Z Itálie pochází rčení, že kámen, kterým u nás pastevec hodí po krávě, má často větší cenu než kráva sama.
Oblast Podkrkonoší byla a je pokladnicí kamenářů. Tak ji nazývali Italové, kteří od dob Karla IV. a ještě hojněji za doby Rudolfa II. přicházeli do Čech hledat barevné kameny. Pátrali hlavně po pestrých jaspisech, jejichž svěží barvy rozmanitých odstínů a kreseb se jim znamenitě hodily pro mozaikové obrazy. Umělecké florentinské mozaiky, jimiž se honosí italské paláce, jsou zčásti vykládány kozákovskými jaspisy.
Ovšem prvními “kamenáři” v této oblasti byli zřejmě členové tlupy neandertálských lovců, jež se před 80 000 lety usídlila v jedné jeskyni u Bělé – Rozumova na Turnovsku. Ve spodní vrstvě jeskyně po nich zůstaly kromě uhlíků jejich nástroje a zbraně, které zde vyráběli odštěpováním křemene a kozákovských jaspisů.
ČARODĚJNÉ KAMENY
Naleziště na Kozákově se stalo pojmem známým po celém světě. Málokdo však ví o pověrách a legendách, které po staletí tyto drahé kameny provázejí. O symbolickém významu a vlastnostech drahých kamenů se píše ve starých knihách o kamenech, tzv. lapidáriích. Tyto první mineralogické práce v dějinách lidstva jsou naivní a zakládají se na nejprimitivnějších představách a pověrách. Ale už tehdy měly některé z nich vědecký základ. Například křemen byl pokládán za zdroj čarodějné energie. Dnes víme, že křemen dokáže vytvářet elektrické napětí, jestliže na něj působí magnetické síly.
U nás je nejznámějším drahým kamenem achát, pojmenovaný podle řeky Achates na Sicílii. Je směsí chalcedonu s křemenem a opálem s příměsí nerostných barviv. Acháty se používaly jako téměř univerzální lék, k získání obliby u lidí, k hašení žízně a k dosažení úspěchů mužů u žen. Dále zaručovaly nositeli štěstí, zdraví a dlouhý život. Onyx, černobíle proužkovaný achát, byl považován za kámen, který působí zlé sny, ale mírní porodní bolesti. Sardonyx, červenobíle proužkovaný achát, zajišťoval svému nositeli šťastný život v manželství, léčil melancholii a byl ochranou proti uhranutí. Karneol, červený chalcedon, tišil rozbouřenou krev a činil svého nositele klidným.
Lom na Kozákově byl odedávna nalezištěm jaspisů. Jaspis je neprůhlednou směsí chalcedonu a jemnozrnného křemene s nerostnými barvivy. Byl považován za prostředek k zastavení krvácení a k léčení ženských nemocí. Používal se také k ochraně proti strašidlům, proti uhranutí mladých matek i kojenců, léčil zimnici a padoucnicové záchvaty. Opál podle pověry chrání svého nositele před onemocněním zraku a zaručuje mu ostré vidění. Dlouho byl pokládán za kámen přinášející neštěstí. Rozšířil se znova teprve v 19. století. Hodně k tomu přispěla anglická královna Viktorie, protože sama nosila opál a dělala tak reklamu svým dolům v Austrálii. Dalším drahým kamenem z našich melafyrů je křišťál. Býval pokládán za zmrzlý led a používán k ochlazení, proti žízni. Léčil nemoci srdce, žaludku, očí i zduření žláz. I dnes bývají křišťálové koule nezbytnou rekvizitou kartářek a věštkyň. Ametyst chránil svého nositele před opojením, před otravou vínem a před uštknutím hadů. Safír, nalézaný u nás na Jizerské louce, byl pokládán za kapku nápoje nesmrtelnosti, který popíjeli bohové a jimž prý zaručoval nesmrtelnost. Podle pověry přináší nositeli dobré myšlenky a bohatství. Olivín, vyskytující se v čedičových lomech u Smrčí a Podmoklic, byl symbolem naděje a jeho nositel mohl předvídat budoucnost. Český granát, který se nachází v potoku protékajícím Bradleckou Lhotou, činil svého majitele veselým a milým. Vdovy věřily, že je může utěšit v bolesti nad ztrátou manželů. Proto naše babičky nosily šňůry českých granátů na krku i v čepcích ke svátečnímu kroji. Nakonec se chci ještě zmínit o zkamenělých kmenech prvohorních jehličnanů, které se nacházejí v okolí Studence. Lidé si je dříve schovávali v chalupách jako zaručený prostředek proti požáru.
SKVOSTY Z TRHLIN
Kdy a jak drahé kameny vznikly? Kde se nacházejí? Svým geologickým složením je krajina Podkrkonoší velmi zajímavá. Prahorní břidlice, jež tvoří podklad, byly koncem prvohor tlakem zevnitř Země roztrženy v dlouhé čáře podle již dříve existující hluboké trhliny, které říkáme lužická porucha. Z pukliny se začala rozlévat po povrchu za mohutných výronů sopečných plynů a vodních par černohnědá láva, která utuhla v melafyry. Po erupci melafyrové lávy vystupovaly na zemský povrch horké roztoky, jež rozkládaly melafyr i okolní horniny. V roztocích převládala rosolovitá kyselina křemičitá, vzniklá z horninových křemičitanů s příměsí různých oxidů kovů. Teplé roztoky vyplnily většinu trhlin a dutin v melafyru, kde z nich vznikly pozvolnou krystalizací nejznámější podkrkonošské drahé kameny. Melafyrový hřeben můžeme sledovat podél lužické poruchy od Ještědu přes Český Dub, Frýdštejn, Hamštejn, Kozákov a Tábor, kde se od hlavního zlomu poruchy odklání a pokračuje severovýchodním směrem na Staropacké vrchy, Levín, Kozinec až k Rovinám a odtud na Broumovsko. Lužická porucha pokračuje ke Dvoru Králové, kde se noří pod křídové usazeniny pískovců a jílovců.
Ryzí měď se nalézá v melafyrech vzácně na vrchu Strážníku u Peřimova a na vrchu Babka nad Roškopovem. Na Strážníku se nachází vzácný tzv. hvězdnatý křemen – hvězdovec. Ze všech křemičitanů se uvolňovalo značné množství kyseliny křemičité, jež pak vyplnila všechny zbývající prostory, zatlačila i některé dříve vzniklé nerosty a vytvořila v dutinách nepřeberné bohatství drahých kamenů – achátů, jaspisů, chalcedonů, ametystů, křišťálů, záhněd.
Náš stručný přehled podkrkonošských drahých kamenů musíme doplnit o výskyty olivínů a pyropu, který je známý pod názvem český granát. Výbuchy a výlevy třetihorních čedičových sopek daly vznik olivínu, křemičitanu zeleně zbarveného železem a hořčíkem. Nejznámějším nalezištěm jsou lomy v Podmoklicích a Smrčí. Výlevy čedičů vynesly na povrch hadce se zrny granátů – pyropů. Pyrop je křemičitan zbarvený příměsí vápníku, hořčíku, manganu, železa, hliníku a chromu.
KAMENÁŘI A JEJICH MECENÁŠI
Roku 1576 se stal římským císařem Rudolf II. Tento panovník sbíral obrazy, drahé kameny i předměty jimi zdobené, starožitnosti a také minerály. Jeho mineralogická sbírka byla ve své době pravděpodobně největší v Evropě.
Zajímavou postavou na císařském dvoře byl tajný rada, kališnický kněz Šimon Tadeáš Budek z Rovenska pod Troskami. Tento kněz vedl hledání nových nalezišť drahých kamenů a zkoušel alchymisty před nástupem do služeb panovníka. Od císaře dostal v roce 1601 privilegium na hledání kamenů a byl ustanoven i jako dozor nad ostatními sběrači drahých kamenů v Podkrkonoší.
Po smrti císaře Rudolfa II. začal postupný rozklad bohatých sbírek, až definitivní zkázu shromážděným pokladům zasadila třicetiletá válka. V polovině 17. století zanikly císařské sbírky, ale sbíralo se dále. V roce 1623 dal kníže Lichtenštejn, tehdy místodržitel Českého království, pražskému měšťanu a obchodníku s drahokamy B. Pfeffertovi za úkol prozkoumat stupnické zlaté doly a přitom se lichotivě zmiňoval o granátech z Rovenska pod Troskami. Panský úřad tehdy zakázal vývoz tohoto kamene bez výslovného úředního povolení.
Zemský hejtman frýdlantského knížectví v Jičíně dal 18. října 1627 turnovskému měšťanu Tobiáši Suchánkovi úkol sbírat v Jizerských horách safíry.
 Kamenářský strojek – vyvinul se z primitivnějšího kvadrantu. Pou- žívá se k vybrušování plošek (facet) kamenů. Brousí se na něm kameny od několika milimetrů do několika centimetrů průměru. Kamenáři strojku něžně říkají mašinka. |
Ke kamenářské proslulosti Turnova přispělo v mnohém broušení českých granátů. Vybrušovaly se plochy, které měl každý granátek od přírody, a nedělaly se pravidelné plošky (facety). Tehdejší úprava drahých kamenů pro šperkařské účely byla velmi jednoduchá. Asi do roku 1600 se drahé kameny jen leštily a zakulacovaly a teprve později se na nich vybrušovaly plošky. Do konce 19. století, kdy skončila granátová móda, se broušením granátů na Turnovsku zabývalo kolem dvou tisíc domácích brusičů.
Ochranné kameny
| 21. 3. – 19. 4. | ametyst |
