlil žádný panovník. Téměř pět set let po Kasyapově smrti kdosi do skalní kapsy ve stěně pod vrcholem nakreslil nejstarší dochované srílanské graffiti.Ze skalního ochozu stoupá vzhůru k převisu točité schodiště, pod kterým se na tři metry vysoké stěně skrývá jedno z největších místních tajemství – dochované fresky. Prý jich tu bylo pět set, dnes jich zbylo osmnáct. Nikdo dodnes nedokázal věrohodně vysvětlit, co vlastně fresky představují. Podle někoho božské nymfy, podle jiného jen dívky, odpočívající na své cestě do kláštera na vrcholu skály. V současné době v rámci programu UNESCO pracují na freskách restaurátoři a chrání je před světlem plátěný m krytem. Stěna s freskami se odedávna nazývá Zrcadlová, protože i dnes odráží světlo jako sklo.Samotný vrchol skály tvoří poměrně rozsáhlá stupňovitá plošina, na které se zachovaly jen zbytky původních královských paláců. Velký bazén je i dnes plný vody – král se prý rád koupal ve společnosti dívek, jichž měl kolem sebe bezpočet. Kousek nad bazénem se zachoval královský trůn, ze kterého nejenže vládl, ale měl jen pár kroků k osvěžující lázni.Sigiriya není jen skála se zbytky paláců na vrcholu. Král Kasyapa se nespokojil s tak malým prostorem, ten sloužil jen jako bezpečný úkryt. Dny obyčejně trávil pod skalním masivem v rozsáhlém panství, které ke skále patřilo.Napsal a vyfotografoval Martin Smrček
