Rozhovor se členy expedice Pavlem Krupičkou a Jiřím Svobodou
Koncem října mělo pět českých horolezců – Jiří Svoboda, Pavel Krupička, Roman Tomčík, Milan Wlasák a David Karásek – letět z Prahy do chilského Punta Arenas a odtud na Hercules Inlet na pobřeží Antarktidy. Tady měla začít ojedinělá expedice na jižní pól. Proč jedinečná, když sem od počátků jeho dobývání dorazilo už 50 expedic? Většina z nich používala psí spřežení nebo i jiné dopravní prostředky a byla podporována ze vzduchu. Jen 15 týmů, mj. vedených třeba Reinholdem Messnerem nebo Bo/rgem Ouslandem, tam došlo skutečně jen po svých. Byli to horolezci z Francie, Indie, Jižní Koreje, Argentiny, Ruska, ale Češi v tomto seznamu dosud chybějí. Ne že by na jižním pólu nikdy nebyli. Několik Čechů se tam dostalo jako členové amerického výzkumného programu, dva Češi šli na pól s komerční výpravou, která startovala sto kilometrů od pólu. Teď mělo jít o první ryze českou výpravu, která celých 1200 kilometrů z Hercules Inlet k pólu absolvuje po svých. V extrémních podmínkách 50stupňových mrazů, sněhových bouří a nebezpečného záření, pěšky, odkázáni sami na sebe a s vybavením, které si potáhnou na saních…

Expedice se ale letos neuskuteční. Proč?
Chtěli jsme z Punta Arenas v Chile letět na pobřeží Antarktidy a po dobytí pólu letos na Silvestra zpátky letadlem do Punta Arenas. Letecká společnost Adventure Network International zajišťující tento přesun expedic, se kterou jsme jednali, ale zrušila expediční sezonu 2003-2004 a veškeré závazky přesunula na nově vzniklou společnost Antarctic Logistik Ltd. Ta má na dopravu z pólu na pobřeží jen několik letadel – Hercules, Iljušiny a Twin Otter, která nejsou schopna všechny zájemce pojmout. Proto počet expedic je omezen, v pořadnících jsou zmatky a my se do pořadníku na letošní rok už nedostali.
Na zvýšený zájem společnost navíc zareagovala zdražováním. Kromě vlastních letů zařizuje agentura i další povolení, která se sice expedice přímo netýkají, ale jsou důležitá pro její pobyt na klíčových místech – na začátku a na konci. Např. má pronajatou přistávací dráhu u Patriot Hills, což je ideální místo pro mnoho expedic podnikajících horolezecké výstupy v hornatých oblastech Ellsworth Mountains. Na tomto místě platí ohlašovací povinnost pro americké úřady zabývající se výzkumem Antarktidy, za kterou se samozřejmě platí. My odtud ale stejně odejdeme na pobřeží, abychom začali naši expedici skutečně od oceánu. Dále je přímo na jižním pólu americká vědecká základna Amundsen-Scott, takže je potřeba kontaktovat americké úřady, aby o nás věděly, a také jim za to zaplatit. Vše, co tahle agentura zařizuje, tj. lety, povolení a pojištění, tvoří 80 % všech nákladů, které před zdražením byly okolo 9 milionů korun. Teď náš rozpočet ještě naroste.
A to je další důvod, proč nemůžeme odjet. Musíme sehnat další sponzory. Samozřejmě bychom mohli ušetřit, kdyby místo pěti členů expedičního týmu jeli třeba tři. Z bezpečnostních i lidských důvodů ale preferujeme kompletní sestavu. Celou expedici proto odkládáme o jeden rok – na podzim roku 2005.
Mrzí vás to? A jak to ovlivní vaše další plány a přípravu?
Nikdo z nás to nevzdává. Rozhodně neztrácíme naději a nadšení a jsme si jisti, že rok 2005 bude pro nás úspěšný. Odmítli jsme nabídku nové agentury na poměrně riskantní termín v zimě roku 2005. Pokud bychom vyrazili v tomto termínu, jsme limitováni začátkem krátkého podzimu a zimy na jižní polokouli, kdy v expedici na Antarktidě nelze pokračovat. Hrozilo by nám, že do nástupu těchto extrémních podmínek expedici nestihneme a budeme ji muset vzdát.
Samozřejmě nás to mrzí. Vždyť jsme se připravovali sedm let! Za tu dobu jsme byli na Špicberkách, v Grónsku, na severu Švédska a v Rusku a teď, abychom „nevyšli ze cviku“, plánujeme pár dalších menších expedic. S určitostí můžeme říci, že na jaře pojedeme opět na Špicberky. Chystáme přibližně měsíční pobyt, chceme vyrazit do severních částí souostroví a znovu se pokusit o výstup na nejvyšší vrchol Newtontoppen (1717 m n. m.).
Stejně důležité je shánění finančních prostředků. Podpora Českého olympijského výboru nám naštěstí zůstává. Musíme ale přesvědčit lidi, kteří nám letos věřili, aby tak učinili i příští rok, a navázat ještě další kontakty. Proto jsme založili občanské sdružení Arctica a věříme, že nám pomůže zpopularizovat všechny naše činnosti. Připadá nám škoda, že ostatní lidé vědí o těchto částech světa, které jsou nesmírně zajímavé, tak málo. Chystáme proto sérii přednášek o našich expedicích, výstavy fotografií a další zajímavý informační projekt připravujeme na našich webových stránkách www.arctica.cz.
Nemáte strach, že vás někdo předběhne?
I s touto alternativou se musí počítat. Na druhou stranu je třeba říci, že naše republika je malá a lidé, kteří se zabývají podobnými aktivitami, se víceméně znají, nebo o sobě přinejmenším slyšeli, takže pokud by nějaká jiná skupina byla v konečném stupni příprav na cestu k jižnímu pólu, asi by se to proslechlo. Jak už bylo mnohokrát řečeno, není to jen o síle, ale hlavně o penězích, tedy o tom, najít ty správné sponzory, pro které by takováto cesta byla atraktivní. Důležité je také, jak se komu podaří poprat s nástrahami, které přináší monopol, byrokracie a legislativa v této části světa. Pokud se tak přeci jen stane a někdo jiný bude úspěšnější, tak nám nezbývá, než mu to přát. My víme, že se nám expedici podaří uskutečnit, hodně lidí nám pomůže a že i naše rodiny s námi vydrží další rok příprav. Také doufáme, že bude ctí celé České republiky zařadit se mezi několik málo národů, které jižní pól dobyly.