Dolomitenmann – závod skládající se ze čtyř disciplín – běhu do vrchu, letu na padáku, jízdy na kajaku a jízdy na horském kole. V každé disciplíně mezi sebou bojují jedni z nejlepších sportovců světa, ale pro všechny je to experiment. Nároky na závodníky se liší od čistých disciplín. Jsou vyšší…
BĚH
Hvězdou letošního běhu do vrchu je maratonec z Keni Wanjohi Isaac Macharia. Když sto deset běžců vyráží přesně v deset hodin na trať, Keňan jde ihned do čela. Po tříkilometrovém úseku vede se slušným náskokem 15 sekund. Právě v těch místech ale končí rovinatý terén a trať začíná ostře stoupat. Ze startovní nadmořské výšky 674 metrů až do cíle v sedle Kuhboden, které má kótu 2441 m n. m. Závodníci musí překonávat dokonce žebříky a kus trati je zajištěný horolezeckým lanem. Sám jsem den před závodem po trati sestupoval a cesta dolů mi trvala skoro čtyři hodiny…
V průběhu závodu se z vysílaček dozvídám, že se Keňan pomalu propadá startovním polem a po necelé hodině a půl již v cíli předává štafetu nejlepší běžec – Markus Kroll z Red Bull Teamu.
Běh do vrchu holt není maraton, problémy mají ale i specialisté vrchaři – normální tratě totiž vedou po cestách, které se dají vyběhnout…
LET
Těsně po půl dvanácté se do děje dostávají i diváci čekající na fotbalovém hřišti v Leisbachu, kde „padáčkáři“ předávají štafetu kajakářům. Během několika minut je nebe nad údolím poseté desítkami padáků. Piloti musejí nejprve přeletět celé údolí a přistát na mezistanici lanovek Moosalm. Tam provizorně balí padák a běží zhruba sto výškových metrů k druhému startu…
Organizátoři zatlačují diváky za okraj hřiště a po chvíli se těsně nad stromy objevuje první padák. Se sklopenými konci vrchlíku, aby rychleji klesal, obtáčí Rakušan Wendelin Ortner poslední zatáčku, dosedá a sprintem předává kolegovi v neoprenu…
PLAVBA
Přestože je na trati postaveno 23 slalomových branek, nejlépe si vedou vodáci sjezdaři. Kromě pádlování ale musejí v úvodu zvládnout i dvousetmetrový sprint, přeplavání horské řeky Drau. Následuje skok v lodi ze šestimetrové výšky. Ani to ale nejsou všechny nástrahy obtížné trati. Slalomové branky jsou postaveny tak, že kajakáři musejí pádlovat i proti proudu a v určeném místě udělat eskymáka. Největší „lahůdkou“ je ale posledních tři sta metrů proti proudu řeky Isel…
Za Tyrolským mostem už čekají na předávku cyklisté. Vodáci po výběhu od řeky zahazují pádlo a kajak, plácnou finišmana na kole a padají k zemi… Hostesky nabízejí Red Bull…
KOLO
Oproti běžcům se cyklisté musejí na trati vyrovnat s převýšením „pouhých“ 1388 metrů. Úvodní a závěrečné části stoupání tvoří asi čtyřsetmetrové úseky, které se musejí tlačit… Čtrnáct kilometrů do kopce a třináct dolů – většinou po zatravněné sjezdovce. Ti nejlepší tu dosahují rychlosti okolo 80 km/h.
Letos se o vítězi rozhodlo již v předchozích disciplínách, a tak Roland Stauder nejrychlejším časem už jen potvrdil sílu letošního vítězného družstva. Přesně ve 13 hodin 55 minut a 17 sekund protnul cílovou pásku… Poslední družstvo dojíždí téměř o tři a půl hodiny později…OSLAVA
V sedm hodin večer se na lienzském náměstí koná vyhlášení. Úspěch českých družstev, která skončila v kategorii profesionálů na 4. a 5. místě, korunoval tým Opavanet 1. místem v kategorii amatérů. Jako profesionálové se ale chovali na stupních vítězů. Oproti celkovému vítězi Red Bull Teamu se alespoň dokázali pořádně radovat. Sprchu šampaňského si tak trochu neplánovaně vychutnali i diváci, představitelé města a organizátoři závodu…
