Plavuně se zakomíhaly a vzduch se zachvěl. Bylo slyšet silné dunění, které se neustále přibližovalo. Nelámal si hlavu tím, odkud přišel varovný signál. Instinkt mu říkal, že se blíží nebezpečí. Pohyboval se maximální rychlostí, ale dunění se ozývalo blíž a blíž. Slyšel ten hrozný zvuk, který věštil, že se blíží ten nejstrašnější z hrozných. Tupá bolest a mohutný úder ho srazily k zemi. Ze zad mu prýštila krev a její pach zvýšil útočníkovu zuřivost. Ještě než se mu podařilo otočit se čelem s hroznými rohy, cítil znovu jak se rvoucí čelist tyrannosaura rexe zabořila do jeho zad. Konečně se otočil a nastavil obranný štít. Krev se z něj řinula a triceratops cítil, že mu ubývá sil. Ostré zuby se znovu zaryly do jeho šíje. Z čerstvé rány se vyřinula krev…
JAK A KDY ŽILI
Dinosauři žili na Zemi asi před 248 až 65 miliony let. Snad právě pro tu neuchopitelnou časovou délku je možné na nich více než na kom jiném demonstrovat úžasnou tvůrčí sílu přírody. Vyvinuli se z plazů a jejich větev dostala jméno Archosauria – pravěcí plazi. Jejich různorodost a počet převyšovaly naši fantazii – dodnes se nachází mnoho nových druhů. Podle všeobecných představ byli dinosauři obrovskými, těžkopádně a pomalu se pohybujícími obdobami dnešních plazů. Někteří z nich sice dosahovali rozměrů i hmotností dnešní menší velryby, ale existovali i dinosauři velikostí sotva přesahující běžného kohouta. Ti byli zároveň ostražití jako pštros a rychlí jako kůň. Stejně jako dnešní zvířata, lišili se jednotliví dinosauři způsobem života. Někteří žili společensky, ve smečkách nebo ve stádech, jiní byli samotáři. Jedni se živili rostlinami, druzí byli dravci nebo mrchožrouti. Rozdíly v jejich životním stylu podmiňovala potravní specializace, schopnost útoku nebo obrany a samozřejmě i odlišný způsob rozmnožování včetně péče o potomstvo. Paleontologickými výzkumy a jejich následným filmovým ztvárněním můžeme pozorovat vývoj dinosaurů krůček po krůčku, až do jejich záhadného a tajemstvími opředeného konce – a následného znovuzrození.
JAK VYPADALI
Také vzhled dinosaurů byl velice mnohotvárný. Někteří chodili po dvou, jiní po čtyřech, někteří měli drápy, jiní kopýtka, jedni plnou tlamu hrozivých zubů, druzí byli bezzubí, a někteří se dokonce pyšnili jakoby kachními nebo papouščími zobáky. Dinosauři vytvořili společenství, jehož rozmanitost si nezadá s pestrostí úspěšné třídy savců. Tato podivuhodná skupina suchozemských diapsidních plazů nejrůznějších velikostí, podob i způsobů života ovládla tehdy všechny kontinenty a stala se jednou z nejúspěšnějších skupin živočichů všech dob. Masožraví i býložraví dinosauři měli šupinatou kůži, plíce, a jejich mláďata se většinou líhla z vajec. Některé druhy dosahovaly obrovských rozměrů a hmotnosti až 90 tun. Jiné dorůstaly velikosti dnešního kohouta. Dnes už víme, že některé druhy donášely do hnízd svým mláďatům potravu. Ukazuje se, že někteří dinosauři byli pravděpodobně teplokrevní, a uvažuje se i o tom, že snad někteří rodili živá mláďata. V mnoha směrech mají daleko blíže k ptákům než třeba k želvám či ke krokodýlům. Někteří z nově objevených plazů byli dokonce pokryti peřím.
SKUPINY DINOSAURŮ
Všechny známé dinosaury dělíme podle stavby pánve do dvou skupin. Na plazopánvé (Saurischia) a ptakopánvé (Ornithischia). Zatímco u většiny plazopánvých dinosaurů trčí kost stydká dopředu, u ptakopánvých směřuje dozadu, takže je rovnoběžná s kostí sedací. Obě vývojové větve se rychle rozrůznily do velkého množství forem. Plazopánví se pak dále dělí na dvě velké podskupiny – první jsou draví, po dvou chodící nebo běhající theropodi, druhou býložraví veleještěři, většinou kráčející po čtyřech. Ptakopánví se dělí na tři podskupiny: na ptákům podobné ornitopody, dinosaury opancéřované a rohaté.
JÍDELNÍČEK
Většinu dinosaurů můžeme rozdělit na herbivorní (býložravce) a karnivorní (masožravce). Ti býložraví měli jídelníček uzpůsobený podle svého chrupu a výšky. Podle toho, jak byl dinosaurus veliký, mohl okusovat vyšší či nižší rostliny. Masožravci se živili především lovem býložravců či mršinami. Někteří menší dinosauři nepohrdli ještěrkou nebo větším druhem hmyzu. Dosti často pojídali i vejce, měkkýše či termity. Našli bychom i druhy specializované na lov ryb nebo vajec. Dokonce se vyskytovali dinosauři všežraví.
ROZMNOŽOVÁNÍ
Podobně jako dnešní ptáci, i mnozí dinosauři tokali a předváděli zásnubní rituály, stavěli si hnízda, kladli vejce a pečovali o mláďata. Samci kachnozobých a rohatých dinosaurů i některých theropodů měli na hlavách často podivné hřebeny a rohy, jimiž patrně v době páření hleděli upoutat pozornost samic. Je i dost možné, že někteří používali výrůstků k vyluzování zvuků. Po páření snášely samice vejce s tvrdou skořápkou do bahnitých hnízd nebo do jam v písku, které přikrývaly rostlinstvem nebo pískem. Někteří dinosauři vytvářeli kolonie hnízd a určité druhy se vracely na totéž místo. Po i před vylíhnutím se některé matky staraly o svá mláďata i několik měsíců. Dinosauři rostli poměrně rychle, ale než dorostli, hodně jich padlo za potravu dravým dinosaurům.
NEJHROZNĚJŠÍ Z DINOSAURŮ
Tyrannosaurus rex – král krutých ještěrů – byl jedním z posledních velkých a silných masožravých dinosaurů. Vážil 8 až 9 tun a měřil asi 12 metrů. Silné čelisti jeho obrovské 1,4 m měřící hlavy byly vybaveny až 20 cm dlouhými pilovitými zuby. Gigantická chodidla měla tři prsty se silnými drápy. Jeho čelisti by dokázaly rozlousknout auto. Mladý tyranosaurus byl jedním z nejrychlejších zvířat na souši, a i když jako dospělý už nebyl tak rychlý, přesto byl patrně nejmocnější tvor na celé planetě. Tyranosauři se živili převážně lovem rohatých a kachnozobých dinosaurů. Při pronásledování dokázali nakrátko vyvinout rychlost přes 30 km/hod. a své kořisti obrovskými zuby trhali celé kusy masa a hltavě je polykali. Podle názoru jiných odborníků se pohybovali pomalu a živili se pouze mršinami, ale tato teorie se nezdá být příliš pravděpodobná. Velkou záhadou pro paleontology zůstává význam jeho kratičkých předních končetin. Přestože mají silné drápy, jsou zřejmě příliš slabé pro uplatnění při útoku a příliš krátké na to, aby mohly podávat potravu do tlamy. Pravděpodobně byly určeny k tomu, aby se o ně mohl tyranosaurus opřít při vstávání ze země nebo aby si jimi pomáhal při strhávání kořisti k zemi.
SVĚT OČIMA DINOSAURA
Poznání toho, co mohl dinosaurus vidět, pomáhá vědcům pochopit život těchto dávno vyhynulých tvorů. Studiu dinosauřího pohledu se věnuje Kent Stevens. Jeho skleněné modely odhalují tajemství očí, jaké se na svět dívaly před šedesáti pěti miliony let a dříve. Vyplývá z něj, že masožraví sauropodi viděli svět binokulárně – odhadovali vzdálenost a dokázali vnímat prostor stejně jako mnozí současní dravci. Tedy tak, že pohled obou očí se vzájemně překrýval, což znamená, že předmět je viděn pod dvěma odlišnými úhly a poskytuje tak mozku dostatek informací, aby mohl daný objekt vidět prostorově.
KATASTROFA
Jejich vývoj se zdál nezastavitelný. Najednou však přišla katastrofa, která změnila celou evoluci na Zemi a přispěla ke vzniku člověka a rozvoji savců. Co to mohlo být, se dnes s naprostou určitostí neví. Možná to byly procesy související se zákonitostmi vývoje Země a živé přírody – například změny klimatu a výšky oceánů – nebo i s vnitřními biologickými podmínkami. I když jedna teorie je více než pravděpodobná. V roce 1980 nositel Nobelovy ceny Luis Alvarez a jeho tým prohlásili, že dinosauři podle všech dosud dostupných údajů vymřeli po srážce s meteoritem. Tým Luise Alvareze našel vrstvičku iridia v usazeninách a spraších. Jeho uložení odpovídá době vyhynutí dinosaurů. A protože iridium je na Zemi velmi vzácné, zatímco v meteoritech se vyskytuje zcela běžně a v hojné míře, vědci tvrdí, že iridium ve spraši pochází z meteoritu. Iridiový prach se rozprášil po srážce meteoritu se Zemí po celém jejím povrchu. Vědci tvrdí, že ke srážce došlo před 65 miliony let. Náraz o nepředstavitelné síle, který vyhloubil kráter o průměru 200 km, zvedl do atmosféry tuny vodní páry a prachu, a tudíž zastínil slunce. Meteorit o průměru asi 12-19 kilometrů vyvolal obrovský výbuch a zanechal po sobě kráter víc než 24 km hluboký a 240 km široký. Vymrštil do atmosféry oblak rozžhaveného kamení a popela. Prach zahalil celou Zemi. Došlo k výraznému ochlazení celé planety. Jedovatý kyselý déšť, způsobený tím, jak se síra hořící žárem srážky vyplavovala z atmosféry, a divoké požáry dokončily dílo zkázy. Potrava na Zemi skoro vymizela a s ní vymřeli i dinosauři. Když opět vysvitlo slunce, zůstalo jenom několik tvorů, kteří dokázali přežít: želvy, malí plazi, krokodýli, savci a malí létající dinosauři, kterým dnes říkáme ptáci. I to je však teorie – ačkoliv se zdá být pravdě o zániku dinosaurů nejblíže.
HISTORIE OBJEVŮ
O tom, jak se to všechno mohlo anebo nemohlo stát, hovoří až novodobá historie objevů. Jeden z prvních významných učinil v roce 1809 William Smith, který v Sussexu v Jižní Anglii nalezl holenní kost – teprve později se ukázalo, že šlo o iguanodona. Další velký objev – opět iguanodona – učinil anglický lékař Gideon Mantell, který se svou ženou Mary Ann objevil v roce 1820 několik zubů zarostlých v kameni. Roku 1824 další z objevitelů William Buckland odhalil fragmenty čelisti dinosara – tentokrát šlo o megalosaura. Tak bychom mohli pokračovat stále rostoucím výčtem dalších objevů k roku 1841, kdy díky siru Richardu Owenovi vznikl název dinosauři, anebo k roku 1861, kdy byl v Bavorsku objeven archeopteryx. Skutečný boom nálezů dinosaurů a ostatních veleještěrů odstartoval až vědecký „souboj“ dvou Američanů. Jmenovali se Charles Marsh a Edward Drinker Cope a učinili jedny z největších nálezů dinosaurů všech dob. Oba si najali týmy pracovníků a hledali dinosaury na západ od Colorada s nečekanými výsledky – objevili celkem 136 nových druhů. To je číslo, které náležitě vyzní, když si uvědomíme, že do té doby bylo v Severní Americe nalezeno pouhých
9 druhů. Na věhlasu tito dva objevitelé neztratili ani přes velkou vzájemnou nevraživost, kdy si prý dokonce jejich týmy pokusily ukrást ten nejcennější nález. K významným objevitelům patří také Roy Chapman, který v roce 1922 vedl první výpravu za dinosaury do Mongolska. K nejznámějším nálezům této expedice patří zkamenělé kosti, vejce a hnízda proceratopsů.ZNOVUZROZENÍ DINOSAURŮ
Opětovné zvýšení zájmu o dinosaury se pak odehrávalo čas od času úměrně nejen novým paleontologickým nálezům, ale i nové knize či filmu na toto téma. Ve výčtu děl nemůžeme pominout ani český film režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku. Skutečný návrat dinosaurů způsobil ale hollywoodský film Jurský park režiséra Stevena Spielberga. Byl to on, kdo jako první v plné míře využil nových technických možností a pomocí počítačových triků věrohodně zobrazil „ztracený svět“ na filmovém plátně. Tehdy, před zhruba deseti lety, se zdálo, že jde o krátkodechou senzaci. Ale vlna popularity dinosaurů ani po letech neklesá. Nejenže bylo nedávno uvedeno do kin již třetí pokračování Jurského parku a dinosauři se dostali také na DVD nosiče, videokazety a třeba i trička, ale dinosauřímu tématu se dostalo seriózního zájmu i od renomovaných dokumentaristů: Don Waller, ředitel animace programu Když se dinosauři toulali světem, o tomto dokumentu říká: „Pracovali jsme na 86minutovém dokumentu o živé přírodě a naše animace se musela zakládat na vědecky přesných informacích a poznatcích o pohybech svalů a kožní tkáně. Také počítače jsou v současné době daleko rychlejší – to, co by kdysi trvalo roky, dnes s moderní technologií zvládneme za šest měsíců.“
Dinosauři jsou tedy dodnes opředeni mnohými tajemstvími. Se stále novými nálezy jejich pozůstatků a následnými výzkumy se daří postupně tato tajemství objasňovat. Nejvíc nálezů zkamenělých kostí a zubů dinosaurů pochází ze Severní Ameriky, Evropy, Mongolska, Indie, Číny a Jižní Afriky.
