TEXT: LENKA STRÁNSKÁ, FOTO: MAREK WÁGNER
Známe ho všichni. Muži starší a střední generace ho používali v době základní vojenské služby, neobešli se bez něj vyznavači trampingu, skauti, ale ani ti, kteří utužovali kolektiv na chmelových brigádách. Trojdílná hliníková kuchyňská souprava zvaná ešus byla nepostradatelná. Do menší nádobky se nalila polévka (ráno čaj), větší posloužila na guláš a knedlíky a víčko se využilo jako podnos pro pečivo. Jak praktické. Je lehký, nerozbitný a snadno omyvatelný. Pokud se dlouhodobě používal k vaření čaje, jeho vzhled získal typickou tmavou patinu. Možná vás také někdy napadlo, jak tato univerzální pomůcka získala své nezvyklé jméno. Slovo vzniklo z německého esschale, což je jídelní miska. Odtud už byla ke slangovému slovu ešus velmi krátká cesta.
OD EŠUSŮ K NÁDRŽÍM
V roce 1925 začala působit v obci Telnice u Ústí nad Labem firma Reichelmann. Její výrobní program – produkce kovového zboží – se brzy osvědčil. Především za druhé světové války byly polní jídelní soupravy žádaným artiklem. Pracovali zde váleční zajatci a kromě tradičních ešusů pro polní kuchyně zde vyráběli i letecké nádrže. V poválečných letech a v období socialismu vystřídal znárodněný podnik hned několik provozovatelů, ale v produkci ešusů se stále pokračovalo. Od roku 1993 navázala na tuto tradici soukromá firma ALB Forming, která postupně rozšířila sortiment o nerezové nádobí, nádobí s antiadhezivními povlaky (teflon) a titanové nádobí. Nyní se zde vyrábí i takzvaný sendvič AL–INOX. Uvnitř těchto nádob je nerezová vrstva a na povrchu hliník kvůli lepšímu a rovnoměrnému rozvedení tepla. Telnické výrobky dnes putují do celého světa, napříkladi do Číny a Singapuru, neboť i tamní obchodníci museli uznat, že indické a čínské „teflonové“ nádobí zdaleka nedosahuje kvality toho českého. V době, kdy Čína válcuje světové trhy, je to jev nevídaný.
PŘIŠEL O UCHA
Vlastním historickým vývojem prošel i klasický ešus. Vojákům v padesátých letech minulého století posloužily ešusy z pocínovaného plechu se zakulaceným dnem. Později se přešlo na hliník a z pocínovaného drátu se vyráběla jen držadla. Vojáci si ešusy za ucha zprvu připevňovali na opasek, ale v sedmdesátých letech došlo k významné změně – začali si je vkládat do brašny společně s polní láhví. Byl proto podán zlepšovací návrh, aby se ušetřil materiál i energie, a tak ucha z ešusů úplně zmizela. V osmdesátých letech se vyrábělo až čtvrt milionu ešusů ročně. Nyní se toto legendární nádobí vyrábí i v nerezovém provedení a ve své výstroji ho má například slovenská armáda.
Kempinkového nádobí se v Telnici ročně vyrobí přes sto tisíc různých sad a dílů. Největšími odběrateli jsou prodejci z České republiky, Slovenska, Polska a Slovinska. „Tam se používají hlavně při trampingu a outdoorových sportech, nádobí je totiž určeno jak pro běžné použití, tak i pro extrémní podmínky,“ říká majitel firmy ing. Josef Alb. „Naše kotlíky si ale doslova zamilovali Švýcaři.“ Účelnost i lehkost souprav ocenili na svých výpravách například horolezci Radek Jaroš, Josef Nežerka či Marek Holeček, pochvalují si je i současní vodáci a cestovatelé.
SADA PRO PŘEŽITÍ
Mistrovským kouskem produkce telnické společnosti je sada Mezinárodního červeného kříže. Josef Alb ukazuje nepříliš objemnou krabici, která však obsahuje vše potřebné pro přípravu jídel v polních podmínkách. Firma musí mít na skladě dvacet tisíc kusů těchto souprav připravených k okamžité expedici. Souprava obsahuje sedmilitrový a pětilitrový hrnec, pánev, poklici, pět hrnečků, stejný počet misek, talířů, sad nerezových příborů, jeden kuchyňský nůž a vařečku. Účelnost, skladnost a trvanlivost českého ešusu tak ocenili obyvatelé všech zemí jihovýchodní Asie, které postihla ničivá vlna tsunami v roce 2004. Ešusy posloužily také v Kosovu, při ničivém zemětřesení v Turecku, Pákistánu i na Haiti a při záplavách v Mosambiku, Guineji či v Alžíru. Kromě Červeného kříže v mnoha zemích si tuto soupravu objednávala například společnost Doktoři bez hranic, francouzské ministerstvo zahraničí a mnoho dalších nejen humanitárních organizací. Za deset let bylo expedováno více než sto padesát tisíc těchto sad nádobí.
Je zřejmé, že ešus a kotlík, tyto nepostradatelné pomůcky k vaření a konzumaci jídel v přírodě, důstojně reprezentují naši českou kotlinu. Přejeme jim, aby napříště sloužily v co největší míře pouze trampům a horolezcům a nebyly němými svědky lidského neštěstí.
