Ze světové historie známe nejeden příklad, kdy největší podíl na událostech měly osobnosti nebo skupiny na první pohled nepříliš známé, či alespoň ne tolik proklamované. Tento poznatek se uhnízdil dokonce i v lidovém rčení “Otec hlava rodiny, matka s ní kroutí”. Také všichni známe kardinála Richelieu, který nakonec proslul daleko více než Ludvík XIII., panovník francouzského Zlatého dvora.
Dnes je v oblasti informační techniky snad nejznámější IBM, který tak trochu soupeří o popularitu s přívrženci nakousnutého jablka. Ovšem bez halasného upozorňování firma Digital Equipment Corporation v tichu udává tón a svými výsledky určuje své mnohem hlasitější konkurenci trend na příští desetiletí.
Za celou dobu svého působení totiž firma Digital soustavně přichází s těmi nejvýznamnějšími technologickými inovacemi a její produkty vždy patřily a stále patří k absolutní špičce v oboru.
POČÍTAČOVÝ SÁL DO JEDNÉ SKŘÍNĚ
Historie firmy Digital začíná v roce 1957 v adaptovaném mlýně na bavlnu ve státě Massachusetts, s pouhými dvěma zaměstnanci. V té době již IBM slavila úspěchy se svým počítacím strojem (třicetitunový pořez se jménem ENIAC – Elektronic Numerical Integrator and Computer), který se programoval pomocí binárního kódu a zabíral půl výrobní haly.
 První opravdu osobní počítač PDP-1, který přenesl výkon sálových počítačů do jedné skříně. |
Již tři roky po svém vzniku, v roce 1960, firma Digital uvádí svou PDP-1, první počítač, který sestěhoval výkon velkých sálových počítačů do jedné jediné skříně. Již to samo o sobě znamenalo obrovský průlom. Přibližně za pětinovou cenu se začalo PDP-1 opravdu hromadně využívat. Byl to také první počítač, který pracoval s monitorem.
MONITOR S KLÁVESNICÍ = UŽIVATEL
Do té doby bylo běžné, že se počítací stroje programovaly pomocí děrných štítků, potom se stroj spustil a programátoři mohli jít na kafe přemýšlet, co napsali špatně. Stroj zahlásil skončení úkolu, nechal se naládovat další sumou dat nebo znovu opravenou úlohou a tak dál a dokola. Jistě to muselo být vzrušující.
V Digitalu v té době experimentují s osmnácti, ale také již 36bitovou architekturou – považme, že se psal konec šedesátých let. Výsledkem byl PDP-11, přímo programovatelný z klávesnice. Dokonce byl programovatelný z několika klávesnic na několika různých úkolech. Také to bylo celé elegantnější, stroj sám rozděloval mezi několik takových uživatelů svou přízeň a svůj drahocenný strojní čas. Tenkrát asi jen málokdo pochopil netušené možnosti, jež tato technologie předznamenávala. Jen si zkuste představit, kolik různých úloh vaše PC dnes vykonává, ani o tom nevíte: faxování, tisk na pozadí, čeština, grafika, muzika z CD nebo AV přijímače… To je však v našem příběhu zatím hudba budoucnosti. Digital ještě musel nějak vyřešit technologii prazákladů sítě. Digital to nazval Ethernetem. Dnes to známe z PC – strčíte do něj ethernetovou kartu a můžete komunikovat.
Píše se ale stále rok 1970, Digital slaví úspěchy s PDP-11/20 a dostává se mezi prvních deset technologických společností na světě. Neodmyslitelně si připsala na svůj vrub víceuživatelské rozhraní, první síťovou aplikaci a jako první ohlašovala navýšení bitové architektury na základě všeobecně přijatého standardu 8bitové kvantifikace (řada 8-16-32-64 bitů).
VYTRVALÉ VAXY
Přeskočme desetiletí plné patentů, experimentování a dílčích úspěchů a zastavme se u dalšího slavného produktu, jehož vlastnosti v řadě případů slouží v klidu dodnes.
V roce 1978 spatřil světlo světa první 32bitový počítač, který nesl název VAX 11/780. Vax používal VMS (Virtual Memory System), což byl síťový operační systém, který nejenže využíval všechny výhody víceuživatelského a síťového prostředí, ale dokázal spojovat počítače i do tzv. “clusterů”.
Zapojení počítačů do “clusterů” má ten efekt, že se počítače nechovají (pokud se na ně jako uživatel napojíte) jako dva samostatné stroje, ale jako jedna svébytná mašina. I když jde vlastně o několik samostatných strojů se svými operačními paměťmi, chovají se jako neustále telepaticky napojené mozky. Převratný je především fakt, že si vzájemně sdílejí informace o probíhajících operacích. To znamená, že např. Stroj 1 neustále sleduje, co právě počítá Stroj 2 a opačně. Jestliže je jeden z nich vytížený, druhý mu pomůže s výpočtem. Znamená to jasné zvýšení výkonu, ale nejen to. Dejme tomu, že jsou Stroje 1 a 2 umístěny každý v jiné budově (třeba i v jiném okrese) a jednu z těchto budov stihne neštěstí: uklizečka vyhodí mokrým hadrem pojistky, či vznikne požár. Mentální blíženec takto postiženého počítače (spojeného do “clusteru”) samozřejmě monitoroval činnost havarujícího. Ví, jaké výpočty či obchodní transakce postižený dělal (pokud se na nich přímo nepodílel), takže nic není ztraceno. Taková záruka a spolehlivost systému je něco, co si nenechají ujít vojáci, letci, ba ani bankéři.
Tak si Digital připsal další body.
O ČEM JE 64BITOVÁ ARCHITEKTURA
Jedno z limitujících omezení, s nimiž se géniové a tvůrci rozličných aplikací potýkali, byla velikost programovatelné paměti. Jinými slovy velikost paměti, kterou je procesor schopný najednou pojmenovat. A velikost adresného prostoru je daná počtem bitů. (Pozor, neplést s byty!)
Druhým limitujícím faktorem je rychlost zpracování. Vezměme si jednoduchý příklad: Představme si, že zpracováváme na 32bitové architektuře 16bitové číslo. Taková situace mne potěší, neboť mohu zpracovat taková čísla dvě najednou. Zdvojnásobím rychlost výpočtu. Ale představte si, že se mi číslo do architektury nevejde. To ho potom musím (jsa procesorem) rozdělit, počítat nejprve jednu polovinu čísla, potom druhou polovinu a jejich výsledky potom dávat dohromady… Rázem naroste počet operací, které je nutné provést, souběžně s tím narůstá i čas, nutný ke zpracování úlohy.
O ALPHA PROCESORECH
Takže uděláme co? Vymyslíme a postavíme nový, 64bitový procesor, který bude umět zaadresovat miliardkrát větší operační paměť, který… který již postavil Digital a pod názvem ALPHA uvedl na trh již počátkem roku 1992! V době, kdy jsme pod vlajkou Intelu a Microsoftu slavnostně přecházeli na svých domácích miláčcích na 32bitová Wokna 95, je na světě Alpha od Digitalu, která je již od svého uvedení v Guinessově knize rekordů jako nejrychlejší typ procesoru na světě. Byla taktována na 200 MHz, což je a si tam, kde dnes Intely končí. V současnosti nejnovější Alphy jsou taktovány na neuvěřitelných 500 MHz. Další chuťovkou je, že vzhledem k univerzálnímu návrhu procesoru na něm jde provozovat téměř libovolný operační systém. Architektura Alphy prý byla zkonstruována s perspektivou 25 let.
ALTA VISTA – SKVĚLÝ ROZHLED
Snad nejlepším dokladem velkého úspěchu těchto procesorů jsou stanice a servery, postavené na procesorech Alpha. Investiční a Poštovní Banka nakoupila od Digitalu servery, a na ukázkové aplikaci připravené pracovníky IPB dokázal AlphaServer zrychlit zpracování z jedné a půl hodiny na pouhé tři minuty. Ale proč chodit tak daleko, další příklad máme přímo pod nosem – na Internetu. 15. prosince 1995 byl veřejnosti zpřístupněn vyhledávací systém, jehož název je Alta Vista – “vysoká vyhlídka”. Je to pros tě nejrychlejší vyhledávací služba na Internetu. A zdarma. Služeb Alta Visty využívají i jiné vyhledávací programy, jmenujme alespoň populární YAHOO!. A jak Alta Vista vypadá a pracuje? Alta Vista Search Service se skládá ze tří částí. Sběrač dat (Super Spider) přistupuje k tisícům Webových stránek v jednom okamžiku a po celém světě. Takto získané texty předává indexovacímu centru, které produkuje odkazy na každé slovo z každé stránky dodané Spiderem. No a nakonec je tu “clusterová” trojice výkonnýc h serverů TurboLaser, která snadno zvládá 12 milionů přístupů za den, což odpovídá asi 136 současným dotazům každou sekundu. Alta Vista je prostě “cluster” těch nejvýkonnějších mašin od Digitalu, které jsou na Internetu pro Vás. Alta Vista je tu proto, abychom věděli, že Digital je ta šedá eminence, která dává směr a řád.
