NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL JAN ŠKVÁRA
Fotografujete? A kazíte? Nebojte se, nejste sami. Myslím, že každý, kdo jednou vzal do ruky fotoaparát, dříve či později pronesl známé – ono to nevyšlo, nepovedlo se. A to nemluvím jen o valné většině fotografujících, kteří za rok vyfotografují dva filmy – na Vánoce a o dovolené. Také každý profesionál zkouší a hledá tu nejlepší techniku a při svých pokusech se nutně dopouští omylů. Nadpis tohoto článku tedy není tvrzením. Spíš trochu nadsázkou a zcela jistě cílem snažení každého z nás – snažení výrobců fotomateriálu a techniky z toho nevyjímaje. Neb čím je náš ostych z fotografování menší, tím více snímků bude zpracov áno, tím vyšší obrat a tedy i jejich zisky.
VELKÝ FORMÁT DO MUZEA? Málokdo si dnes už vzpomene na mohutné měchové fotoaparáty, jejichž nástup znamenal vyhynutí profese malíře-portrétisty a nástup fotografie do povědomí spotřebitelské veřejnosti. Dnes jsou tito stařečci reklamní studia, v nichž stavebnicové aparáty s měchovým výtahem jsou i dnes nepostradatelné. Poskytují totiž až neuvěřitelné možnosti vyrovnání či naopak deformace svislic, naklonění roviny ostrosti a jiná čarovátka. Dalším důležitým faktorem, proč kamery typu Sinar neopustily profesionální ateliéry, je velikost původního negativu či diapozitivu. Není totiž výjimkou, že se fotografuje na jednotlivé listy plochého filmu o formátu až 8 x 10 palců, což je 20 x 25 cm. Důvody pro to jsou v podstatě dva: zvětšení na velikost třeba bilboardu a také se takový diapozitiv lépe prodá jako výsledný produkt a ospravedlní jeho cenu. Také aparáty konstruované na svitkový film jsou dnes již výhradně v oblasti profesionální fotografie, i když nějakou tu dvouokou zrcadlovku bychom jistě našli v mnohé české domácnosti. Následovala slavná doba jednookých zrcadlovek, konstruovan ých na kinofilmy. Jejich výhodou je nesporná univerzálnost, jestliže je takov ý aparát vybaven příslušenstvím. To předurčilo zrcadlovkám výsadní postavení na dlouhá desetiletí. Trend jednookých zrcadlovek se již opravdu dal označit jako masový nástup fotografie, fotografuje kde kdo, nejen profesionální fotografové. Nejlépe se v té době zorientovala firma Nikon, která svým důrazem na spolehlivost s co největší univerzálností začala bezkonkuren čně kralovat na scéně novinářské a žurnalistické fotografie. Značka Nikon se stala pojmem.
INSTANTNÍ FOTOGRAFIE. Ovšem technologie vývoje neznamenala jen systém negativ – pozitiv, nebo diapozitiv. Zdlouhavá cesta vyvolávání negativů a následných zvětšenin mnoho lidí odradila, každý by chtěl nejlépe fotku hned. Od myšlenky k činům nebylo daleko. Doba technické revoluce s podporou prudce se rozvíjející chemie dala vzniknout instantní fotografii. Dnes ji známe pod značkou Polaroid. Její systém je vlastně dost jednoduch ý. Na formát velikosti budoucí fotografie v tov árně nanesou fotografickou emulzi, která má schopnost zaznamenat latentní obraz. Až do této chvíle nic nového. Geniální je to, že každý papír (podložka) je opatřen také vyvolávacími stabilizujícími látkami v malých sáčcích na prodloužené straně. Podložka je potom okamžitě po naexponování a při vytahování z aparátu protažena válečky. Tyto válečky způsobí vymačkání polštářků s chemikálií přímo na latentní obraz, který se po několika minutách vyvolá a stabilizuje. Odtud tedy to známé povlávání s polaroidovou fotografií. Ostatně vyčkat na dokonalé provol ání před sloupnutím ochranné fólie je nutné, aby barvy byly co nejlepší. V dnešní době je amatérské použití instantní fotografie trochu na ústupu, i když vám mohu zaručit, že na mejdanové blbnutí je Polaroid prostě dokonalý. Na trhu je dokonce i model Polaroid „Talking”, který před vlastním exponováním (to je ten okamžik, kdy má vyletět ptáček) na vás mluví. A dokonce si můžete i naprogramovat, co bude říkat. Přes tyto švandy zůstává faktem, že ač aparáty jsou poměrné levné, vlastn í instantní materiál je drahý, i když odpadá cena za minilab či laboratoř. Takže instantní fotografie se stále více prosazuje tam, kde je potřeba okamžitě mít výsledek: v zubních ordinacích na rentgenové snímky, ve vědeckých pracovištích, nebo při zhotovování průkazek. Ale ani reklamní fotograf nepohrdne v ateli éru exponovat na Polaroid, aby viděl kontrasty a rozložení světel a stínů dřív, než „zkazí” ještě dražší inverzní planfilm.
FOTOAPARÁT PRO BLBÉ? Člověk, který v prodejně takový fotoapar át žádá, jistě nechce říci, že má podprůměrné IQ. Jen se snaží říci, že má malé nebo vůbec žádné zkušenosti s fotografováním. A také přesto, že je na trhu kompaktních fotoaparátů (tak se totiž označují záplava převeliká, převeliké je také množství nepovedených záběrů. Sebedražší přístroj totiž za vás nebude myslet. Proto několik rad: Nejdůležitější je správná volba citlivosti filmu. Je totiž nesprávné spol éhat na vestavěný blesk. Jestliže totiž fotografujeme přímým bleskem dvě postavy, z nichž jedna je na poloviční vzdálenosti, zcela jistě bude přesvětlen á či ta druhá, vzdálenější, bude neodvolateln ě tonout ve tmě. Příčina je prostá. Vestavěný blesk tu funguje jako hlavní zdroj světla a jak známo, světlo ubývá se čtvercem vzdálenosti. Jinými slovy, na osobu ve dvojnásobné vzdálenosti dopadne čtyřikrát méně světla. Jak obejít tento nepříjemný fyzikální zákon? Jednoduše, budete se co nejvíce snažit využívat přirozeného osvětlení. To znamená, budete zakládat citlivější film, než onu obligátní „jednadvacítku” (100 ASA). Věřte, že nic neztratíte, když na běžné fotografování budete kupovat citlivost 400 ASA. Na pohlednicových zvětšeninách zrno ani nezaznamen te, zato mnohem více snímků bude mít snesitelné světelné rozdíly. Naopak je skoro nezbytné použití blesku při protisvětle. A tím je i obloha. Každý z nás už viděl snímek, kde místo rozzářeného úsměvu vyjde neidentifikovatelná silueta proti dokonale prokresleným mrakům. Expoziční automatika fotoaparátu totiž počítá střední hodnotu osvitu (především u levných typů). Náprava je opět jednoduch á, při každém snímku venku (pokud není motivem krajina nebo kilometr vzdálená věž) zapnout blesk. Také na prudkém slunečním světle bývá použití blesku vhodné. Jistě již každý viděl profesionála, kterak na ostrém sluníčku pláže vesele blýská po lepých děvách. Zkuste to a uvidíte, že i když budete blýskat na pláži po manželce, výsledky na snímku budou překvapuj ící. Studené světlo blesku totiž vyrovná ostré stíny pod očima, nasad í žertovná světýlka do očí a rozsvítí barvy na popředí. S tím souvisí i jiná častá chyba – příliš malý (vzdálený) objekt. Například chceme fotografovat přítelkyni u Eiffelovy věže. Na snímku později nikdo naši milou nepozná, neb jsme přítelkyni odsoudili do role blechy. Nebo ji pozná, ale už ne Eiffelovku, protože se tam jaksi nevešla. Takže když fotografujete dva rozdílně veliké objekty a chcete, aby na snímku byly stejně důležité, využijte perspektivního zmenšování. Nesmíte postavit přítelkyni až těsně k věži. Nechte si milou přijít tak blízko k objektivu, až ji budete mít tak velikou, jak jen chcete. Potom je již na vás, abyste ty dvě dostal za sebe tak, aby byl vidět úsměv vaší milé na pozadí Eiffelovy věže.
FORMÁT PŘÍŠTÍCH DESETILETÍ. Sbohem překrytým políčkům, dvakrát založeným nebo naopak špatně zavedeným filmům. 22. dubna byl pocel ém světě uveden na trh nový formát filmu – Advancet Photo system (APS). O co jde? Základem tohoto syst ému je nová kazeta s filmem. Tato kazeta se do nového fotoaparátu typu APS pouze zasune – stejně jako baterie. Sama kazeta také fotoaparátu a uživateli signalizuje, zda jde o film nový, částečně či zcela exponovaný nebo již vyvolaný. Nová kazeta APS je menší, také formát políčka je menší a v poměru stran 9:16 (High Vision). Film má navíc také čirou magnetickou stopu, na níž fotoaparát zaznamenává informace o tom, jak bylo které políčko exponováno. Ono totiž lze již v hledáčku volit mezi třemi různými formáty, na které bude ten či ten obrázek později v laboratoři zpracován. Celý systém tak zahrnuje nejen nové fotoaparáty a novou adjustaci filmů, ale i trochu jinou organizaci zpracování. Z laboratoře dostanete tzv. index print, což je kartička se všemi obrázky, které na filmu jsou i s informac í, na jaký formát budou zpracov ány (jaký jste volili při exponování výřez v hledáčku). Na index print lze také na požádání nechat vytisknout, že se jedná např. o film z prázdnin v Německu v roce 1995. Index print je označen stejným číslem jako původní kazeta s filmem, ve které dostanete vyvolaný film zpět. Vedle daleko lepší archivace je tak zaručeno, že negativ nikdo nepoškrábe, neopatlá a vůbec s ním nepřijde do styku. Ani vy. Vy si totiž při při objednávce vybíráte z index printu. Jen musíte dávat pozor, aby vám souhlasila čísla index printu a kazety, ze které chcete přidělat fotografie. Pozoruhodné na tomto systému je, že se snad poprvé v historii spojili vzájemní konkurenti ke společnému vývoji. Zdůvodňují to obavou ze situace, která nastala při živelném nástupu systémů videa. Vlivem reklamy totiž na trhu zvítězil systém VHS, ač se odborn íci shodují, že Beta je lepší. A tak vedle Kodaku, který nový systém APS inicioval a vlastní téměř 60 % všech patentů, se na společném vývoji pod ílely i firmy Fuji, Canon, Minolta a Nikon. Více než 40 dalších firem zakoupilo licenci na výrobu a distribuci APS. Asi se ptáte, proč nový systém ve fotografování? Proč nové fotoaparáty, co s těmi starými? Coby, nic. APS pojede vedle normální minilabové technologie. Jen se předpokládá, že nový systém se na amatérském trhu postupn ě prosadí. Malou doušku: My jsme to sice nezpozorovali, ale ve svě- tě začal fotografický trh stagnovat. Od APS si výrobci slibují opětné oživení trhu. Nutno říci, že to dělají tak, abychom už my, fotografující amatéři, více nekazili.
