Překvapení, které čeká na každého Čecha na Moravě, je očekávané – a přesto vždycky překvapí. Přitom původní důvod rozdílu je nabíledni. Jde o rozdíl mezi kulturou pivní, ke které patří sedět v hospodě a rozumovat, a kulturou vinnou, jež jaksi přirozeně vyžaduje, aby člověk postával v sklípku, v prokřehlých prstech držel „koštovací sklénku“ a zpíval moravské pěsničky.
Tento náhled odolává i po návštěvě moravské pivnice nebo nějakého ryze českého koštu moravských (i českých) vín. Hraje se tu vlastně o povahu a kořeny české a moravské národní povahy.
Zatímco poctivé pití piva vyžaduje dlouhé sezení až pábení, jak to pojmenoval Bohumil Hrabal, z moravského, abych tak řekl jiskrnějšího způsobu přijímání alkoholu se zrodila tradice moravských básníků – například Skácela a Mikuláška.
A pak je tu ještě jedna zásadní věc. České pivo kupují Češi sice s jistou dávkou patriotismu, ale přece jen již hotové, neboť málokdo má ve sklepě svůj pivovárek. Moravané ve sklípku nalévají hostům své víno, za které ručí osobně hodinami a hodinami práce na vlastním vinohradu. A to platí i v případě, kdy se vinná réva nahradí švestkami nebo jiným ovocem a namísto vína jde o podstatně silnější mok, totiž slivovici, hruškovici, meruňkovici…
Když se z tohoto úhlu podíváme na české a moravské vesnice, zdá se téměř jisté, že právě prací na vlastním posiluje se vztah k rodné hroudě, zakotvenost v místě bydliště a tím i moravský způsob patriotismu, který v českých vesnicích obecně bohužel spíš chybí, než přebývá.
 Prací na vlastním vinohradu se posiluje vztah k rodné hroudě, zakotvenost v místě bydliště a tím i moravský způsob patriotismu. |
„Takřka smrtelná byla pro přirozený vývoj českého venkova násilná kolektivizace v padesátých letech, navíc doprovázená protináboženským bojem,“ vystihl situaci u příležitosti prvního vyhlášení soutěže „Vesnice roku“ tehdejší ministr životního prostředí Ivan Dejmal.
S odstupem a nadsázkou lze konstatovat, že pokus rozvrátit kolektivizací vesnice moravské narazil na příliš dobře udělané víno anebo moc dobrou slivovici. Dalo by se tedy souhrnně říci, že moravské vesnice jsou jaksi „vesničtější“ než ty české. Ovšem jako mnohem působivější slůvko než „vesnice“ jeví se v tomto případě slovo s řecky demokratickým přídechem – „obec“. Obecně vzato je to ten nejlepší klíč k vlastnímu bádání o fenoménu moravských vesnic.
