Únor 1994, moje první pozemní cesta do Indie. V pákistánské provincii Sindh klimbáme v lokálním vláčku, ploužícím se na sever do Láhauru. „To není možný!“ zařve najednou kamarád Dáda a s nevěřícným smíchem zírá z okna. Vyhlédnu taky a spatřím nádražíčko s názvem, který vidíte na fotce. Vystoupit jsme tehdy neměli čas. Stanice Nasrat se mi ale do paměti zapsala tak silně, že jsem ji na jedné ze svých dalších pozemních cest na Východ chtěl navštívit znovu. „Jací lidé tam asi žijí? V co věří a k jakým hodnotám vychovávají své děti?“ ptal jsem se sám sebe v duchu. Jenže najít Nasrat byl docela problém. Kde přesně leží jsem si nepamatoval a Google Earth ho neznal. Až po složitém googlování jsem objevil stránku železničních fandů, kde je Nasrat popsán. A tak jsme si na jaře 2010 ve městě Sukkur najali auto a vyrazili k jihu. Řidič se musel složitě vyptávat, protože o Nasrat nevěděli ani domorodci. Z hlavní silnice tam vedla jen prašná cesta. U nádražní cedule zevlovalo pár místních obyvatel. „Jak se vám tady žije?“ ptal jsem se jich. Muži mlčeli, protože anglicky neuměli. Pak jsem se rozhlédl a spatřil sluncem vyprahlou pustinu a opuštěnou stanici na cestě odnikud nikam, kde staví jen lokální couráky. Spatřil jsem hliněné chatrče opodál, jejichž zdi byly oplácány koláči kravského trusu, který se v Pákistánu používá na topení. Spatřil jsem špinavé hábity mužů, kteří na nádraží postávali jen proto, že zrovna neměli co dělat, a netušili, čím zaplnit prázdnotu. Prostě existenční situace, která člověku sevře srdce představou, že by v Nasrat musel taky žít.
Další otázky neměly smysl. Při focení u nádražní cedule jsme se ale s kamarády neubránili úsměvu. „Čemu se smějete? A proč jsme sem vlastně jeli takovou dálku?“ ptal se náš řidič. „V našem jazyce to jméno znamená Nebe,“ zalhali jsme, i když nás trochu mrazilo. Vzpomněli jsme si totiž na bělostnou stavbu připomínající Tádž Mahál, kolem které jsme cestou projížděli. V nedaleké vesnici Garhi Khuda Bakhsh stojí pohádkové mauzoleum rodiny Bhutto, ze které pocházela i někdejší pákistánská premiérka Benazir, zavražděná při atentátu v prosinci 2007. Politička, která po svém návratu z exilu mohla rozbouřený Pákistán uklidnit a sjednotit, tak odpočívá jen pár kilometrů od Nasrat. Není to symbolické?
Kunda 100 x jinak
Pro případ, že byste snad to bohem zapomenuté místo chtěli navštívit, leží Nasrat na pravém břehu Indu asi třicet kilometrů severovýchodně od města Larkana. Pokud se sem vydáte vlakem, je to od Larkany třetí stanice směrem na Sukkur. A když jsme u zeměpisu, projděte se i po ulici Jebat v malajském přístavu Melaka. Nese jméno malajského bojovníka z 15. století, který je tu pohřben. Vaší další zastávkou pak může být město Kunda v indickém státě Uttarpradéš. „Kunda leží v nadmořské výšce 89 metrů na silnici z Iláhábádu do Lucknow,“ dočtete se na Wikipedii, kde uvádějí i kolik % obyvatel Kundy umí číst a psát. Pozor ale, ať se nespletete! Další Kunda je totiž estonský přístav asi sto kilomet¬rů východně od Tallinu. Na městské stránce www.kunda.ee (ano, včetně té poetické přípony!) se dočtete, že Kunda má 3609 obyvatel. Dozvíte se, že tu mají mimo jiné třeba Kunda high school nebo Kunda library, a zjistíte, že ve městě fungují sociální programy s názvem Healthy Kunda a Children and youth friendly Kunda. Je tedy vidět, že zastupitelé Kundy se o své voliče dobře starají. Z Estonska se vydejte do hornorakouské vesnice Fucking nedaleko Salcburku. Jmenuje se po bavorském šlechtici Fockovi, který ji údajně kdysi založil, a v historických análech je zmiňována už v roce 1070. Fu¬cking má jen asi stovku obyvatel, ale přesto je oblíbeným cílem anglicky mluvících turistů, kteří prý často kradou její silniční označení. Z Rakouska pak pokračujte do Chorvatska, kde jihovýchodně od Dubrovníku navštívíte českými turisty vyhledávanou vesničku Kokoti (mimochodem, Kokot je také vesnice v kraji Pińczów na jihu Polska, nedaleko města Kielce). V Trogiru v Dalmácii nedaleko Splitu se pak ubytujete v apartmánu Ćurak, který nabízí „dovolenou v klidné ulici daleko od dopravního hluku, jen dvě stě metrů od pláže“. Apartmán se jmenuje podle majitele Filipa Ćuraka, jehož příjmení je v Chorvatsku velmi rozšířené. Asi proto, že znamená něco jiného než v češtině. A kdybyste byli Rumuni, zastavili byste se v chorvatské Istrii i v přístavu Pula. V rumunštině je to totiž velmi nespisovný název pro penis. V bývalé Jugoslávii ale vše není jen veselé. V květnu 2000 byl v Haagu k pěti letům vězení odsouzen velitel bývalého srbského koncentračního tábora Omarska. Jmenoval se Dragoljub Prcač. Vyschlo vám z toho v hrdle? Sedněte do letadla a zamiřte do americké Pensylvánie. Sídlí tu firma Watson Kunda & Sons, Inc., která vám nabídne stovky druhů piv z celého světa. Na stránce www.kundabev.com se chlubí „125 lety zkušeností v pivním byznysu“, takže nápoje od Kundy jistě nebudou špatné. A když už jste na severoamerickém kontinentu, v kanadském Ontariu byste mohli pozdravit profesorku sociální psychologie jménem Ziva Kunda (http://cogsci.uwaterloo.ca/ziva.html). Bohužel už ale není živá – zemřela v únoru 2004. Kundy je škoda, protože napsala ve svém oboru často citovanou práci s názvem Social cognition: Making sense of people.
Nasrat = vítězství
Ve střední Africe si potřeste rukou s příslušníky etnika Kunda, kterých tu žije skoro dvě stě tisíc. Možná i proto se největší gambijské město jmenuje Serekunda. Podle sčítání z roku 2008 má 368 110 obyvatel. Že byste v něm chtěli žít? Pomodlete se za to v jihoindickém státě Kérala s lidmi nasrání, jak bývají označováni křesťanští přívrženci učení apoštola Tomáše. Hlavním cílem jejich náboženské nadace (www.nasranifoundation.org) je „šířit víru mezi mladou generací, a to především mimo Indii“. Nenechte se ale zmást – nasrání je také arabský termín označující všechny křesťany. Odvozuje se prý od aramejského přepisu Nazaretu, který zní Nasrat. Obyvatelé tohoto biblického města jsou pak Araby nazýváni výrazem nasrája. A aby toho nebylo málo, Nasráni je i jméno mysu na jihovýchodním pobřeží Sinajského poloostrova v Egyptě.
Tohle všechno je na první pohled jen legrácka hodná leda tak puberťáků nebo štamgastů hospody 4. cenové skupiny. Na druhý pohled je to ale osvěžující hra se skrytými významy slov, s etymologií lokálních názvů a s fantazií. Hlubinnou podstatou humoru je přece juxtapozice – paradoxní kladení odlišných rovin vedle sebe a spojování nesouvisejících významů. Vulgarita a její užití v literatuře je předmětem výzkumu jazykovědců, viz třeba skvělá kniha překladatele Patrika Ouředníka Šmírbuch jazyka českého. V pákistánském Nasrat ale o žádnou vulgaritu nejde. V jazyce urdú to jméno znamená „vítězství“, což prý je zřejmě odvozeno od arabského výrazu pro pomoc. Právě proto se také Nasrat jmenovala ofenzíva Tálibánu proti koaličním silám, která v září 2007 začala v afghánském Helmandu. Sebevražední atentátníci tehdy vyhazovali do vzduchu policejní stanice a západní vojáky. Co když ale operací Nasrat jen mudžáhidové chtěli západnímu světu sdělit, že nás „nevěřící“ prostě nemají rádi?
