Máte pocit, že vstupujete do obrazu nakresleného tuší. Před očima se vám zhmotňuje krajina posetá homolovitými kopečky, které strmě vystupují k nebi z jinak rovinatého okolí. Připadáte si jako ve snu, nebo jako byste vstoupili do pohádky.
Tuto kouzelnou krajinu posetou zelenými políčky a plnou tropické vegetace můžete najít na jednom z nejkrásnějších míst světa, v okolí jihočínského městečka Yángshuo (Jang-šuo). Je poseta roztodivnými kopci, jimž místní obyvatelé dávali už od pradávna názvy podle jejich podoby. Není tedy nic zvláštního na tom, že se tu setkáte s kopcem Sloního chobotu, kopcem Starého muže nebo kopcem Poskládaného brokátu…
Kopce ale nejsou zajímavé jen svými jmény a tvarem. Jde totiž o vápencové útvary a některé z nich ukrývají krasové jeskyně. Nejzajímavější a největší je jeskyně Rákosové flétny, do jejíž hlavní síně se pohodlně vejde téměř tisíc lidí. Snad aby dodali prostředí zvláštní a možná i trochu tajemný nádech, podtrhli Číňané jejich interiéry výrazným barevným osvětlením, které nám Evropanům může připadat snad až trochu přehnané. Ale jak se říká, jiný kraj, jiný mrav.
Plavba po řece Lí
Chcete-li si pohádkovou krajinu opravdu užít, vyrazte na řeku Lí. Ta se klikatí mezi vápencovými mogoty, které jako by vyrůstaly z vodní hladiny. Krajinou kolem Yangshuo se však nemusíte projíždět jen na loďce. Neotřelý zážitek si můžete dopřát, i pokud se rozhodnete vydat za poznáním zdejších krás na kole nebo elektromobilem. „Projedete se mezi homolovitými kopečky a rýžovišti a projížďku pak můžete korunovat výstupem na asi 380 m vysokou Měsíční horu, z níž se vám naskytne skutečně neopakovatelný výhled do krajiny,“ dodává průvodce China Tours Jan Pospíšil. Výstupu se nemusíte bát, zdolat tento kopec není nijak náročné, ani pokud nejste zrovna trénovaní. Stejně jako na mnoha dalších turisticky oblíbených místech v Číně, i tady je vybudovaný chodníček, takže nahoru mohou bez problémů vyjít i Číňanky ve střevíčcích a pánové v nablýskaných lakýrkách, tedy v jejich obvyklé „výletní“ obuvi.
Rybář kormorán
Kromě plavby si můžete na řece Lí vychutnat i jiný a opravdu nevšední zážitek, který jistě ocení milovníci rybolovu. Večer se tu totiž můžete vydat za poznáním tradiční techniky zdejších rybářů, jimž při rybolovu pomáhají kormoráni. Asi si kladete otázku, jak je možné, že si pták rybu nenechá pro sebe, ale odevzdá ji rybáři. Kormorán má totiž podvázané vole, a tedy mírně zúžený hltan. Proto se nestane, že by rybu spolkl a rybář zůstal bez úlovku. Jinak by si ji kormorán určitě nechal sklouznout pěkně až do žaludku. Ale nebojte se, ptačí lovec za svou práci určitě dostane odměnu. Rybáře zajímají jen pořádné úlovky, menší rybky proto zúženým krkem ptáků hladce projdou. Radost z úlovku si tak mohou užít oba, kormorán i člověk.
Dračí hřbet
Yángshuo se nachází asi 75km jižně od Guílínu (Kuej-linu), města v jihočínské provincii Kuang-si (Guangxi), ležící v blízkosti hranice s Vietnamem. Kromě Číňanů zdejší oblast obývají také příslušníci národnostní menšiny Čuang (Zhuang), k níž se hlásí asi 15 milionů obyvatel, a dále minority Yao (Jao) a Miao. Za jejich poznáním se můžete vydat například do dalšího turisticky oblíbeného místa, které je od Yángshua vzdálené asi dvě až tři hodiny cesty. Oblast nese pohádkový název Dračí hřbet, který získala podle terasovitých rýžových políček, vinoucích se na svazích kopců po jednotlivých terasách až k jejich vrškům. Mezi terasami lze nalézt tradiční dřevěná stavení místních obyvatel, která však postupně pohlcují daleko větší budovy určené pro turisty. Ty naštěstí alespoň vzdáleně ctí ducha místní architektury, a nepůsobí tedy tolik rušivým dojmem.
Procházka mezi rýžovými políčky, budovanými po několik staletí, je opravdový zážitek. Každičká, i ta sebemenší plocha je využita k pěstování životně důležité plodiny, jež udává ráz celé krajině. „V průběhu roku se podle políček barví dokonce celé panorama – od zeleno-šedavé, když se rostlinky rýže ještě koupou ve vodní lázni, přes svěží zelenou, když rýže povyroste, až po zlatavě hnědou při sklizni,“ líčí Jan Pospíšil. Životodárnou vodu k políčkům přivádí důmyslný systém vodních kanálů, který se ani v dnešní době technických vymožeností nezměnil a zůstává v podobě, v níž ho budovali předkové zdejších hospodářů.
Jižní Čína se však může pochlubit i celou řadou dalších zajímavostí, které stojí za to poznat na vlastní oči. Ať už se rozhodnete vydat se na cestu do města Kuang-čou (Kanton), kterému se někdy říká Kozí město, nebo vás k návštěvě zlákají opevněné strážní věže v Kaipingu (Kchaj-pching) nebo Kamenný les či národní park Wulingyuán (Wu-ling-jüan), ani v jednom případě neprohloupíte.
Kozí město
Město Kanton založilo podle legendy pět nesmrtelných, kteří přijeli na kozách z nebe a zachránili místní obyvatele od hladovění. Proto se také můžete setkat s tím, že se Kantonu říká Kozí město. Dnes je Kanton hlavním městem nejbohatší čínské provincie a je jedním z největších měst v zemi. Jako houby po dešti se tu staví supermoderní výškové budovy, mezi nimiž dominuje televizní Kantonská věž, která je se svými 600 m momentálně třetí nejvyšší věží na světě.
Ale nemějte obavu, díky bohaté minulosti města tu bez problémů najdete i zajímavé historické poklady. Jedním z klenotů je Chrám šesti banánových stromů. Stromy, které daly této buddhistické svatyni jméno, byste tu sice už dávno hledali marně, ale obdivovat zde můžete 57 metrů vysokou pagodu osmiúhelníkového tvaru. Hua Ta, Květinová pagoda byla původně postavena společně s klášterem jako místo odpočinku ostatků Buddhy, které sem byly dovezeny z Indie. Zajímavé je, že při pohledu zvenčí se zdá, že má jen devět pater, ačkoliv ve skutečnosti je jich 17.
Bez povšimnutí by neměl zůstat ani dvůr Síně předků rodu Chen (Čchen), který měl sloužit nejen k uctívání předků, ale také jako prozatímní obydlí členů rodu Chen, kteří přišli do města na úřední předvolání, císařské zkoušky či k soudu. Je součástí Kantonského muzea lidového umění a byl postaven jako rozlehlý dvůr v roce 1894. Tvoří ho několik budov v tradičním stylu, početná nádvoří a domy zdobené řezbami. Prohlédnout si tu můžete například keramické výrobky, vyšívané předměty, vystřihované obrazce nebo nábytek.
Víte, že v Kantonu můžete pohlédnout do tváře Marca Pola? Tedy spíše jeho sochy. Právě tohoto cestovatele totiž prý znázorňuje jedna ze soch v nejživějším chrámu ve městě, klášteře Hualin (Chua-lin). Abyste si ho náhodou v síni, v níž stojí pět set soch arhatů (učenci a šiřitelé buddhismu, kteří dosáhli nirvány) nespletli, vězte, že údajný Marco Polo je ten s kloboukem se širokou krempou.
I Kanton má svou zelenou oázu, kterou potřebuje každé město. V tomto případě ji poskytuje Shamian (Ša-mien), ostrov s písečným povrchem, jak zní překlad jeho názvu, který díky své historii a koloniální architektuře představuje ideální příležitost pro pěší vycházky.
Opevněné věže v Kaiping
Město Kaiping se nachází asi 140 km od Kantonu a je centrem oblasti, v níž nalezneme v několika různých vesničkách rozesety velmi pozoruhodné a pro Čínu velmi netypické stavby, jež připomínají spíše naše hrady než tradiční čínská obydlí. Jejich architektura je zvláštní směsicí různých evropských architektonických stylů od románského a byzantského až po rokoko. Místní obyvatelé se rekrutovali díky výhodné poloze města v blízkosti moře především z řad obchodníků a námořníků a zpět do své domoviny s sebou přiváželi inspiraci evropskou kulturou. Účelem těchto tzv. diaolou (tiao-lou) (strážních věží) byla ochrana v případě nebezpečí, především obrana před různými lapky a bandity, čemuž odpovídají tlusté zdi z kamene nebo betonu, jejich výška (až 9 pater) či opevněné železné dveře. Některé z nich byly ale i trvale obydleny a majitelé si je budovali především jako výraz svého bohatství, které získali v zahraničí.
Snad jste si utvořili alespoň nějakou představu o tom, co všechno vám jižní Čína může nabídnout. Samozřejmě jsme nevyčerpali ani zdaleka všechno z nepřeberného množství lákadel a zajímavostí, které stojí za to navštívit, berte to však jako inspiraci, která se vám bude hodit, až budete plánovat svou cestu do jižní části rozlehlé asijské velmoci.
