Svět je řadí do kategorie jazzu, ale oni z ní vyčuhují do všech možných i nemožných stran. To, co Béla Fleck a bratři Roy a Victor Wootenovi na jevišti předvádějí, není jen kvalitní směsí akustické hudby a nejmodernějšího jazzu, produkovanou nejúžasnějšími muzikanty na světě,” říká zámořský kytarista českého původu a duševní spřízněnec Bély Flecka, Slávek Hanzlík.
Mimořádnost Flecktounů spočívá v tom, že kombinují muziku s něčím, co je v jazzu neobvyklé a přitom to má obrovskou razanci a velkou hodnotu. O Bélovi se ví, že je křižovatkou mezi novou moderní technologií a elektronikou na jedné straně a kořeny severoamerické muziky na straně druhé. Znamená to, že si vezme pětistrunné banjo a za sebe postaví zesilovač. A za tím vším stojí úžasná genialita Bély, který si na celé zeměkouli nemohl k sobě vybrat lepší muzikanty, než ty, které má.
Béla Fleck pochází z newyorské židovské rodiny. Jeho otec zplodil dva syny a jelikož byl milovníkem klasické hudby, pojmenoval je po Beethovenovi a Bartókovi. Béla až do roku 1989 působil v i u nás známé bluesgrassové kapele New Grass Revival. Letos na jaře získal Grammy za instrumentální výkon roku.
Na jeho deskách s ním kromě Flacktones hraje například jeden z největších jazzových idolů minulosti · Chick Correa, ale současně Tony Risce a Sam Bush, který donedávna vydával bluesgrassové desky. Bélova genialita spočívá kromě jiného i ve schopnosti předvídat. S naprostou spolehlivostí odhadne, co na desce má být a co tam nepatří. Ostatně každý to bude moci posoudit sám, jelikož Béla Fleck a Flecktones vystoupí v pražském Lucerna Music baru v pondělí 30. června a druhý den je uvidí Brno.
Spolu s Bélou Fleckem vystupují i bratři Wootenovi. Roy je bubeník, který hraje bicí na speciálně upravenou basu s výstižným názvem drumitar. Victor je basista · akrobat a showman. Roy si tu svou “hokejku” sám designoval. Barevné puntíky, jimiž je opentlena, jí dodávají vzhled zboží z hračkářství, ale oni skutečně fungují. Když se ale Roy posadí za normální bicí, zahraje na ně stejně dobře jako na svůj drumitar.
Victor · tajná zbraň Flecktones · si svou originalitu dokáže zachovat v každé situaci. Zahraje na basu tak, že bude znít jednou jako banjo, jindy jako flamengová kytara, někdy zas jako bicí, ale pokaždé jako Victor. Dvakrát byl vyhlášen basistou roku, jednou získal cenu za nejlepší basovou desku. Kromě basy hraje také na cello. Ti, kdož ho znají, vyprávějí, že uprostřed svého sóla prožívá hudební orgasmus, při němž roztočí svou basu kolem těla, a pak ji zase chytí a hraje dál, aniž vypadne z rytmu skladby. Jednou v Nashvillu ji roztočil takovým způsobem, že se na ní urval řemen. Basa letěla vzduchem, zaduněla o parkety a surfovala až k pianu, kde se zastavila. Na rozdíl od rtuťovitého Victora se jeho bratr Roy na pódiu nikdy zbytečně moc nepohybuje. Svůj “handicap” vůči Victorovi vyvažuje vystupováním v napoleonském klobouku tak příšerně pestrém, že i barvoslepý člověk musí užasnout. A tak zatímco tenhle Roy si klidně bubnoval dál, Victor si pro tu basu odskočil a skladbu elegantně dokončil. Myslím, že neexistuje místo, odkud by lidi po vystoupení Flecktounů neodcházeli v úžasu.
