1. zpráva, 2. 3. 2000
Uz temer dva dny pobyvame na cernem kontinente, mame za sebou poradnou pijatiku. Jeste stale nas nikdo nechce okrast, zabit ani znicit, tedy se nam tady velmi libi. Je to zeme usmevu. Ridici tu davaji prednost chodcum {bilym}, hlavne zenam. Za chvili odjizdime z hlavniho mesta Accry na vychod, do pristavu Ada. Az se rozkoukame, pojedeme lodi pres jezero Volta na sever. A kdyz to vyjde, stihneme se do 17. dostat do mesta Kumasi, kde bude velkolepy obrad u prilezitosti vyroci umrti Asantskeho krale. Tesime se… Komari jsou v norme, zaplat panbuh za moskytieru.
Potime se za vas!
Janyk a Jenyk, 2.3.2000, Accra, Ghana
2. zpráva, 10. 3. 2000
Zdravime vsechny prijemce teto zpravy. Je 10.3.00. a my prave sedime u jedineho e mailu v meste Ho. Museli jsme se zaregistrovat na vyse uvedenou adrese v ghane {to jen kdybyste chteli zkusit neco poslat, za vysledek nerucime]. Ho lezi u hranic s Togem regionu Volta. Prave jsme se vratili z kratkeho vypadu do necivilizace. Spali jsme ve vesnici utopene v busi u lidi Tafi. Zvlastni pocit, kdyz je clovek bez elektriny v horach, nepripada mu to divne. Kdyz je do tmy ponorena cela vesnice, je to silny zazitek. Lidi Tafi navstevuji kazde rano i vecer tlupy opicek, jenze i na opicky bylo prilis horko, tak jsme jich zas tak moc nevideli. A jak bylo nam? :-} Presto jsme toho dost natocili, nafotili i nahrali. Krome svate trojice Cola, Fanta, Sprite tu v jedne chysce meli i pivo a tak uz vime, jak chutna, kdyz se blizi k bodu varu. K dalsim silnym zazitkum radime zbloudilou morskou zelvu. Byla klast vejce nedaleko rybarske vesnice Totimekope a rano ji rybari objevili nekolik set metru od brehu more. Protoze uz jsou ekologicky vzdelani, nezabili ji {naposledy se to stalo pred sesti lety, kdy to pro ne jeste bylo pouze pomalu lezouci maso} , nybrz spojenymi silami triceti lidi ji pomohli do more. Ctyri muzi ji tlacili, kopali a polevali vodou, ostatni kibicovali. Bylo to dost dramaticke, zelva funela a nechtela se uz vubec hnout a slunce bylo cim dal tim vyse na obloze. Nakonec se to podarilo, za huronskeho kriku vesnicanu zelva mrskla ploutvi a byla v Atlantiku… Ghanci jsou porad pratelsti, uz jsme byli “obroni”, “baffano”, “Ami” i “Jevu”, coz vsechno jsou vyrazi pro bile. Nicmene tu na nas nervou “Give me money” nybrz “Welcome”. Dnes se poprve Honza vzeprel tomu, abychom za rozskripany minibus “tro tro” zaplatili “obroni cenu”. Skoncilo to velkym smichem a mistnim frajerskym {Honza tvrdi bratrskym} pozdravem {pest proti pesti a na zaver lousknuti v dlani}. Hned jsme uspech oslavili. Zitra jedeme do vesnice Kpete a pak asi uz do Kumasi, na kralovsky pohreb. Pucujeme vystroj, pereme pradlo a tesime se na dalsi zazitky. Nejblizsi asi bude, az si pujdu za chvili kupovat mistni kratasy, nebot ty ceske uz odesli do vecnych lovist. Myslim ze to bude zajimave nejen pro nas.
Janyk a Jenyk z Afriky.
P.S. Mami, jeste jsme si nemuseli vzit ani jeden prasek z darkove kolekce MUDr. Nedvidka.
3. zpráva, 17. 3. 2000
Zdravime vsechny prijemce teto zpravy, v poradi treti. Doufame, ze predchozi dosly. Pocasi ma vyrovnany, tedy zhavy charakter a cela zeme uz se tesi na obdobi destu. Snazime si vybirat hotely podle toho, zda je v nich voda – nemusi byt tekouci, zaciname byt vdecni za kbelik zteplale brecky. Ve vesnice Begoro jsme takhle vyplacali cely sud a pak jsme videli, jak vodu nosi mistni zeny na hlavach z asi kilometr vzdaleneho pramene ukryteho v hlubokem udoli. Trochu jsme se pak stydeli. Vlastne jsme se sem jeli podivat na vodopady, jenze misto vody padaji ze skaly uschle liany a na dne udolicka je kaluz zteplale vody. Potok se nekam ztratil a tak se skolacky, ktere nas doprovazely, s chuti napily aspon z te louze. Netroufli jsme si je napodobit. Byli jsme se podivat na hrazi prehrady Volta, je to skutecne obrovske. Mesto Akosombo vzniklo spolecne s prehradou, takze je takove bohatsi {je tu i stodolarovy hotel} a vsechno je tu drazsi. Tak jsme odtamtud co nejrychleji prchli. Mistni dopravou tro-tro uz jsme najeli hezkych par kilometru, tak uz jsme zvykli na zdejsi, ponekud strach nahanejici zpusob jizdy. Silnice jsou tu vetsinou v prekvapive dobrem stavu. Lepsi, nez dalnice Praha – Liberec na jare. Na pokrik “obroni” {bili} Honza mazacky odpovida “obibini” {cerni}. Nyni mame odpocinek v Kumasi, zaciname byt trochu utahani. Nastesti je tu trochu svezejsi vzduch nez na pobrezi {podle tam zijiciho plukovnika Fencla, s kterym jsme vcera telefonovali, je tam 35 stupnu a 90 procent vlhkost]. Jinak je ale Kumasi spinava, hlucna dira, preplnenosti smele soutezici s jakymkoli asijskym velkomestem. Je tu nejvetsi trznice v zapadni Africe, kousek nad ni bydlime… V jednom kramku jsme tu nasli ceske krabicove dzusy Libella, tak jsme si jeden jako pozdrav z domova koupili. Jinak se mame dosti uchazejicne, jenom se stale casteji bavime o jidle {mnohem casteji, nez jime}.
Potime se za Vas.
Janyk a Jenyk z Ghany.
P.S. Mami, mam ukrutnou chut na polivku. Jakoukoli, ale nejlip kureci vyvar s hodne nudlema a zeleninou. Pak jeste napiseme, co bychom si po priletu dali… Mejte se hezky a podrbejte za usima vsechny psy.
4. zpráva, 24. 3. 2000
Zdravime vsechny, kdo sleduji nasi cestu po Ghane. Uz umime velmi levne jist {rukama}. A to bud: banku – koule z rozvarene ryze, ktere Honza neji; nebo rozvarenou ryzi, nebo susene ryby – Honza neji ryby, to vse zalite ruzne palivou {podle regionu} omackou. Nyni mame odpocinkovy den v Tamale, byl nutny. V Kumasi jsme se dockali zacatku slavnosti, za akreditaci chteli 200 USD per person. Nedali jsme, ozbrojili jsme se aparatama a vyrazili do boje. Vyhnali nas az po ctyrech hodinach, kdyz jsme se probojovali na dostrel Asantskemu krali. Mame ho! To uz v tom prelidnenem meste netekla treti den voda. Nikde. Po koupi mopedu {prekrtili jsme ho na Cokoprda} jsme z Kumasi vyrazili na sever podel hranice s Pobrezim Slonoviny. Za mostem pres Cernou Voltu skoncil asfalt. Po 120 km prasne vymlacene cesty {cestovni rychlost 20 km/h, teplota 35 stupnu Celsia, stin primo pod nami, slunce nad nami} jsme vzdali umysl objet park Mole ze severozapadu. I tak nas cekalo dalsich stejnych {misty horsich} 250 km. Ctvrty den cesty jsme konecne narazili na asfalt – uz se ho nepustime. Cokoprda hodlame dovezt – jestli nezacnou odpadavat plasty – jeste na hranice s Burkina Faso, tam ho zkusime prodat. Zpet k pobrezi chceme jet velkym statnim busem, potom vlakem. Pry je to zazitek, ze jo, Kacko… Zdravotni stav ucastniku: Cokoprd – jede, ale prebiji baterii. Honza – jede, ale v teto muslimske casti na sucho. Jana – jede, ale nadava, kudy chodi. Kdyz nechodi, nadava o to vice. Dnes jsme poprve za pobyt v Ghane vlezli do klimatizovane mistnosti {banka}. Rozbusilo se nam srdce, slabo v kolenou a malem nas to slozilo. Utekli jsme ven na “cerstvy” vzduch.
Potime se za vas.
Janyk a Jenyk
P.S. Rito, Jana rika, ze susena ryba je dobra. Ale po vecerech blouzni po hlavkovem salatu s kefirem z lednice. Vzdycky takhle lhala? Honza
Poslední zpráva před návratem domů
Zdravime vsechny, kdo sleduji tuto cestu po Ghane, a tesime se na vsechny, ktere jsme nechali doma. Cim dal vic protestujiciho cokoprda jsme nakonec donutili dojet az k hranicim do Bolgatangy. Posledni vypad do vesnice Paga, kde se volne povaluji zdegenerovani krokodyli a nechaji se krmit od vesnicanu, zvladl dobre. Nakonec nas zachranil rychlym startem ne pred krokodyly, ale pred cim dal doternejsim mistnim dorostem, kteremu se zdalo, ze jsme zaplatili malo. Daleko prijemnejsi byla navsteva typicke vesnicke usedlosti sudanskeho typu, kde kazda zena ma svoji chysi a kazda slepice svuj kurnik, a to cele vypada jako hrad z hliny. Cokoprda jsme prodali v Bolgatange v hodine 12 {kdyz se o nas zacali zajimat policajsti: Moprd nemel registraci, Honza ridicak a nikdo nemel helmu. Behem noci nas dvakrat hledali po vsech hotelech, ale to uz byl cokoprd s predpokladanym prodelkem prodan}. Z Bolgatangy jsme nocnim busem prejeli do Kumasi, nad ranem vyzvedli druhy batoh a vlakem pokracovali do Takoradi. Po 24 hodinove ceste jsme byli spinavi a smradlavi jako nikdy. V Takoradi nas cekal plukovnik Fencl, pilot stihacek. Potesil nas tim, ze mu netece voda, ale mohutne nas dezinfikoval zevnitr. Stravili jsme s nim nezapomenutelne tri dny, ve kterych nam predvedl, jak plasi domorodce nizkymi prulety. Na zaver nas nacpal do vojenskeho letadla spolu s nejvyssim vojenskym soudcem a jednim umirajicim dustojnikem {zlucnikovy zachvat a kapacka}. Podel pobrezi jsme vyhlidkovym letem doleteli do Accry. Vecer jsme jeste stihli poridit hodinovou nahravku skveleho africkeho bubnovani. Chystame se ve zbyvajicim tydnu udelat jeste pobrezni pevnosti. Toto je zrejme posledni majl, snad jeste v patek, pokud budeme mit dostatek sil a casu pred vecernim odletem.
Potime se za vas.
Janyk a Jenyk
P.S. Mami, o jidle uz nesnim. Nemam chut. Zda se mi o cistych hajzlech a dostatku spanku. Jeste tak mam chut na chleba s maslem a pazitkou. Vecne tu netece voda a spina z nas uz opadava. Mohli byste privezt na letiste ciste obleceni? {pokud nedame vedet jinak, tak v sobotu po osme ranni bychom meli sedat}. Pozdravte vsechny psy. Cau Jana
