PTAL SE: JIŘÍ MARGOLIUS
Ekonomie tvrdého kovu Arakain neznamená nic, a přitom hodně, neřkuli příliš. Podle jednoho odborného slovníku je to lék proti cizopasníkům, dle druhého výraz pro optické snímání zvuku na filmový pás. Jednou v noci, nad sklínkou dobrého moku, jako facka na sále zasvištělo tohle podivné slovo vzduchem, aby se posléze úhledně uložilo na papír. Tak vznikla, jak už se v historii přiházívá, čirou náhodou jedna legenda. Z někdejších rozverných kluků jsou po letech tvrdí chlapi, vyznavači tvrdého kovu. Šéfuje jim inženýr, který nevystudoval, jak by se snad zdálo, strojařinu, nýbrž ekonomii. Jeho oborem se stal heavy metal. Sály dlouho před začátkem burácejí:
„ALEŠ BRICHTA!” Tvrdý chlapík, akurátní ekonom, něžný básník, skvělý zpěvák. Většinu textů píše sám. Mnohé mají hořký krylovský nádech. Extáze dnů po ní výprodej snů manko na krámě Proč zkouším rád držet balanc a stát přesně na hraně · · ·
Poprvé jsem vás uviděl před sedmi lety v kanceláři Obvodního kulturního domu v Praze 10. Přes den jste dělal ekonoma, večer se proměňoval v šéfa metalové skupiny. Jak jste obojí stihl? V té době už některé věci začaly fungovat, bylo cítit, že se vzduch začíná pročisťovat, navíc mnozí úředníci téhle muzice, byť třeba tajně, fandili. Dalo se to stihnout bez nebezpečí života. Proč jste si sedl na kancelářskou židli? Živil jsem rodinu a k tomu se naskytla šance být krapet blíž muzice. Kulturák sice neznamenal vždycky kulturu, ale přece jen to bylo něco jiného než Čechofracht.
Vy jste navíc mořský vlk? Tam jsem vstoupil po fakultě, obor zahraniční obchod. Byl to problém: večer hrát, návrat k ránu, rychle do práce, nahodit oblek a kravatu, usednout k různým jednáním, často se zahraničními partnery. Měl jsem delší vlasy, to samozřejmě vadilo, občas se ozvaly také divné hlasy. . .
Kdy vám poprvé muzika položila stéblo? Na základní škole ve dvanácti letech. Nejdřív někdy v roce 1971 country, pak big beat. Olympic, Flamengo, Blue Effect. Měl jsem kliku, pravidelně jsem se dostával k muzice, co se hrála za humny – Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple, samozřejmě Beatles. Studoval jsem na jazykové škole a rodiče mnoha spolužáků jezdívali ven a zásobovali mě touhle ideově závadnou muzikou. K tomu se poslouchalo Radio Luxembourg. Kdy přišel na svět Arakain? Před dvanácti lety. Už jste bezmála doyen. Něco jako Olympic v mladším vydání. Proboha! Vždyť existujeme teprve od roku 1982! Proti Olympiku jsme nedochůdčata. Ale onehdy jsem si přečetl, že „Brichta je už legenda věkem”. Dost jsem se rozčílil. Ještě k tomu našem porodu: měli jsme kapelu APAD. Ta se rozpadla ve chvíli, kdy jsem se začal tlačit do metalu a převzaté skladby jsme začali míchat s našimi původními věcmi. Basista s klávesistou se šprajcli, že tahle muzika se u nás hrát nedá, zavřou nás. Dali mi padáka a se mnou šel i bubeník. Podle zákona sněhové koule se nabalil i kytarista. . . A jednou v noci se narodil Arakain. · · ·
Kdy jste se pasoval na profesionála? Začátkem roku 1989 jsem definitivně vstal z ekonomické židle. Už to nebyl sebevražedný pokus. Čas oponou trhnul a my jsme najednou v devadesátém roce měli nejvíc koncertů ze všech kapel – za dva měsíce sedmačtyřicet! Dům barikádníků, legendární pražskou „Barču”, jste vlastně proslavili vy. Stala se z ní Mekka metalu, Lourdy pro ty, kteří byli stiženi nevyléčitelnou metalovou chorobou. Život je dál tahle legenda? Z toho baráku jsme díky skvělým zaměstnancům OKD Praha 10 opravdu udělali centrum muziky. Táhli se za námi štamgasti nejen z celé Prahy. Jenže někdy v osmaosmdesátém nás a hlavně skupinu Törr po koncertu v Bratislavě šeredně a především lživě napálilo Rudé právo. Na národním výboru se nějaký hlavoun přes kulturu připodělal a začal nás perzekvovat, co se do nás vešlo. Barča byla v karanténě jako vzteklý pes a metal tam hezky dlouho nezazněl. Půl roku jsme se z těch ran vylizovali. Z vaší hudby čím dál víc probleskuje melodičnost. Řekl bych – něžné pohlazení mezi záplavou kovu.
Zdá se mi, že je to něco, co jsem už někdy slyšel. Mýlím se? Vůbec ne. Muzika se obloukem vrací – jako móda – k trvalkám minulosti. K líbivosti, ne k podbízivosti. Vždy jsem říkal, že konec devadesátých let bude revival šedesátých a sedmdesátých roků. Důkazem je i vaše pocta Jiřímu Schellingerovi. Album Zemětřesení a vítězné turné po vlastech českých s „Holubím domem” a dalšími hity. Tak! Stará jména opět bodují. ABBA se zase hraje v rádiu! Já tuhle skupinu bytostně nesnášel jako nechutné disco, a dnes se mi líbí.
Posloucháte klasiku? Manželka miluje Mozarta. Já Bacha, hlavně varhanní koncerty. A Ravela. S Arakainem zpívala Lucie Bílá. Ztraťte o ní pár vlídných slov! Kdysi začínala s rock´n´rollem. Když jsme se s ní srazili, měla nabídku od Petra Hanniga na „Neposlušné tenisky”. Domluvili jsme se s ní na spolupráci, protože jsem viděl, že má hlas od pánaboha. Fajn holka, tenkrát totálně ujetá, což jsem vůbec nepovažoval za chybu. Rád později vysvětlím Teď mám pocit, že začíná občas přemýšlet. Zpívá super! Vždycky odevzdala dobrou práci, ale nedopustila si nikdy dva tři momenty, kdy za každou cenu musela zaječet, i když se to tam vůbec nehodilo.
Co jste jí řekl? Lucino, já tě nakopu! Ale jinak je to skvělá holka, a navíc zraje jak víno.
Nahrávám na avizovanou smeč – jste taky v něčem ujetý? Asi ano, jinak bych tohle nedělal. Normální člověk přemýšlí a jedná ve vytyčených mantinelech, dává pozor, aby se náhodou neznelíbil a někomu nevadil. Opatrnost není vždycky matka moudrosti. Jsou chvíle, kdy jsem rád ujetý.
Co vás trápí? Dovolte ocitovat část vašeho textu ke skladbě „Rám křivejch zrcadel” z alba Salto mortale. Mám trochu obavy z těch klínů do hlavy jako dřív, jen to zvládnout Povídám, jde tu jen o prachy kdo lže, nic netratí a sliby všemu vládnou Už zase tady jsou ty chytrý najednou co velkoryse rozhodujou o tom, co nás vlastně baví · · · Mám dojem, že politika byla vždycky svinstvo. U nás je v politice spousta lidí, kterým důvěřuju, ale jako v každé profesi jsou i tady nepovedení jedinci. Zase se začínají objevovat různé záhadné cukatury, viz zákaz klipu Láska je láska. Tenhle text o křivejch zrcadlech jsem psal právě pod tímhle dojmem. Někdo shora přikáže, co se může a nemůže vysílat a mně to zvedá mandle. I poslední text z alba Salto mortale „Stárnem” je reakcí na věci kolem mne, které se mi hrubě nelíbí. Je o některých muzikantech, ze kterých se stali do slova a do písmene prostituti. Někteří se v textu poznali a reakce byly bouřlivé. Měl jsem radost, že jsem se trefil. · · · Někoho už možná trápí pohled od všech zrcadel a čím dál blbějc usíná Někdo je náhle křesťan další vzývá Izrael má vítr, co přijde dál · · ·
Jak reaguje na texty vaše manželka? Jsem prý magor a nedá se s tím nic dělat. Chtěl byste mít moc? Člověk si musí umět říct, jestli má dost zodpovědnosti to vzít. Nebo dost síly ten flek odmítnout. Měl jsem po listopadu možnost se kamsi vecpat, byl jsem ve stávkovém výboru umělců . . . Dnes jste zase mohl nahodit oblek. Usoudil jsem, že to není pro mne správná parketa.
Co děláte, když se namíchnete? Třeba píšu. Seřvu děti. Vezmu kytaru. Zahraju si mariáš.
Co říkáte smrti Kurta Cabaina z Nirvany? V šedesátých letech byli hippies reakcí na určitou situaci. Všechno fungovalo, žádné problémy, najednou bác – a Vietnam! Zinkové rakve, frustrace, trauma. Květinové děti hledaly útěchu i třeba v marihuaně. Rodiče zděšeni, děti jim utíkaly z jistot domovů. U nás se v osmdesátých letech mládež utíkala k undergroundu, začala tíhnout k metalu. Dnes jsou mnozí zase zklamáni z toho, že si všechno mohou dovolit. Mne šokuje, že si někteří muzikanti myslí, že muzika spočívá v tom, že si šňupnou a hotovo, jsou geniální a jasně nejlepší. V Americe se spousta dobrých muzikantů odrovnala na drogách. Nirvana byla parta, vyrostlá v seattleské garáži. Najednou vylítla jako kometa a Cobain třeba zjistil, že to není to pravé, co chce od života. Vadilo mu, že se stal loutkou v rukou manažerů, agentů, reklamy. Nemohl dělat, co chtěl. Možná mu nefungovalo soukromí. Krizové situace vznikají v mnoha případech proto, že si člověk najednou nemůže dovolit běžné věci.
Vrátíte se někdy k původní profesi? Snad ano. Když obchodní činnost, tak ale v rámci muziky. Není od věci, když ekonom dobře vidí do branže, v níž se pohybuje. Jako ekonom jste pro Arakain zřejmě terno. Zatím jsme na žádné smlouvě neprodělali.
Další plány? Do konce léta odevzdám materiál pro svoji sólovou desku, s Arakainem máme řadu koncertů, účast na festivalech, na podzim už začneme připravovat novou desku, kterou natočíme začátkem příštího roku.
Prý vás zlákala opera? Zpívám roli Piláta v české verzi Webberovy a Ricovy rockové opery Jesus Christ Superstar. Hraje se na Výstavišti v Laterně animatě a v dalších rolích vystupují Kamil Střihavka, Bára Basiková, Vilém Čok a další lidi, kteří jsou mi blízcí.
Proč jsou vám blízcí? Dobří zpěváci, fajn kamarádi. Dělají něco, co má smysl.
K čemu se utíkáte ve slabých chvilkách? K oblíbené knížce „Vyhoďte ho z kola ven!”
Asi jste nesvůj, když nemáte co dělat. Lepší je být pořád v jednom kole.
