Text: Vlaďka Svobodová Moderátorka, pilotka. V České televizi už řadu let předpovídá počasí. Vlastní diplom meteoroložky z matematicko-fyzikální fakulty. K profesi, která tehdy bývala výsadou mužů, ji přivedl také nepříliš ženský sport – plachtění ve větroni. „Hory jsou z výšky stejně nádherné a přitom ještě nebezpečnější než ze země. Potvrdila jsem si to i v při lítání v Apeninách. Žádná česká „placka“, omlouvám se, Krkonoše, omlouvám se, Jeseníky. Je to něco neopakovatelného, u nás neprožitelného, a i když to zní otřepaně – nedá se to popsat, je to třeba zažít. Jsou překrásná místa na světě, kam mne to táhne, a ráda bych se tam podívala. Třeba slavná Concordia, ale ještě se nenašel nikdo, kdo by mne tam chtěl odnést na zádech. Tenhle sen asi ještě dlouho snem zůstane. Ale jsem ráda, že alespoň v lítání mi nic neuteče. Říká se, totiž, že plachtařka zraje s věkem.“
Nejmagičtější místo: Matterhorn – bezkonkurenčně nejkrásnější kopec na světě, pro některé výzva, pro mne místo, kde se dá v naprosté pohodě meditovat. Nejdramatičtější cesta: Nemohu si vzpomenout… Aha. Teď mi jednu připomněl můj dvanáctiletý syn Vítek. Cestu ze Zamkovského chaty (1475 m n. m.) na Téryho chatu (2015 m n. m.) jsme absolvovali spolu s trenérem českých akrobatů, který se v Tatrách narodil, před 6 lety. Dámská jízda: S kamarádkami – stávajícími a bývalými přítelkyněmi či manželkami mých kamarádů z letiště – jezdíme spolu pravidelně jednou ročně už minimálně dvanáct let. Jedna z nejpovedenějších jízd proběhla ve Špindlu a v Rokytnici nad Jizerou. Co bylo dál, není publikovatelné… Smutné loučení: Nesnáším! Zatím nejhůř jsem se loučila s Zermattem… Vedle Klein Matterhornu je čtyřtisícovka Breithorn – prý relativně snadno dostupná. Taková klasifikace mne neuráží a hned, jak to půjde, tak se tam vrátím! Nejzajímavější seznámení: Seznámení s báječným člověkem, který vlastníma rukama a s pomocí nejbližších a několika zaměstnanců buduje po vzoru bývalé Labské boudy na Dvoračkách (nad Rokytnicí nad Jizerou) báječnou moderní horskou boudu. Upřímně držím palce, aby se nová Štumpovka líbila všem! Láska na první pohled: Zermatt – městečko pod Matterhornem, kde je pach výfukových plynů nahrazen skučením elektromotorů. Působí klidně, a přesto je tam živo… Radost až do rána: Asi Livigno – bezcelní zóna. Vždycky pak ale lituju, že se ráno nevykopeme na kopec brzo a pokud ano, že nás pak celé dopoledne bolí na italském slunci hlava. Vzpomínky na celý život: Jednoznačně Rieti – malé letiště pár desítek kilometrů severovýchodně od Říma v Apeninách. Při soustředění juniorské reprezentace plachtařů jsem tam nalétala skoro 50 hodin. Jídlo, na které se nedá zapomenout: Maďarské speciality na mistrovství Evropy v letecké akrobacii v Siófoku – pořadatelé se tak snažili, že polovina pilotů reprezentačních týmů, kteří ohrožovali vedoucí pozici domácího Verese, skončila do druhého dne s akutní salmonelózou v místní nemocnici. Já jsem přežila bez doktorů – zjevně zázrakem, jedla jsem ze stejného hrnce jako naši akrobaté.
