Jejich popularita, zdá se, stoupá. Přijely přes kopečky z Itálie a Švýcarska, nelenily ani větší dálku z Německa, dokonce Británie a Skandinávie. Sešli jsme se tu z celé Evropy a malé francouzsky roztomilé městečko Val-d?Isére získávalo trochu divoký charakter renegátského sídla z Divokého západu dnešních dní. V místě, které se honosí olympijskou sjezdovkou, se totiž konal další ročník evropského sjezdu vozů třídy 4×4.
Majitelé takzvaných čtyřkolek jsou zvláštní lidé patrně všude na světě. Zdálo se až neuvěřitelné, že v dnešní době supermarketů a platebních karet může v centru civilizace parkovat a stanovat několik stovek terénních vozů a motocyklů jen tak načerno a nadivoko přímo před placeným oficiálním kempem. Podle nepsaného pravidla se na záchod chodilo do nedalekého lesíka a pro vodu k ledovcovému potůčku. Každé ráno z džípů, obytných přívěsů, expedičních karavanů, nebo obyčejných teréňáků upravených tak, aby se dalo spát na střeše, vylézali rozespalí dobrodruzi v teplákách a na propanbutanových bombách vařili čaj. Tedy v případě, že přijeli jen jako diváci. Závodníci na tradičních závodech do vrchu anebo předváděcí jezdci automobilek měli budíček o něco dřív. Nás ostatní budilo túrování motorů, které pak v oblaku prachu mizely směrem vzhůru.
Sjezdovka ve Val-d?Isére je ve výšce okolo 2000 metrů a i v srpnu se na odlehlejších stranách drží sníh, takže si tu můžete pronajmout lyže. Ale kvůli tomu sem davy návštěvníků autosalonu 4×4 nechodí. Evropská atrakce spočívá v tom, že si můžete vybrat svou značku a svést se s jejím zkušebním pilotem po náležitě těžkém terénu. Džípy a landrovery všech značek a typů se ztrácejí v oblacích kouře a sjíždějí šedesátistupňová klesání i stoupání, aby vám předvedly, co dovedou. Šofér má zarudlé oči a ústa plná prachu ho připravila o hlas, to ovšem neznamená, že by se vyhýbal krkolomným terénům, které by pěší nezvládl jinak, než s použitím lehké horolezecké techniky. Zlatým hřebem autosalonu ovšem zůstávají závody. To se zvednou oblaka prachu, zalykáte se kouřem a v uších vám řvou motory, hnané do těch nejvyšších obrátek. “Zúčastňují se jich bývalí špičkoví piloti formule jedna, kteří si sem přijdou zajezdit,” říká Vašek Adamec, zkušený dakarový matador. Závodí se tu ve třídě kamionů, proto se přijel podívat i s celým autobusem liberecké univerzity a svými kolegy · řidiči a mechaniky z drsných cest Dakaru, Sibiře a jiných extrémních míst světa. Loni se poprvé jela také třída motorkových kamikadze. Jeden z posledních ostrůvků nekašírovaného dobrodružství se tak zdárně rozvíjí.
