Tak by se dal přeložit latinský název (Orcinus orca) pro kosatku dravou. Tento mořský savec dokáže zaútočit i na ty nejmajestátnější tvory včetně člověka a zbarvit moře jejich krví. Krása a hrůza se v tomto tvoru pojí dohromady. Vidět tohoto dravce, jak se vymršťuje z vody, je nádherná podívaná, při které se zapomíná, čeho všeho je kosatka schopna.
ČLOVĚK A KOSATKA
Pocit hrůzy, jenž byl s kosatkami spojován, se definitivně rozplynul 16. července 1964. Toho dne bylo nedaleko kanadského pobřeží jedno zvíře poprvé odchyceno. Mělo posloužit jako model pro plastiku před muzeem ve Vancouveru. Zvíře se ze svého zranění zotavilo, ale 55 dní odmítalo potravu. Když se posléze rozhodlo potravu přijímat, po měsíci zemřelo. Vědci se ale začali o kosatky zajímat.
 Způsob, jakým se kosatky vynořují na hladinu, je součástí jejich jazyka. |
Časem zjistili, že zvuky kosatky, které lidi tak děsily, jsou vlastně velmi přesně formulovaný a komplexní jazyk. Skládá se z dvanácti znaků, umožňujících nejen předávání informací, ale i vyjadřování pocitů. Součástí jejich jazyka je i způsob, jakým se vynořují na hladinu. Každé stádo, čítající kolem padesáti jedinců, má svého vůdce, který vyhledává hejna ryb. Pronikavým křikem upozorní ostatní, ale útok je pak veden živelně. Vyskytují se dva druhy kosatek: jedny se drží při pobřeží, druhé se neustále pohybují z místa na místo. Jedna skupina kosatek, pozorovaná poblíž Aljašky, byla za tři měsíce spatřena na místě vzdáleném 1300 km.
DĚSIVÉ ROZMĚRY
Pro svou inteligenci ve spojení s jejich velikostí, silou a krutostí jsou kosatky považovány za “krále oceánu”, snad jen lev by mohl být jejich suchozemským protějškem. Kosatka se nebojí napadnout kořist, která je i čtyřikrát větší než ona. Samci mohou dosahovat délky až devíti metrů a hmotnosti kolem devíti tun. Jejich hřbetní ploutev může být téměř dva metry vysoká.
Zařazení kosatek je obtížné. Tělesnou stavbou se blíží delfínům, velikostí však připomínají velryby. Patří do řádu kytovců, čeledi kulohlavcovitých. Není výjimkou, když se tito mořští savci dožívají sedmdesáti let, přičemž samice má mládě každých deset let. Kosatky dávají přednost chladnějším oblastem, nejčastěji se pohybují v arktických či antarktických vodách. Na Aljašce je dostatek potravy a ta láká letní skupiny kosatek čítající 170 až 200 jedinců. Některé skupiny jen proplouvají, jiné zůstávají po dobu dvou až tří měsíců. Základem jejich stravy jsou lososi, kterých je v těchto vodách takřka nekonečné množství. V rodině kosatek je opatřovatelem potravy samec, zatímco ostatní čekají opodál, ve vzdálenosti 300-400 metrů. Ve velké oblibě mají kosatky tuleně. K jejich lovu používají zvláštní techniku spočívající v dlouhém vyčkávání a náhlém útoku. Čekají, až se tuleni dostanou do vody, a potom na ně zaútočí. Při jejich pronásledování se nerozpakují pustit se velmi blízko ke břehu.
POUTNÍ MÍSTA KOSATEK
Dnes je možné pozorovat kosatky už i v zajetí. Dlouhou dobu odmítaly samice krmit mláďata, takže ta nebyla schopna přežít. V roce 1985 sledovala kamera porod kosatky a matka – po dotycích na mléčných žlázách – byla ochotna začít mládě krmit. Kosatky jsou schopny předvádět s velkou chutí a graciézností různé figury. Ve vancouverské zátoce mají kosatky své poutní místo. Když se dostanou k zátoce, intonace jejich křiku se změní. Těsně před vplutím do zátoky zvolní svůj pohyb, třou se o kameny, postupují velmi pomalu. Jejich chování připomíná jakýsi rituál. I když se dá kosatka snadno ochočit, nezapomínejme, že je to zabiják.
