Napsal a vyfotografoval: Joseph Rodriguez
V Los Angles je přes tisíc gangů. Přijel jsem tam v době, kdy gangy Bloods a Crips podepsali příměří, že nebudou zabíjet a střílet jeden druhého. Bylo to v roce právě po Los Angelesk ých riotech. Tyto gangy spolu válčily po více než dvě desetiletí.
Po podepsání příměří gangsteři začali společně pracovat pro svou komunitu, opravovali svá obydlí a učili se, jak se zapojit zpět do pracovního procesu. Ve vzduchu byl cítit pocit naděje. Střelba a zavití měly po příměří sestupnou tendenci. Někteří skeptici však tuší, že tato poklidná situace nebude trvat věčně. Pokud vláda nepomůže nejchudším oblastem tím, že bude vytvářet pracovní místa, lepší podmínky pro vzdělání, pečovatelskou a sociální péči, tak jak to bylo slíbeno ihned po riotech, situace se brzy vrátí zpět do zaběhnutých kolejí. Na druhé straně Los Angeles však žádné příměří nastoleno nebylo. Je to oblast pod vlivem latinsko-amerických gangů. Tam je střelba a zabíjení na neustálém vzestupu. Mnoho tamních gangů bojuje o teritoria, drogy, anebo jen prostě z pocitu pýchy a nadřazenosti. Deset dní po tom, co jsem přijel do Los Angeles, jsem fotografoval čtyřletého chlapce a jeho babičku, kteří byli postřeleni opakovací puškou AK 47 v okamžiku, kdy se dívaly na televizi. Jejich rodina nám sdělila, že Crips přišli k jejich domu a hledali jiného člena rodiny, který je členem gangu Bloods. Střely pronikly předkem dřevěného domku a jedna kulka je oba zranila. Oba dva naštěstí tuto střelbu přežili. Následující týden jsem fotografoval poh řeb dvouletého chlapce ve východní části Los Angeles, který byl zabit střelbou z projíždějícího auta. Podle údajů policie se jeden člen gangu El Sereno snažil tento gang opustit.
To je však záležitost, která se uvnitř gangů netrpí. Kulky byly určeny pro strýce zabitého chlapce. Později jsem navštívil vězení pro mladistvé a tam jsem potkal mnoho chlapců z různých gangů. Někteří z nich dostali až dvojnásobný doživotní trest. Mnozí z vězněných trpěli výčitkami svědomí a rádi by začali od začátku nový život. Všichni byli ve věku od čtrnácti do sedmnácti let. Seznámil jsem se i s jejich vychovatelem, který se poněkud neúspěšně snažil změnit jejich zakořeněné násilí a způsob jejich života. Mnoho těchto chlapců se stalo členy gangu už ve věku deseti let. Někteří z nich pokračují v rodinné tradici gangsterského života, která se táhne po generace. V Los Angeles jsem navštívil také střední školu. Studenti nevěnovali vyučování mnoho pozornosti, ale raději si mezi sebou vyměňovali zkušenosti a názory na opakovací pušku AK-47. Hollywood se stal pro tyto děti skutečností. Bitky a střelba, kterou většina z nás zná pouze z filmů a televize, se pro tyto děti stala realitou. Ve Spojených státech zahyne násilnou smrtí více než třicet tisíc lidí každý rok. Bohužel mezi ně patří i děti. Deset jich zahyne každý den na střelná zranění. Kdo je za to odpovědný? Jsou tito mladistv í skutečným nepřítelem společnosti? Neměla by společnost převzít alespoň část odpovědnosti za snižování hodnot sociálních institucí a roli rodiny? 1993 Vidím Los Angeles jako postmoderní Divoký západ, kde každá má zbraň a všichni ji používají. Je to nekontrolovatelné a nebezpečné město. Místo životních snů mnohých přistěhovalců i místo krásy, ale hrající podle svých vlastních pravidel. Pokračuji ve fotografování. Mým cílem je zobrazit slupku násilí v celé Americe. Ne pouze fyzické násilí, ale i nenápadné a tiché násilí, které rozbíjí rodiny, Násilí nezaměstnanosti, špatného vzdělávacího systému a násilí segregacea izolace. LA VIDA LOCA, neboli bláznivý život je to, co se nazývá gangsterská zkušenost.
Tento životní styl byl tady vytvořen Mexikáncem Pachuco Cholosem Ten byl hlavním modelem, který ovlivnil bikers (motocyklovéjezdce) v padesátých a osmdesátých let, punkovoua rockovou scénu sedmdesátých a osmdesátých let. Měl ovšem vliv i na gangstery z gangů Bloods a Crips. Nejlépe to komentovala Leona Bingová ve své knize Do or Die. „Čiň nebo zemři“. První na scéně byl mexický Američan Pachuco, který začal s emblémov ým tetováním, vytvářením znakových signálů a psaním různých sdělení po zdech. Východní Los Angeles je svou převážně mexickou populací opomenutou a zanedbanou částí města. Z celé země zde nejvíce dětí nedokončí ani základní vzdělání a nezaměstnanost mezi mladistvými dosahuje 75%. Nechtěná těhotenství mezi mladými dosahují hrozivých rozměrů a sebevraždy jsou neustále na vzestupu. Mladí lidé postávají na rozích ulic a v pracích, dávají znaková gangová znamení, navrhující trochu povyražení nějakou přestřelkou. Není toho moc na výběr. Vězení, smrt nebo válečná stezka, jestliže už i pud sebezáchovy přestává fungovat. Když tady někoho zavraždí, tak svědci této události nemají pro policii valnou clenu. Jsou totiž ve velké většině zrcadlovým obrazem těch, co zabíjeli. A tak zákon pomsty nachází uplatnění. Zabíjejí se mezi sebou, stále znovu a znovu. V roce 1992 uvedly policejní statistiky, že v Los Angeles je na 1000 gang ů více jak sto tisíc jejich členů. Téměř 600 lidí bylo zabito.
