Napsal a vyfotografoval Petr Ryšlavý Málokterého rekreanta či cykloturistu, který v jakoukoliv roční dobu projíždí tři kilometry pod Kvildou kolem Františkova, napadne, že tato malá šumavská osada má tak bohatou historii. Dnes uvidíme v horském úžlabí říčky Teplé Vltavy, dříve zvané Schwarzbach, uprostřed hlubokých lesů šplhajících do příkrých strání po obou stranách silnice, všehovšudy čtyři domy a stálé obyvatele spočítáme na prstech jedné ruky. V minulosti však Františkov nebýval poklidným hnízdečkem se dvěma penziony ideálními pro rodinnou rekreaci či školu přírodě. Naopak, po dvě století tady kvetl průmysl a v jednom období se tu někteří lidé dokonce báli o život.
●●● V polovině 18. století se v úzkém údolí na březích Vltavy objevila první sklárna nazvaná Biertopfhütte neboli U Pivního hrnce – podle viklanu na skalním masivu, který svým tvarem připomínal pivní sud či korbel. Zhruba po sto letech ji vystřídala nová sklárna, přestavěná koncem 19. století na papírnu. Pro její pece se dovážela z blízké Chalupské slati rašelina, ve stejné době byla postavena také elektrárna. Za první republiky zde byla zřízena i škola pro děti zaměstnanců. V letech hospodářské krize ale papírna skončila, ovšem opravdu temná doba dějin Františkova měla teprve nastat. Koncem třicátých let se nad obcí začaly stahovat mraky tajemna, utajovaných skutečností, otročení a bolesti. Po Mnichovské dohodě, kdy se české pohraničí ocitlo v Hitlerových rukou, se stal rovněž Františkov součástí Velkoněmecké říše. Krušná léta nastala.
●●●
Válečné dění v této zapomenuté končině Šumavy si můžeme vykreslit podle výpovědi svědků a několika historických faktů. Papírna ve Františkově byla v roce 1939 přestavěna na strojírenský závod firmy Knäbl. O dva roky později přišli místní žáci o svoji školu, stala se z ní ubytovna pro dvacet ruských válečných zajatců. Podle tvrzení starousedlíků z Borových a Svinných Lad sem byli přiváženi zajatci z Ukrajiny. Komandu gestapáků, údajně šlo o osm mužů, podléhal Františkov i poněkud vzdálené Prameny Vltavy. Pro sebe si na Františkově zabrali takzvaný panský dům u silnice na Kvildu, kde je dnes penzion. Zajatci v prvopočátcích museli pracovat v lese, na rašeliništi nebo odstraňovali sníh z cest. Mnoho se mluvilo a dodnes mluví o zdejší podzemní továrně. Podle výpovědí starousedlíků ji budovali zajatci. Značné množství vytěženého kamene posloužilo ke zpevnění cest i břehů Vltavy. V roce 1944 byla z Českobudějovicka do Františkova přesunuta pobočka továrny na letecké motory firmy Junkers. Prý sem byla přemístěna také část firmy Messerschmitt z Řezna, zaměřující se na výrobu leteckých kabin. Svědci válečných událostí tvrdí, že budova přímo u silnice sloužila pouze jako kantýna a ubytovna pro čtyřiatřicet německých dívek z Mnichova, které zde snad balily součástky. Vlastní výroba se však odehrávala v podzemí. ●●● Kousek nad autobusovou zastávkou vedle penzionu dnes uvidíme kříž poněkud skrytý v okolním porostu. V těchto místech stála za války kuchyně, kde se stravovali zajatci a totálně nasazení z pracovních táborů. V mládí tu pomáhala i paní Mikešová z Borových Lad. Podle některých nedoložených tvrzení místní jednotka gestapa přijímala každý měsíc další zajatce na těžké práce – nikdy se prý nevrátili domů. Svou roli sehrály též bývalé papírenské pece. V nich se spalovala rašelina těžená po celé válečné období z Chalupské slati. A nejen rašelina! Z komína prý koncem války stoupal kouř charakteristický nepříjemným zápachem. Byla zde pálena těla zbídačených zajatců, pracujících také na jiných místech, například u Pramenů Vltavy nebo na Stolové hoře, kteří byli zastřeleni. Úložiště popela z těchto pecí se bohužel dosud nenašlo.
●●●
Františkov se svou pohnutou minulostí si dodnes uchovává tajemství. Dohady místních lidí, kteří zde bydleli a dnes jsou již většinou mrtví, čekají na další výzkumy a potvrzení. Tajemná historie však láká odborníky i laiky víc než ověřená strohá fakta.
Některé bývalé podzemní továrny
Richard I.-III.
Lokalita: Litoměřice, pod vrchem Bídnice, Ústecký kraj. Se svými více než třiceti kilometry chodeb šlo o největší podzemní továrnu na našem území. Pro výstavbu Richardu (krycí jméno B5) byly využity prostory tří vápencových podzemních dolů. Stavba se začala projektovat v roce 1943 a měla být dokončena v srpnu 1945. Ještě během výstavby byl spuštěn provoz Richard I., ve kterém se vyráběly součásti motorů do tanků a těžkých vozidel. Pracovali tu vězni z nedalekého koncentračního tábora Terezína i tábora zřízeného přímo u továrny. V současnosti slouží Richard II. k ukládání radioaktivního odpadu, ostatní prostory jsou nepřístupné.
Albis-Werke
Lokalita: Litoměřice, Ústecký kraj. Albis-Werke byla pobočkou německé firmy Propeller-Schwarz a specializovala se na výrobu leteckých vrtulí. Do podzemních prostor Labskozámeckého pivovaru, pozdějších Sudetských chladíren, byla přesunuta po bombardování Berlína v roce 1942. Většinu prací zajišťovali vězni z koncentračních táborů Terezín a Litoměřice. Po válce byla většina zařízení továrny demontována a odvezena Rudou armádou. Dnes je celý objekt v žalostném stavu.
Rabštejn–Janská
Lokalita: Českokamenicko, Ústecký kraj. V Rabštejně se už od roku 1942 vyráběly součásti k německým letadlům. V roce 1944 pak byla zahájena výstavba podzemní letecké továrny pro výrobu komponentů k messerschmittům, junkersům a vrtulníkům FA 223. Po válce zde byly vybudovány obrovské nádrže pohonných hmot pro vojska Varšavské smlouvy. Dnes je tu expozice mapující historii tohoto místa.
Výpustek
Lokalita: Blanensko, Jihomoravský kraj. Osídlení jeskyně v údolí Křtinského potoka sahá až do mladého paleolitu, tvrdě ji ale poznamenala těžba fosfátů a zejména úprava na sklad munice po roce 1935. Během druhé světové války německá armáda přeměnila pět jeskyní Moravského krasu na podzemní továrny. Výpustek od roku 1944 sloužil výrobě leteckých součástek a motorů německé továrny Auslasswerke. V šedesátých letech zde byl vybudován rozsáhlý protiatomový kryt. Dnes patří Výpustek Správě jeskyní České republiky, která jej v březnu zpřístupní veřejnosti.
Býčí skála
Lokalita: Blanensko, Jihomoravský kraj. Další jeskyně Moravského krasu poznamenaná působením Wehrmachtu. Zatímco ve Výpustku výroba leteckých součástek plně probíhala, v Býčí skále se jejich plánovaná produkce nikdy nespustila. Nakonec zde byly jen uloženy kotle s použitým olejem z válečné výroby. Při výstavbě továrny a skladů však došlo mnohými odstřely k nevratnému zničení nesmírně bohatého archeologického naleziště, protože stejně jako ve Výpustku bylo v Býčí skále a jejím okolí paleolitické sídliště. V současné době zde Česká speleologická společnost pořádá Dny otevřených dveří.
Storch
Lokalita: Tišnovsko, Jihomoravský kraj. Do tří nepoužívaných železničních tunelů na trati Brno–Křižanov–Žďár nad Sázavou byla pod krycím názvem Storch v roce 1944 přesunuta výroba letadel Messerschmitt Bf-109 z rozbombardovaného vídeňského závodu. Tyto tři tunely nakonec byly jediným místem v celém protektorátu, kde se montovaly kompletní stíhací letouny. V továrně, která nesla jméno Diana GmbH, mělo pracovat až pět tisíc zaměstnanců a za necelý rok se zde vyrobilo asi osm set padesát stíhaček.
Račice nad Trotinou
Lokalita: Smiřicko, Královéhradecký kraj. Na výstavbu továrny v lesích nedaleko obce Račice byla nasazena převážně česká inteligence, například učitelé a od uzavření středních škol v roce 1944 také studenti. Továrna sloužila k výrobě a opravě stíhačů tanku Jadgpanzer. V padesátých letech bylo podzemí zanášeno chemickým odpadem, dnes je v nadzemních objektech umístěn sklad speciálních chemických látek Armády ČR.
Kainit
Lokalita: Berounsko, Středočeský kraj. V lomu Alkazar byla budována podzemní továrna s krycím názvem Kainit pro výrobu leteckých motorů firmy Avia. Nebyla nikdy dokončena. Ovšem ještě dříve zde byla firmou Škoda plánována výstavba továrny Sigma III., která by vyráběla tankové kanony ráže 75 mm. Mezi lety 1959 a 1964 byl do štol svážen radioaktivní odpad, který je tu zabetonován dodnes. Ostatní podzemní prostory slouží jako významné zimoviště netopýrů.
