Text: Irena Páleníčková, foto: Jiří Páleníček
Co je tuniský fast food? Vezměte od všeho trochu, nakrájejte to a popřípadě osmažte nebo uvařte. Rozetřete pálivé papričky s česnekem, solí a olivovým olejem a vyrobte ohnivé ochucovadlo harissu.
Na závěr vše naládujte do nakrojené silné placky nebo zabalte do tenčí placky, eventuálně tím vycpěte bagetu. Ale je zbytečné, abyste to dělali sami. Všechno − omelette, chapatti, sandwich, burger, chawarna, schan, brik − je totiž v Tunisku hodně dobré a je toho velká a opravdu levná porce. Zajdete-li spolu s místními do neturistického fast foodu, zaplatíte od 1,2 do 2,4 tuniských dinárů, tedy asi 17 až 34 korun. V turistické zóně zaplatíte obvykle dvakrát tolik a přijdete o to pravé koření – nehraný kontakt s lidmi. Kuchařka v dokonale bílém plášti rozkrojila placku a na běžné ingredience včetně tuňáka položila chapatti připravené přímo před námi. Do rozšlehaného vejce zamíchala cibulku se zeleninou a nalila na stejnou plotýnku, na jaké se ve Francii dělají crepes. Chapatti ale zůstalo silné a malé. Než se opeklo po obou stranách, vedle nahřála již naplněnou omelette. Za stejnou cenu nabízela i pizzu à la Mahdia. Placka je to o něco větší, na ní harissa, lupení, cibulka, tuňák, nastrouhaný bílý slaný sýr (spíše tvaroh) a kroužky oliv. Vařila, brala peníze, usmívala se a její manžel zatím leštil jejich skleněnonerezovou prodejničku. Jiným druhem chapatti, nazývaným někde i brik, je válečkem rozválený bochánek těsta, potřený harissou a jedním nebo dvěma trojúhelníčky taveňáku, posypaný nadrobno nasekaným vejcem a tuňákem. Přeloží se napůl, okraje pevně stisknou k sobě a nasucho se opeče po obou stranách na plotýnce pro crepes. V městě Sousse se předem napečené, ne právě tenké placky o průměru asi 35 centimetrů vzhledem podobaly chapatti nejvíc, ale pro změnu jim říkali crepes (zatímco omeletám z města Mahdia burger). Placku naplnili podle našeho přání, přeložili, srolovali, obalili alobalem a vzniklý mohutný kornout plný gyrosu a zeleniny vydal za oběd
